Asi v mých 12 letech /1986) jsem viděl a hlavně slyšel pana Plevu na soukromém večírku v Mariánských Lázních. Dodnes mám před očima, kde seděl a jak jsem byl u vytržení, co z té malé "věci" dokázal dostat...

Děkuji za připomenutí.

Děkuji za přečtení. Kolikrát jsem také nechápal, co dokáže zahrát.

Na pana Plevu si moc dobře vzpomínám. Můj otec hrál taky obstojně na foukací harmoniku. K padesátinám jsme mu horko těžko sehnali právě Hohnerku.

To je fakt, nebylo jednoduché ji sehnat. Avšak když harmonika, tak Hohnerka.

Bezva článek, díky. Odlehčuji - Jó, tak Plevy znám dva. Věromíra, který stvořil Malého Bobše, Pantátu Bezručku a vzadu stála Stračena. Pak i Lubomíra, který té foukačce vdechnul život a nám radost. Směle si troufám tvrdit, že málo kdo z kluků, (včetně mne), v kině si byl vědom, že Pan Pleva je tam! Byl to doslova - Poklad na Stříbrném jezeře!

Věromíra znám jen podle Bobše, a když jsem to četl, připadalo mi to takové divné, neměl jsem z toho jako dítě dobrý pocit. Luboš Pleva jako Poklade na Stříbrném jezeře - to je fakt dobré.

Díky za krásnou vzpomínku.

.

Pozn.: v datech Lawrence Cecil Adler 1914-1921 bude nejspíš překlep.

Díky za přečtení i za připomínku. Tam má být 2001, hned to opravím.

Karma a díky. Slyšel jsem ho naživo a byl jedinečný.

To byl. Díky.

Děkuji za krásnou vzpomínku. Pan Pleva byl neuvěřitelný.

Já také děkuji za přečtení. Byl borec a bodrý chlapík.