Dobrou. Všem. Dobrej článek, zajímavá diskuze

dobrou.

Pro ty, co neznají, či jim leccos uniklo (z r. 1990!), viz.:

Karel Kryl - Ted ́ už máme co jsme chtěli ( Báseň ) - YouTube

Nechci vám brát iluze, ale před svou smrtí se stal Kryl pro vládnoucí establishment (Havel, Klaus, představitele mafiánského kapitalismu) pro své kritické postřehy o demokratuře velmi nežádoucí osobou, Dokonce byly o něm šířeny drby, že tu svou pusu pouští na špacír, protože byl velmi zklamán z toho, že ho Havel nezařadil mezi své poradce.

Co že mi to nechcete brát? I kdybych napsal tento článek na základě nějakých iluzí, jako že mě k němu žádné iluze nemotivovaly, pak tím, co jste napsal vy, mi nic vzít nemůžete. To je vážně objev, že byl Kryl pro vládnoucí establishment nežádoucí osobou. To by němej neřek, kdybyste mu ústa rozbil. A drby o motivaci Krylových slov mě fakt naprosto nezajímají.

řeklo by se že hjústn má trochu problém a tím se tu zcela a nadobro celonárodně odrovnám.

Nějak se mi stalo, že byť jeho písničky převelice ráda zpívám, je tu nostalgie brněnského drnkání do kytary na brigádách, kdy i komančučitelky zavřely oko, jeho Kníška je báječná a to, co píšete je pravda - nesehnul se ...atd, stalo se mi toto. Vlivem celkem častého vbloguuvádění a přečastého vbloguodkazování si myslím, že dosahuje i poněkud více zbožštění než VH a já se přiznám k jistému odstupu, jako když je něčeho moc. A také... nebyla jsem u toho, ale... Jeden jeho kamarád kdesi v jednom dokumentu zcela upřímně uvedl svůj pocit z něj. A to, že jeho příšerná frustrace, že ho Havel do politiky nepřizval, se prostě nedala přehlédnout. Mohlo to být vskutku všelijak..a pro Havla nijak lichotivě pozadí věci, nevím....do věcí nevidím. Ale nejsem si jistá, jestli by, kdyby vše bylo jinak, a měl štěstí tu být... nakonec nekorespondovalo s věčně zaťatou všudypřítomnou nespokojeností a nesmířlivostí...a to už není můj styl.

Vidím to velmi podobně.

Ačkoliv některé písničky tak dobře vystihují dobu, že by měly být součástí osnov (asi v dějepise nebo jak se to dneska učí), nejlépe v působivém prostředí s ostnatými dráty, celému životu ostny mohou i uškodit.

Král a klaun. Schválně jsem napsal název jeho písně, neb K. Kryl byl oním klaunem, jež krále (bolševika) přežil a dále hrál lidu na svou ,,loutnu". No co, loutna je též strunový nástroj, jako kytara.

Pane Vlasáku, moc jste mě vašimi dvěma a kouskem řádku potěšil. Ano, je to tak, přesně proto jsem pod text právě tuto píseň vložil. Mohl jsem jistě Karla Kryla připodobnit i ke klaunovi a možná by to bylo i trefnější. Ale ten Český Honza se mi pro účel tohoto textu hodil lépe. Jistě chápete proč. Moc děkuji.

Jaroslave, Kryla mám moc ráda a nechci jeho význam zmenšovat, byl to člověk se zcela specifickým pohledem na svět a potřebou ho vyjádřit, geniální básník. A přesto si myslím, že k jeho "znadzemštění" přispělo právě to, že umřel příliš brzy. Dřív, než jeho věčné protesty ztratily "drajv", dřív, než začalo být jasné, že bude protestovat vždycky a proti všemu. Geniální, poetický, vzteklý, ješitný...člověk Kryl.

(Mimochodem, má u nás fakt povedené muzeum.)

Napsala jste to naprosto přesně, dnes by nejspíše protestoval proti těm, kteří ho vychvalují.

Osobnost je vždy osobnost. Rašín geniálně vyřešil mnohé, T.G.M. měl vize a dokázal je zrealizovat. Sám by ovšem neměl šanci. Politickými boji byla poznamenaná i jejich doba. Nakonec i Kramář toho byl příkladem. E.B. byl odkázán též nejen na sebe, a pokud to šlo, pohyboval se na hranicích tehdy(!) možného.

K.K. byl zosobněním (!) BARDA, který vnímal, pravdivě, a tak dokázal i ,,předat".

Proto tolik vadil. Jak kdys, tak leckomu i po sametu. Hlavně ,,mocným", ale i leckterým ,,zaslepeným". ,,Český Honza" MNĚ K NĚMU NESEDÍ V ničem! ,,pohádkovej Honza vynikal též v ,,mazanosti". K.K. ani náznakem

P.S.: jeho ,,Anděl" byl, tuším, jednou z jeho prvních písniček, které byly u nás v rozhl. hrány. Pokud mne pamětˇ neklame, tak v r.67

Tak Karel Kryl by se k Českému Honzovi sám nejspíš nepřirovnal. Mně tak ale připadá, samozřejmě s tím, že je rozdíl mezi pohádkovou bytostí z příběhů, které jsou vyprávěny nekomplikovaně jako souboj dobra a zla v jejich esenciální podstatě, a reálným člověkem. Myslíte, že Kryl nebyl mazaný. Pokud jsem to mohl ze sice blízkého, ale jediného asi hodinového osobního kontaktu posoudit, tak jsem z něj určitou mazanost cítil.

Já si myslím, že se ani nemusí příliš hledat a našli bychom opravdu velmi výrazné a navíc vynikající osobnosti - a to jak po umělecké, tak i morální stránce.

Například básník Jaroslav Seifert. Jeho dílo je opravdu skvělé - a co je podstatné - nenechal se nikým a ničím zastavit, dokázal tvořit fantasticky krásnou poezii bez ohledu na okolnosti a nepotřeboval k tomu ani emigrovat. Jeho dílo bylo tak mimořádné, že se v jeho prospěch angažovala řada Čechů bez ohledu na značné problémy, které s tím byly spojeny, a vyústilo to v udělení Nobelovy ceny v roce 1984. Je to důkaz toho, že skutečně tvůrčího ducha nemůže nikdo a nic zastavit. Tím nechci říci, že Jaroslav Seifert byl dokonalý, ale byl skvělý.

Mohu zmínit i jinou osobnost - Karla Gotta. Mnozí se nad ním mohou ofrňovat. Domnívám se však, že ofrňovat se nad ním mohou jen průměrní. Opět jde o člověka, který toužil a touží zpívat tak moc, že svým uměním dosáhl mimořádného mistrovství a jeho zpěv milovali a milují desítky milionů lidí po celém světě.

Já osobně obdivuji například Danu Drábovou, předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Nemusím se ztotožnit se všemi jejími názory, ale je naprosto geniální a jak jsem se osobně přesvědčil, velmi milá a laskavá.

Další naprosto úžasnou osobností byl biblista, religionista a lingvista Jan Heller - génius neuvěřitelného formátu, z jehož textů i proslovů, a to i ve vysokém věku, mně padala čelist. Bravurní logik a rétor s mimořádnými znalostmi je Petr Robejšek. Nepřekonatelně nádherné knihy o přírodě a krajině píše Václav Cílek. A v tom seznamu bych mohl pokračovat opravdu hodně dlouho.

Kdo chce někoho najít, ten neví, koho si vybrat dřív.

Člověče, vy jste hrozně neodbytný. Myslel jsem si, že jste se ukojil svým dojmem, že jste mě rozhodil. Jak vidím, vás se nezbavím. Asi takhle. Nezpochybňuji osobnosti, které jste uvedl, ani toho Gotta. Nicméně jsem napsal v textu: "Když o tom tak přemýšlím, tak v poválečném vývoji u nás nemohu najít žádnou skutečnou osobnost, s níž by se identifikovala rozhodující většina národa." A o takových osobnostech byl můj text. Ačkoli všechny ty osobnosti, co jste vyjmenoval, až tedy na Gotta (ten mi sympatický není, ale jako osobnost ho nepopírám), mi jsou navíc velmi sympatické, zejména Seifert a Cílek, ale nějak si nedovedu představit, že by se na nich a tím spíš za nimi dokázal národ nějak sjednotit.

Tak asi tolik.

Víte, ti, co jste vyjmenoval nějak silnými osobnostmi zajisté jsou - jako jí byl VH. Ale stačí to? Klaus a Zeman jsou taky osobnosti, ale dosti děsivé. Občas se člověk lekl, co zase Klaus provádí a totéž platí o Zemanovi. Takže silná osobnost nestačí na to, aby vznikl dobrý politik, který ještě ke všemu je s to oslovit a imponovat větší části národa - nemyslím celý národ, to se nepovede nikomu. Ale aspoň značnou část - 30-40%. Jiná věc je, že Havel byla si poslední politik s vizemi, které nabízel často, i když někdy trochu "mimo mísu": viz nepolitická politika. Co to vlastně je? Možná to věděl jen Havel. I když to pořád dokola vysvětloval, nic si z toho nepamatuju. Ne, vizionáři se tu moc neskytují - to byl TGM a Havel. Beneš svým způsobem taky, ale s poněkud tragickými důsledky: viz vyděšené masivní vystěhování Němců nebo naivní vlez na lopatu Staslinovi, potažmo KSČ. Tragická figura.

Samozřejmě, že když bude člověk o jednotlivých mnou zmíněných lidech, ale i mnohých dalších přemýšlet trochu podrobněji, dojde k závěru, že v jistém smyslu osobnostmi jsou. Záměrně jsem to však zjednodušil a předložil to zcela černobíle, aby se jednak ostře narýsoval ten rozdíl proti Karlu Krylovi a jednak aby se jasně vyjevilo, co chci sdělit. Kdybych měl vysvětlit u každého z těch lidí, jakými osobnostmi byli a dát to do souvislostí, článek by to rozmělnilo a byla by z toho bramboračka. S těmi vizemi máte pravdu.