Pěkná úvaha - zajímavá diskuze. Krásná báseň. Prostě pěkná chvíle strávená u vás na návštěvě ... a tedy i zasloužená karma.

Já vám děkuji a jsem rád, že jsem vám mohl poskytnout takovou chvíli.

...a spočinutí v Bohu.

Měla jsem ve zvyku večer před spaním poděkovat Bohu za to, že nás nepotkalo neštěstí. Jednoho večera moje poděkování přerušil telefon. Volala snacha, že měl můj nejstarší syn (její muž) vážnou havarii a je v nemocnici. Ani nejlepší péče lékařů nepomohla.

Sice i teď poděkuji za prožitý den, ale opatrně, potichoučku a pro sebe.

Stejně musím řešit všechno sama. I ten nepokoj v srdci a léčit se tím dobrým, co mám kolem sebe.

Je mi líto, že vás potkala taková ztráta. Děkovat bohu za prožitý den. Pokud vám to pomáhá a cítíte to jako prospěšné, nemohu ani nechci proti tomu cokoli namítat. Vnímat to dobré kolem sebe jako lék na své trable je skvělý způsob léčby.

Ještě bych si dovolil dodat jednu drobnost. Ve svém článku pokládáte otázku: "Nepokojné srdce - co to je?"

Zkuste si nejprve zodpovědět otázku, proč máte potřebu na svém blogu sdělovat, že k tomu, abyste se dokázal vyrovnat se svým nepokojným srdcem, nepotřebujete žádného boha ani jinou berličku. A možná najdete i odpověď na to, co je to nepokojné srdce...

Evidentně nechápete důvod této mé otázky. A kromě toho převracíte sled. Tu otázku jsem nepoložil v článku, nýbrž jí svůj text předeslal v perexu. To ale dává té otázce úplně jiný význam, než ji chápete vy. Jde o takzvanou řečnickou otázku, kterou řečník (v tomto případě autor textu) klade, přestože na ni zná odpověď, nebo si to aspoň myslí. Přece jsem v textu vysvětlil, co považuji za nepokojné srdce. A neměl jsem potřebu sdělovat, že já osobně nepotřebuji boha ani jinou berličku, abych se vyrovnal se svými vášněmi, ale můj článek byl jistou filipikou především proti Augustinovu tradovanému výroku (až se z něho stalo klišé), že se člověk vyrovná se svými vášněmi, žádostmi a temnými spády jen takzvaným spočinutím v bohu. Dokáže se s nimi vyrovnat sám, pokud ovšem opravdu chce. Vlastně mi to připadá jako velikášství, když někdo tvrdí, že tím, když překonal nějaké své vášně a žádosti, co vyústily například do nezřízeného života, spatřil boha, tedy nějakou entitu, která je nad ním a je hodně pohodlné přidat se jako ovce ke zbožnému stádečku, blbnout s ním při modlitbách a tím nahradit třeba marnění života na mejdanech apod. Když ovšem někdo říká, že spočinul v bohu a žije řádným životem místo předchozího prostopášného - tak proč ne. Ať to každý nazývá, jak chce. Z toho byste měl pochopit, že nebrojím proti tomu, že někdo věří v boha. Brojím proti okázalé demonstraci víry, jak to činí třeba katolická církev se všemi svými rekvizitami a kulisami. (Brojím konečně proti okázalé demonstraci čehokoli.) Mně tohle totiž připadá, mám-li zůstat v náboženské terminologii, jako modloslužebnictví, což je, tuším, hned druhý hřích v hierarchii biblického desatera - Nezobrazíš si boha...

V závěru svého článku uvádíte jedno tradiční ateistické klišé, a totiž to, že Bůh patří k takzvaným "berličkám".

Pokud se někdo rozhodne důsledně žít podle křesťanských evangelií, tak se to rozhodně nedá nazvat berličkou, protože principy biblického Nového zákona představují značně náročný morální závazek.

Ateista si představuje, že nad ním není žádná duchovní entita, která by ho dříve či později konfrontovala s kvalitou jeho života. Podle této životní filozofie se všechno dá zdůvodnit pouze přírodními zákony a i morálka je jen výsledkem evoluce společenských pravidel. Proto také ateista snadno najde ospravedlnění různých morálních selhání většinou pomocí přírodních zákonů - například manželské nevěry. Takovou berličku křesťanství neobsahuje. Také všechny eugenické teorie a teorie sociálního inženýrství se opírají o absenci Boha. Bůh totiž preferuje lásku k bližnímu před kvalitou lidského genomu.

Za berličku označil křesťanství slavný filozof Friedrich Nietzsche, který křesťanství označil za "antiárijské náboženství par-excellence, za náboženství všech nuzných a méněcených, kteří se provinili proti čisté rase". Tím nechci říci, že všichni ateisté jsou jako Nietzsche, ovšem nelze popřít názorovou kontinuitu i fakt, že Nietzsche je označován za "proroka ateismu".

Pěkně jste řekl, že nikdy nepřestanete obdivovat, co všechno se dá poezií vyjádřit. V tom případě byste určitě ocenil poezii biblickou, protože právě Paul Verlain se inspiroval obsáhlou biblickou básní "Píseň písní" od krále Šalomouna. Židovští strážci pravé víry chtěli Píseň písní už ve starověku zakázat právě pro ten smyslný náboj a vášnivý popis lásky mezi mužem a ženou. Jenže ta píseň byla tak populární, že se nakonec stala součástí biblického kánonu a nikdo tomu žádnými zákazy nezabránil.

Kdyby víra byla pouhou berličkou, nikdy by mne nic nepřimělo k tomu, abych se nad tak úžasnými tématy zamýšlel. A to zvláště proto, že lidé, kteří věřili opravdu s čistým srdcem, většinou dost špatně dopadli.

Promiňte, ale píšete o ateistickém klišé a přitom váš příspěvek na pokračování je plný klišé o ateismu i křesťanství a schématických představ. Například: „Ateista si představuje, že nad ním není žádná duchovní entita, která by ho dříve či později konfrontovala s kvalitou jeho života. Podle této životní filozofie se všechno dá zdůvodnit pouze přírodními zákony a i morálka je jen výsledkem evoluce společenských pravidel.“ Klišé mi ale nevadí v žádném významu toho slova, ani v tom původním typografickém, neboť neříká nic o pravdivosti určitého otřepaného a tudíž nezajímavého výroku. Na těchto vašich citovaných slovech mi vadí hlavně příslovce „jen“ a „pouze“. Na přírodních zákonech a evoluci není nic, co by si zasloužilo užití slov „pouze“ a "jen" ve zjevně pejorativním významu, jak jste to učinil vy. Přírodní zákony i evoluce jsou podle mě úžasné a daleko přesahující omezené náboženské představy. A co jiného je morálka, než soubor pravidel správného jednání ve společnosti? A jestliže se společnost vyvíjí, a to je zřejmé, vyvíjí se i mravy. Nebo je podle vás společnost stále stejná jako v době raných křesťanů? Konečně i křesťanství přišlo teprve s vývojem, tedy s evolucí, nebylo tady od počátku světa a teď si arogantně činí nárok na neměnnost a obecnou platnost, totiž "božský" původ svých představ a pravidel.

Pokud jde o Nietzscheho a Verlaina, velice zjednodušujete. Nietzsche přišel s řadou zajímavých myšlenek, i když byla jeho filozofie zneužita nacisty a sám v mnohém hodně přestřelil a řada jeho úvah byla vypuzena jeho jistou frustrací z vlastní homosexuality. Homosexuál byl i Verlaine a navíc nechutný člověk a sexuální monstrum, nicméně tvořil skvělou poezii. To, že ho inspirovala Šalamounova Píseň písní není v žádném rozporu s tím, co jsem napsal. Nikdy jsem neřekl, že bible není inspirativní. Nevím, jestli to chápete, ale asi ne, a proto právě soudíte o ateistech i o mně schématicky. Nicméně vám děkuji za příspěvek.

http://www.revite.cz/2496-2/

reklama

Atˇ bez Něho, či s Bohem, dříve, či později stejně přijde ono poslední ,,zbohem"

Radujme se tedy,

dokud jsme mladí:

po radostné mladosti,

po žalostném stáří

budeme patřit zemi,

budeme patřit zemi.

Náš život je krátký,

zakrátko se skončí;

smrt přijde rychle,

uchvátí nás krutě, nikdo nebude ušetřen, nikdo nebude ušetřen. Kde jsou ti, kdo před námi byli na světě? Odkráčejte do nebes, přeneste se do pekel - oni tam již byli oni tam již byli.

P.S. : totˇ ZÁVĚR z ,,obligát. "

,,Gaudeamus igitur"

Jen si tak říkám, kolik z těch, co ,,ono" G.I. hrdě pějí text celý vskutku znají, ergo ví ,,o čem"