Možná by stačilo, kdyby se dětem ve školách dostalo i pochopení básnických prostředků. O metafoře, zkratce, symbolice, příměrech a nadsázce. Ale i o genderové hysterii, hyperkorektnosti a přepjaté snaze o "ideovou čistotu". A co se smyslu života týče, možná se dočkáme nějakého objevu. Pan Petřík , zdá se, začal bádat. Zamyslel se nad zkušeností pana doktora Šimka s darem víry a usoudil, že je to nesmysl. Nevím jak přesně pana doktora diagnostikoval, jen jsem pochopil, jak mu jeho zkušenost povýšeně a z hlubin nevědomí "vyvrátil". Možná pracuje na jednoduché teorii o tom, že život obecně nemá vůbec žádný smysl a je jen náhodně vzniklým hemžením, které jednou zmizí beze stopy jako epizoda, jež v poměru k nekonečnu času byla jen nekonečně bezvýznamným mžikem.

Ty básničky, o kterých je řeč, jsou určeny pro malé děti (7-8leté) a v tomto věku nemá smysl zatěžovat jim hlavu básnickými prostředky. V básničkách pro ně jde o to, aby hravou formou, která je zaujme a zalíbí se jim, přinášely jasná sdělení. Zmíněné Žáčkovy básničky jsou po formální stránce velmi dobré, dětem se nejspíš líbí, ale ta sdělení jsou pochybená.

Nevím, o co šlo v polemice Petříka se Šimkem, nečetl jsem to. Když jde ale o Petříka, docela si to dovedu představit. To je možná vůči němu poněkud předpojaté, ale zatím mě nikdy "nezklamal".

Žáček holt není Nohavica.

No jo, to jo. A není ani Fogel ani Kvapil.

Vy jste to nazval Žáčkovy představy. Jenže ona je to v básnické zkratce obecná dlouhodobě prověřená lidská moudrost a zkušenost. Je dobré si ji občas připomenout. A není nutné hned dodávat výjimky, jako jsou třeba introvertní chlapci. Dívky po mateřské roli pudově touží a připravují se na ní od dětství. Že ji potom v dospělosti z nějakého důvodu odmítnou realizovat, se stát může a na této osobní volbě není nic zavrženíhodného. P.S. Do věku asi 12 let, než začnou fungovat hormony, se holky běžně klukům vyrovnají ve fotbale, lezení po stromech, kreativitě.

Jistěže jsou to Žáčkovy představy, jako je vaše představa, že v těchto jeho básnických zkratkách pro děti je "obecná dlouhodobě prověřená lidská moudrost a zkušenost". Stejně tak je pouze vaší představou, jak jste se následně pokusil vylíčit, jak je to s holkami a kluky dál.

Zackova básnická tvorba nikdy nebylo promyšlené komplexní dílo odpovídající na otázky života vesmíru a vůbec. Hledat to tam, je jako shánět letní gumy na ponorku.

"...promyšlené komplexní dílo odpovídající na otázky života vesmíru a vůbec"? To věru ne. Nicméně poezie, a to i pro děti, jestli ne zejména, se otázkami života a vesmíru tak či onak zabývá. A když Žáček v jedné básni odpovídá na otázku "k čemu jsou holky na světě" a v druhé tvrdí "páni kluci jsou tu k tomu, aby svět byl veselý", pak v těch verších otázka po smyslu existence je a za ní následují odpovědi podle autorových představ.

Nepokládám se za blba - Na straně druhé, blbem jsem. Současnému už přestávám rozumět ! Často přemýšlím - Dědek by se zhroutil, otec žasl. Celý svůj život jsem postavil na vetnutých atributech - Méně mluv + více pracuj = Když nemůžeš - tak přidej. Oporou jsou ti předcházející a rodina. Otec s matkou. Nehodlám to měnit - Nechápu co ? A básně jsou taky dobré - Máma mele maso a má danu - Óó otec se má ! ...

Nehodláte to měnit. Ve skutečnosti ani nemůžete měnit své rodiče. Nicméně představy člověka o vlastním místě ve světě se mění, to zase, doufám, nehodláte popírat.

Díky.

Dlabat se v lejně, budiž. Ale rozmazávat si ho v obýváku ještě po zdech, to je už silné kafe.

Kdyby svět měl na starosti jen tyhle prkotiny, bylo by to docela dobré místo k žití.

Když je to tak, jak píšete, proč na to reagujete? Co vám je po mně a co dělám? Jenže vy reagujete, takže vám to až tak jedno zase není. Proč ale, když je to podle vás lejno?