,,Bože dej, atˇ rozpoznám, co je dobré, a co zlé. A u toho zlého, atˇ poznám, co mohu, a co nemohu změnit“. Může to být vnímáno i coby až alibizmus. Možná. Ale je v tom i kus pravdy. Není tam nic o tom, že se má se zlem souhlasit, či jej ignorovat, natož jej akceptovat, či dokonce až podporovat.

Zdroj: https://jiroudek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786415

S touto myšlenkou operovali mnozí. Například americký dramatik Arthur Miller, americký bohoslovec Reinhold Niebuhr, nebo také brněnský básník Jan Skácel, našli by se jistě i další, ale původ tato myšlenka bude mít u Aischyla, starověkého aténského dramatika.

Myslím si však, že v případě války na Ukrajině není těžké rozpoznat, kde je zlo.

Pan Tichý je typický přiklad normalizačního Hobbita, který ryje do všeho, co se nevejde do hlavy čecháčka z městysu v Pojizeří.

Vyškolen životem v normalizaci tu předvádí to, co všichni ti, kdo si vždy nad vším myli ruce, hrbili hřbety a úporně nenáviděli kohokoliv, kdo se nekrčí s nimi.

Tak, celkem přirozeně, obviňují z nenávisti ty, kdo jednoznačně stojí na své pozici, protože ti jsou nebezpeční tím, že vedle nich tito Hobbiti vypadají jako sobci, alibisté a zoufalci.

Pokud válka dojde až k nám, budou z nich výborní kolaboranti. Celoživotní praxe je k nezaplacení.

Nejhorší svoloč nejsou ti, kdo s rudou knížkou v ruce mrvili životy druhých, ale ti, kdo jim to vlastní zbabělostí umožnili a dnes se alibizují tím, že "oni nic, oni muzikanti".

Zbabělost a sobectví zůstanou tím, čím jsou, i když je oblečete do kabátu pacifismu a "křesťanské lásky", kterou vyžadují pro sebe, ale rovnou upírají všem okolo.

Zcela souhlasím.