Občas se vyskytnou výjimečné situace, kdy některá základní lidská hodnota neplatí, ale jde o konflikt s jinou základní hodnotou s vyšší prioritou.

Kantův citát půvabně modifikoval Vladimír Jiránek: Dvě věci mne naplňují úžasem. Hvězdné nebe nade mnou a náš právní řád.

To samozřejmě ano. Jako třeba při válce obranné proti agresi, jako tomu bylo ve II. světové válce v boji proti rozpínavému německému nacismu. S tím kontrastovala zákopová válka za I. světové války na západní frontě, jak to skvěle popsal Remarque v knize Na západní frontě klid.

Jiránek měl skvělé nápady, tedy za střízliva a za lehčí opilosti, když se opil totálně, tak už ne. Ale pak s alkoholem přestal kvůli ženě, po které toužil, ona ho vlastně zachránila.

K útoku na Ukrajinu by se hodila písnička Středověk trvá........., ale není to prvá válka tohoto typu. Jak víme, jednu evropskou rozjel už Adolf z Rakous, Američani spálili dvě civilní města atomovkama, protože je bylo potřeba vyzkoušet...Němci nechávali ruské zajatce v Polsku pomřít hlady. Rusové nechávali pomřít čímkoliv německé zajatce... Čingischán, když se město nepodvolilo - spálil mu město a všechny povraždil. Ani v pravěku to nebyla žádná selanka, když indiáni ještě v 19.století s oblibou mučili své zajatce velmi vybraně - tu jim uřízli oční víčka, šoupli je do mraveniště či něco podobně libového. Takže pravěk trvááá.

Vaše interpretace některých těch tragických událostí je hodně svérázná, abyste je mohl srovnat do jednoho šiku. A proč to sem vůbec taháte. Chcete snad říct, že když lidé v různých situacích jednali proti základním lidským hodnotám, že to omlouvá další zločince? Konkrétně - omlouvá něco z toho, co jste napsal, vpád Rusů na Ukrajinu a jejich řádění tam?

Ano, kategorický imperativ je pro mě, kromě větší části Desatera, základním kamenem morálky. Je to poměrně jednoduché a jistě se najdou i ojedinělé výjimky, kdy je potřeba jednat jinak, ale relativizace těchto pravidel, jak se mnozí snaží, je jen uhýbání před zodpovědností.

Samozřejmě, kategorický imperativ je vlastně prostá věc a nemělo by být tak těžké se jím řídit, pokud člověku nejde víc o to "mít" než "být". A těm, kterým jde víc o to mít, se občas napíchnou na vykřičník kategorického imperativu, a to se potom kroutí jak červi.

V celé složitosti to vidím jednoduše. Život je o fázích. Jako mladý jsem vstoupil s vědomím nesmrtelnosti. Jsem zde! Co bylo, blbě bylo. Je třeba revoltovat. Nevím proč, no vím, že musím. Teprve s narozením dětí, pochopil rodiče své. Sebeuvědomění, co jsem vlastně všechno, bezdůvodně napáchal? Objev hodnot - rodiče, rodina, děti. Rychle to napravit, dokud je čas. Poznání, že furt je nějaký režim. Přesvědčení se, že jde o keco blud. Normalizace? Vše nenormální - normálním jest. Tedy hledání páky, pevného bodu. A hle - výchova. Tradice rodiny, její generační profil. Poznání, že každý člověk je sám sobě oporou, jistotou. Podobně, že si má určit cenu svou. Do jaké míry je prodejný. Základ solidarity? Především vyřešit sám sebe. Teprve poté je možno jít pomáhat dále. Objev, lze to dělat i jinak. Cestou profesionálního hlásiče bludů - Bude lépe. Podobně, že válka nastolí nějakou spravedlnost. Shrnuto, nůše pábitelů je nevyčerpatelná. Můj největší objev? Nic nového jsem neobjevil, pouze jsem se obeznámil. A tak se docela usmívám a vedu svůj spokojený život. Je to tak. Základní lidské hodnoty platily, platí a platiti budou nadále ...

Jistě pane Kvapile, základní lidské hodnoty existují a jsou upraveny právem, přičemž rozhodnutí o vině je oprávněn vydat jen příslušná nezávislá soudní instituce.

Jsou ty základní lidské hodnoty aplikovány pro všechny stejně? Mohou o sankcích či o tom, zda byly spáchány válečné zločiny rozhodovat USA? Nebo Vy?

Poslední otázka je vysloveně pitomá.

Jsou toliko dva pevné body, které lze označit až za jistoty . Tou první je smrt, druhou jistotou pak je ta, že kromě té první není nikdy nic jistého. A generace tzv. Husákových dětí? Dnes třicátníků až padesátníků je ta, která dost ovlińuje dění u nás. Nejedni z nich tehdy i vystudovali, tedy, pokud jim to vrchnost nezhatila, jiní dosáhli i titulů vysokoškolských v oborech mnohých

A myslíte, že relativizovat téměř cokoli je dobrá cesta? Není to příliš jaksi vzdálené od života?

Karma, ale to vysvětlení bych snad raději ani nechtěl. Nejen od oné dobré ženy.

Nejspíš by to nebylo nic hezkého, ale je dobré vědět, jak různí lidé uvažují.

Zasloužená karma

Děkuji moc.