Osobně se na to dívám takto: Kryl viděl co se u nás děje a k tomu dění se postavil. Z jeho původní nadšenosti toho moc nezůstalo. Nicméně nezůstal lhostejný a na koncertech a besedách se k tomu vyjadřoval. Osobně si kladu otázku, co by tomu řekl dnes, kterou pokládám o reálný základ. Poučení. Tedy co se změnilo na tom, co kritizoval. Tedy náš posun. Nás, jako lidi i jako národ. A dle mého názoru zůstává otázka : posunuli jsme se někam třeba v politické kultuře? Ale na to si musí odpovědět každý sám.

Vaše otázka je zajímavá, ale také ošidná. Pokud by na ni měl někdo sám za sebe odpovědět, musel by si napřed položit jinou otázku - vůči jakému stavu jsme se mohli v politické kultuře posunout? Před listopadem 1989 tady žádná politická kultura být nemohla, protože tady byla totalita a normalizace, neexistovaly suverénní politické subjekty, pouze hegemon KSČ, v jehož područí žila celá společnost. Takže to byl výchozí stav. Vůči tomu jsme se jistě posunuli. Jenže...

Před řádkou let vyslovil Karel Kryl moudrou větičku: „Kdo se narodil ve vězení, své vězení miluje.“

Měl pravdu. Například vy jste toho důkazem, protože jste vězněm svých anarchokapitalstických představ.

Rekl bych ze uplne normalni clovek. Obcas jsem ho zahledl v Biergarten na Wiener Platz. Ne, nikdy jsem si k nemu neprisedl, protoze nepatrim k tem kteri jak uvidi Cecha v cizine si k nemu musi prisednout. A pak on tam byl se svou spolecnosti a ja take.

Ale protoze ho jsou ted plne noviny, rikala mi manzelka ze jeji sestra cetla knihu kterou o nem napsala jeho manzelka. Ktera? Pry tam o nem pise ze to byl vztekly a zapskly prcek.

Vi nekdo neco o te knize? Opravdu mi tam tak nepripadal.

Jo jo, vím o té knize, ale nečetl jsem ji. On také vzteklý a zapšklý prcek nejspíš byl a kdo jiný by ho tak měl vidět, když ne jeho manželka, která s ním žila všední dny. Ono to je tak, že i geniální básníci a také ti, kteří vidí daleko, jsou normálními lidmi se svými slabostmi a nectnostmi. On třeba takový Paul Verlaine byl například sexuální monstrum, nebo Jen Arthur Rimbaud byl pořádný zmetek. Oba ale byli úžasní básníci. A z našich luhů a hájů - Vítězslav nezval byl snad nejlepší básník, kterého tato země nosila, ale jako člověk patrně nestál za nic. A když už jsem u něj, tu básnickou genialitu neměl na celý život. To, co psal Nezval, autor úžasné básně Edison nebo přebásněného díla Manon Lescaut, které daleko předčilo originál, v závěru života, byly už dementní bláboly.

Včera jsem sledovala koncert KK na Artu. A zase jsem si uvědomila, jak složitá, citlivá povaha to byla.

Odešel v mladém věku, ale asi to tak mělo být. Pro něj svým způsobem vysvobození.

Asi to vážně tak mělo být, Majko. Mám pocit, že právě tím, že umřel brzy, se jeho dílo stalo nesmrtelný. Pokud by se dožil stáří, nejspíš by se dojem z jeho díla i z jeho osobnosti v očích lidí rozmělnil.

Tak. A o tom to bylo, ale i je, a ne o tom, co by byl/bylo, kdyby ...

Jistě. Nehledě k tomu, že on nejspíš neměl šanci dožít se vyššího věku, což tak nějak tušil, si myslím.

Vrtalo mně hlavou, že většina lidí oslavuje Karla Kryla a já nemám dost nadšení. Vlastenec by se, podle mě, nevrátil do Německa. Teď tomu víc rozumím a Vám děkuji, pane Kvapile.

Pokud vám text něco objasnil, jsem rád. Otázka je, co přesně znamená být vlastencem?

Jaký by dnes byl – Karel Kryl?

Soudím, že asi dost zklamaný.

Zklamaný? To si spíš nemyslím. On si nedělal iluze o naší zemi ani o Západu už v tehdejší době. Zklamaný může být ten, kdo si iluze dělá a má očekávání. V mém textu je ale jeho výrok, že je zdravý skeptik, který vždycky počítá s nulou, a co je nad ní, považuje za dobré.

Ten rozhovor je svědectvím o tom, že KK nebyl žádným zápecníkem, ani hurá vlastencem.

Právě proto si myslím, že by těžko hrál současné hry.

Umělce chápu, jako bytosti citlivé. Reagují na podněty, pak vznik jejich produkce - Od veršů, přes obrazy po protestsongy. Vrtá mi v hlavě i moment - Jak se vyrovnají s rolí divadelní - filmovou? Aby pak šli prostě domů , vynesli odpadkový koš a běžně, civilně žili.Zda si "Stačí odpíchnout konec směny" ?

Pokládám pak i za přirozené, že se s nimi člověk ztotožní. Oni pak kultivovaně - úderně vyjadří to, co člověk pociťuje samotný. To je přesně role K. Kryla, v bývalém černobílém uspořádání totality. Není co řešit, tne do toho dobře. Tam jsou Oni - Zde jsme My. Vše je jasné a zřejmé ...

To ovšem přestane fungovat. Povstanou, zcela nové poměry! Jak se do nich má Rebel zařadit? Ty tužby asi začít naplňovat všedností = Mravenčí prací poslance, sedícího v komisích + tuny papírů všude kolem! Umělec je pořád běžný člověk - Má právo se vyjadřovat, volit - být volen. Pochopitelně je nosičem nějakých názorů, které znějí "Jaksi halasněji". No dobře, nicméně jsou správné, pravdivé, účelné? Z tohoto pohledu se např. vždy Uculuji, kdy bývá navozován dojem Hlasu národa - svědomí a morálky. Ten patos bývalosti prostě padá! Svým způsobem se domnívám, že tu Uměleckost se skutečným a potřebným Životem sloučit - Ani nelze ! Vznikne disharmonie

Pokud jde o herce, tak jsem od nich kolikrát četl nebo slyšel, že se nemohou dlouho z role dostat zpátky do civilní podoby. Kryla bych do toho však netahal, tvorba písničkáře se odehrává převážně mimo jeviště, tam už jen zpívá a hraje.

Aby se čtenář zamyslel nad rolí rebela či enfant terrible ve všední době, která není černobílá, k tomu jsem chtěl přimět tímto článkem. (Všimněte si ale, k čemu ten článek využil ale takový Jiří Řezník - k debilnímu vtípku.)

Jiná věc je, že se dnes mnozí mocí silou snaží udělat současnost opět černobílou - rozdělit svět na dva nepřátelské tábory. V zájmu čeho?

Je to jasné, kdyby žil, měli bychom Československo.

Byl jste při sobě, když jste psal tento svůj trapný pokus o vtip? S Krylem jsem se bavil, když už Československo neexistovalo.