Hodnotit období před rokem 1989 je velice problematické a obávám se, že jen velice málo historiků, kteří to období na vlastní kůži nezažili,je toho schopno. Já zažil padesátá léta se vším, co tuto dobu charakterizovalo. Tátu hned v devětačtyřicátém poslali do TNP, vystěhovali nás z vily v prestižním čtvrti do části Brna, které se dnes říká "Brněnský Bronx a bratr byl po vyloučení z VŠ "odvelen" na uran do Abertam. A velice mne štve,když různí rozumbradové nazývají dobu po roce 1968 "normalizačním peklem", aniž by věděli, o čem mluví, protože když nezažili padesátá léta na vlastní kůži, tak si neumí představit velký rozdíl mezi normalizací a skutečným peklem padesátých let, čili doby která se tak moc nelišila od dob Protektorátu.

Je dost lidí, kteří se dovedou o "rozumbradech" hodnotících dobu před rokem 1989 vyjádřit rozumně: Např. " Ten odlišný pohled na minulé události je dán tím, že si někteří lidé uvědomili svou tehdejší naivitu. K tomu lze jen dodat, že ti, kteří si to jsou schopni připustit, nepotřebují chodit se někam vyřvávat a nikomu nic nevyčítají" (Ivan Hofman) nebo "Myslím, že dnešní společnost nepardonuje normalizaci, ale má těch nablblých antikomunistických řečí už plné břicho. Ti, co se nás snaží „debolševizovat“, činí tak přesně „bolševickým“ způsobem, včetně zavádění starých normalizačních praktik , že stát bude například určovat, co je pravda. Mám za to, že lidé dnes už soudí minulé období méně podle řečí, a více podle skutků" (Jan Schneider, signatář Charty 77) A s těmito slovy se naprosto ztotožňuji.

PS. Vyčítat Gottovi že podepsal Antichartu je stejná pitomost, jako vyčítat významnému vědci, že vstoupil do KSČ, protože kdyby nevstoupil, pracoval by v kotelně a ne úspěšně ve vědecké laboratoři. Proč například nesoudí Gotta dnes Marta Kubišová nebo Hana Hegerová, ale dovolí si to normalizační kádr Halík? Odpověď na tuto otázku je hodně vypovídající.

Tak nějak nevím, co jste mi tím chtěl sdělit? Z velké části však vyjadřujete obdobné věci jako já v textu.

Vlastně jenom jinými slovy vyjádřím to, co jste vyjádřil v článku vy. Sebereflexe národa není ničím jiným než souborem sebereflexí každého jedince.

Karel Gott tu sebereflexi neudělal stejně jako ji neudělalo mnoho jiných, známých i bezejmenných. Pokud se KG nepostavil ke stinným stránkám své kariéry, jsou věty jako "rozdával jsem radost" prázdnou frází.

Nutno říci, že mé generaci a všem mladším se to říká snadněji. V roce 1989 mi bylo 24 studoval jsem a aktivně jsem se bouřil proti režimu. Měl jsem ovšem velmi málo zodpovědnosti, neměl jsem rodinu a režim již chcípal na oubytě. Na druhou stranu nesloužil jsem v pohotovostním pluku a nevstoupil jsem v roce 1988 do KSČ.

Nemá smysl nikoho soudit za to, že něco nedělal, a nemá smysl soudit někoho, když nikoho nepoškodil. Je ovšem absurdní oslavovat pasivitu a zbabělost. Oslavovat se má statečnost a zásadovost, a to tím spíše, když ji někdo prokázal v době, kdy to vůbec nebylo samozřejmé.

Asi Vám uniklo, že fanoušci Karla Gotta oslavují jeho umění, ne kádrový profil...

Kdo je obyčejný člověk..

Ten, který si může dovolit nevšímat si povichrů normalizace.

V Německu denacifikace příliš neproběhla. Je známo, jak se soudy kroutili při odsuzování, kolik soudců a právníků bylo ještě v 60 letech s minulostí v NSDAP. Na jedné straně se podařilo vnést pocit věčné viny do hlav Němců, kteří s tím neměli nic společného, což má své katastrofické důsledky i dnes v podobě strachu vzepřít se například islamizaci Německa, na druhé straně se příliš nedařilo odsuzovat a odstraňovat z funkcí skutečné viníky.

Jinak Vonka atd.. No jo, byli oběti systému. A v Americe nebyly? Myslíte že v dnešním režimu neexistují oběti? Možná je takovou obětí Kramný. A možná někdo jiný. Za což například já nesu asi takovou vinu, jako nesl vinu za Vonku nějaký dělník ze 70 let.

Prostě jak říká klasik "Stát je organizované násilí" a má oběti. Nevím, proč by se za ty oběti měli cítit zodpovědní nebo dokonce viní běžní občané, kteří žijí svůj život a nikomu nic nedělají.

Námitka, že zodpovědnost měli, protože proti režimu nevystoupili mi přijde asi tak logická, jako vinit nějakého středověkého sedláka z čarodějnických procesů jen proto, že ve své době nebojoval proti církvi.

Ale aby bylo jasno, já neříkám že ten režim byl nejlepší možný, dokonce ani to, že byl dobrý. Já říkám, že lidi se za něj nemusí cítit nijak vinni, beztak všechny ty ideologické nesmysly tehdy nainstalovali stejní lidé, jako je instalují dnes. Oni si prostě nemůžou pomoc - chtějí tak moc polepšit svět, že to čas od času dopadne špatně.

Říkám že období normalizace mělo svoje oběti a svoje viníky, ale stále si myslím, že to má každá doba. Některá víc, jiné méně a normalizace prostě nepatřila mezi ty nejhorší. Čímž neříkám, že nebyly oběti.

Ale kdo se chce mrskat, ať se mrská, ať do toho ale netahá ostatní.

Ano, já se nemrskam, a za nic, tedy za svůj život se nestydím.

Ale kdo se chce mrskat, ať se mrská, ať do toho ale netahá ostatní.

Pane Kvapile, naprostý souhlas.

Děkuji.

jde o to, co se pod normalizací myslí. Poprvé toto slovíčko použil ve vztahu na poměry k Československu Eduard Goldstuecker, když hovořil o stavu, který se vytvořil na počátku února 1968 po vydání staronového orgánu Svazu spisovatelů Listy. No ale pokud mám považovat za normální o měsíc později Provolání tvůrčích svazů k výročí února 1948, tak to tehdy musel uvítat nový první tajemník ÚV KSS Vasil Bilak.

Tak za tuto normalizaci se snad stydět nemusíme, ne?

Opět jste to chytil za ten správný konec. Vy mi chybíte u nás v hospodě.