Karma za zajímavé téma a postřehy.

Jednoduchá otázka: Pokud by koncept tohoto blogu umožňoval čtenářům udělit tzv. negativní karmu, byla by to již přímo urážka článku anebo pouze negativní hodnocení?

Díky.

Urážka článku? Co to je?

Děkuji za zajímavou úvahu. Je mi v mnohém blízká. Vím, jak často mám sklon udělat si obraz o člověku podle toho, jak se projevuje v internetových diskusích. Což může být mylné, protože nic nenahradí přímý kontakt tváří v tvář.

ALE je tu jedna velice důležitá věc, která se v internetových diskusích opakuje se železnou pravidelností. Negativní osobní hodnocení (v celé škále postupů, od nelichotivých poznámek až po urážky, osobní ataky a hanění příbuzných) se na internetu používá téměř výlučně jako nefér zbraň proti člověku odlišného názoru. A přitom platí, že ve vzájemné komunikaci mezi občany, kteří jsou si ze zákona rovni, je nevyžádané osobní hodnocení považováno minimálně za netaktnost, ne-li přímo za hulvátství.

Pokud jde o upozornění na pravopisnou chybu, stává se totéž: Na chybu většinou upozorňuje ten, kdo má zájem nějak shodit a diskvalifikovat protějšek v diskusi. Přitom existuje i korektní způsob, jímž je upozornění přes soukromou zprávu.

Za přesnou a k podstatě věcí jdoucí proto považuji otázku položenou v textu blogu: "Co ale koho opravňuje v běžném životě k hodnocení skutků nebo slov druhých? To by se měl zeptat každý sám sebe, než se k nějakému hodnocení jiného odhodlá. Píši to teď, když o tom uvažuji, ačkoli si v reálu onu otázku sám často nepoložím, aby nedošlo k mýlce."

Zdroj: https://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=682926

Já naopak děkuji vám. Spoustu věcí jsem si začal uvědomovat, už když jsem to psal a v návaznosti na váš příspěvek tím víc. Celkem mi začíná vadit, jak zřídka se tady člověk dostane k věcné diskuzi o tématu toho kterého textu. Většinou jde jen o štengrování, spekulace a navážení se do sebe navzájem.

"A přitom platí, že ve vzájemné komunikaci mezi občany, kteří jsou si ze zákona rovni, je nevyžádané osobní hodnocení považováno minimálně za netaktnost, ne-li přímo za hulvátství." Tohle jste napsal přesně, ale anonymita virtuálního prostoru působí, že se lidé přestávají žinýrovat.

Každopádně vidím, že se budu muset polepšit.

Jsem přesvědčen, že hodnotit může každý. Neustále to totiž děláme, jinak bychom v tomto světě nepřežili.

Takže pokud Vy diskutujete (a hodnotíte stanoviska "jedné paní /mimochodem v některých ohledech dosti arogantně/), neděláte nic jiného, než že verbálně ventilujete svá hodnocení.

Jenže - to snad je právem každého, vyřknout svůj názor. Významná je ovšem forma. A teprve z formy usuzujeme na to, zda se jedná o hodnocení, nebo (pravděpodobně) o urážku. Příklad: "Máš zablácené boty, nechoď v nich do baráku" x "Máš boty jako prase, ne abys ty dobytku v nich lezl do baráku".

Ano, trochu nadnesené - ale to aby byl pochopen rozdíl mezi urážkou a konstatováním (hodnocením).

Poznámka: "Máš zablácené boty" je bezesporu hodnocením. Ovšem netýkavec už tuto poznámku může považovat za urážku. Je to ovšem jen hloupost "uraženého" a z ní plynoucí neadekvátní hodnocení (opět hodnocení! :) ) celé věty či souvětí.

Máš zablácené boty je konstatování faktu.

Asi záleží, co pisatel chce tou kritikou docílit.

V 90% případů si chce léčit nízké sebevědomí, takže i kdyby bylo hodnocení sebeslušnější, pořád je to konstatování, že já jsem lepší než vy. Například proč upozorňovat na pravopisné chyby? Pokud se chce pisatel vzdělat, otevře si slovník spisovné češtiny.

1. Čistě formálně: Otevře si někdo slovník spisovné češtiny, je-li přesvědčen, že ji umí?

2. Konstatování pravopisné chyby samo o sobě přece nemůže být urážkou. Bez ohledu na důvod, který vedl upozorňujícího k jeho poznámce (který si jen domýšlíme, ale fakticky neznáme). To konstatování samo o sobě je neutrální (a pravdivé nebo nepravdivé). Charakter urážky to dostane až urážlivou formou (hodnocení formy je arci silně emocionální produkt adresáta).

Když někdo o někom řekne, že je zloděj (podvodník, lhář) a ten to napadne u soudu, soud pak zkoumá, zda je toto tvrzení pravdivé. A je-li, nejde o urážku. Pár soudních rozhodnutí v tomto duchu už v minulosti padlo.

To jistě. I když samozřejmě záleží i v tomto případě na kontextu označení dotyčného za zloděje (podvodníka, lháře).

Podle mne je podstatné, zda se hodnotí osoba nebo její konkrétní projev. "Napsal jste hloupost" se zdůvodněním urážka být nemusí, "Jste hlupák" urážka je. Samozřejmě záleží i na formě hodnocení projevu.

To, ale, není hodnocení projevu, ale osoby.

Vypnul jsem kvůli Vám, pane Kvapile, TV detektivku, kterou jsem již před časem viděl a dovolím si komentovat.

Rozumím tomu správně tak, že Vy říkáte, že i kultivovaně napsané negativní hodnocení může být urážkou?

S tím, ale, hrubě nesouhlasím. Za urážku to může považovat jen a pouze hodnocený autor a nikdo jiný.

Rozumíte tomu zcela blbě.

Někdy v 8. třídě přistihla poněkud intelektuálně namyšlená, velmi antraktivní paní učitelka jednoho mého spolužáka notorického čtyřkaře, jak čte pod lavicí Robinsona. I pravila, že tuto knihu měl číst ve třetí třídě.

Jednalo se o negativní hodnocení jako součást výuky, nebo o urážku?

Obojí.