Aha, tak tohle se mi nepovedlo. Nedokázal jsem to napsat tak, aby bylo obecně srozumitelné, co tím sděluji.

Proč nepovedlo. Domnívám se, že spíše naopak

Karma, podle mého je vtip v tom, že lidé, kteří vyčítají různým médiím neobjektivitu, si pod tou objektivitou představují svoji pravdu.

Jde o to, nakolik jednotliví lidé chápou, co je to objektivní.

Prozření... A chápete důsledky toho, co jste napsal?

Prozřel jste? To vám gratuluji a přidávám plus. Osobně o tom mám však pochybnosti.

Média jsou asi moc široký pojem na to, aby byla objektivní jako taková.

Ale proč vzdávat snahu o objektivitu? Že je takový trend? Na Ukrajině je trend vojenské anektace a taky nad tím nepokrčili rameny.

Minimálně zpravodajství může být nezabarvené názorem pisatele. Stačí nepoužívat zbytečná přídavná jména na osvětlení, co si o tom čtenář má myslet.

Spíš je problém, že zpravodajství se přesunulo do světa sociálních sítí a neřeší, co se kde stalo, ale co o tom kdo řekl nebo napsal.

Pokud byste měla na paměti, že objektivní je to, co existuje nezávisle na subjektivním mínění, chtění nebo zájmu, nemohla byste psát o snaze o objektivitu. Objektivní svět je pro jedince nepochopitelný, protože úplně každý z něj vidí jen určitou výseč, a to z té pozice, v níž se právě nachází, úhel pohledu se tomu říká, což je míněno komplexně, nikoli jen situačně.

A úkolem novináře je být při tom a podat o tom zprávu. Všimněte si, že píšu zprávu, nikoli jen "objektivní" informaci. Objektivní je například informace, že když naprší, tak je mokro, ale o tom, co se skutečně stalo, to říká jen málo. Proto zpravodajství bude "zabarvené" názorem autora vždycky, například už jen výběrem faktů.

To je pouze vaše mínění, že zpravodajství na sociálních sítích neřeší, co se kde stalo. Zpráva musí odpovědět na otázky: kdo, co, kdy a kde, rozšířená pak ještě na otázky: jak a proč, a do toho patří i názory lidí, kteří k události mají co říct. Jejich výběr je však opět na novináři.

Adjektiva nelze zavrhnout paušálně. A proč je vlastně berete tak, že vám jimi novinář říká, co si o tom máte myslet? On vám přece nabízí svůj pohled na událost, ale nevnucuje vám ho, je na vás, zda ho přijmete, nebo ne.

Já myslím, že jste to popsal naprosto správně. Jen bych zmínil diskuzi, kterou jsem měl na toto téma s jedním anglickým kolegou. Ten mi říkal, že noviny u nich (nevím, jestli je to tak i dnes - bavili jsme se asi před 5 lety) dávají záměrně slovo novinářům s různými názory. Rozumí se jedny noviny, ne různé. Takže si čtenář může jaksi "vytříbit" svůj vlastní názor. A to se, myslím, u nás rozhodně neděje. Zdá se, jakoby všechno napsal jeden jediný člověk, takže pluralita názorů neexistuje. Nebo se mi to jen zdá? Tak možné to je.

Přesně to mi vadí. Proč mám jít na jednoho komentátora na idnes a na druhého na Parlamentní listy? Proč nemohou být oba na obou místech?

Při čtení medií je důležité kritické myšlení a nepodléhat jednomu názoru a je důležité vědět kdo konkrétně medium vlastní a kdo stojí za ním a nemyslet si, že to, co se píše v mediích je zjevená pravda.

Máte pravdu, avšak kritické myšlení je to, čeho se mnohým nedostává. Pořád ještě hojně přetrvává pohled - "psali to v novinách, tak je to pravd", a to bez ohledu na to, kdo to psal a v jakých novinách.

To by mě zajímalo, které jsou to ta mainstreamová média ???

Hlavní proud nebo mainstream ([meinstri:m], anglicky hlavní proud) je soubor myšlenek a postojů, které reprezentují či jsou konformní s názory, hodnotami, vkusem apod. většiny ve společnosti. Termín se uplatňuje zejména v oblasti kultury a médií. Některé menšinové proudy se proti mainstreamu programově vymezují a často se pro ně používají označení jako alternativa, subkultura nebo kontrakultura.

Existují samozřejmosti- až nepochopitelně prudí. Význam pojmu "Zadarmo"? Tužba po sjednoceném národu. O nějakém Mesiáškovi, který vše vyřeší.Podobně o objektivitě sdělovacích prostředků. Tužby se chápat dají. Ve skutečnosti klasicka omamovadla. Už Adamité, 41 let "Naší pravdy" a právo? Není právo, je přece naše a hlavně Rudé ...

Je to jednoduché. Pravda pravdoucí? Z filosofického pohledu neexistuje. Vyskytuje se ve vějíři. Pravda vítězova-poražencova. Pravda pábitele - hospodářova. Chudého - bohatého. Co je zadarmo - nic dražšího neexistuje. Každý člověk dostal výchovu, cosi odžil. Vyznává své hodnoty. Pokud je uslyší v televizi, přečte v novinách, či uzří na bilboardu? Super, konečně zveřejněná pravda ...

Krásné doby 10 minutovek na pracovišti. "Soudruhu, je to pravda , tady to píší"! Píchá prstíčkem do novin. Strana padla. Nastoupili oligarchové. Hlásají opět pravdu a jsou objektivní. Hromská PS! Chce jim to zrušit, jako nevhodné- neslýchané. A tak Hnutí obstruuje. ANO, bije se za nás, za pravdu ! Závěrem - Pravda skutečně vítězí. Pouze ji to strašně dlouze trvá a bolí ...

Asi nemá cenu, abych váš příspěvek rozebíral. Díky za něj.

Výborný blog.

Děkuji pěkně.

Objektivita jednotlivých médií je nesmysl už proto,ze ji posuzují lonzumenti, každý ze svého úhlu pohledu. Tedy nanejvýš subjektivně. Jediná možná objektivita je pluralita. Více pohledů na tutéž realitu.

Otázkou je, zda o takovou objektivitu doopravdy někdo stojí. Většině stačí najít si taková média, jejichž pohled na svět ji vyhovuje, a ta označí za "objektivní". A je to.

Samozřejmě, že je objektivita médií nesmysl. Pokud jste narazil na pluralitu, pak ani ta není samospasitelná. Je příliš optimistický předpoklad, že mnohost pohledů zaručí, že si z nich jejich konzumenti dokáží vydestilovat esenci pravdy.

Je štěstí, že objektivní realitu nikdo nevidí v celku.