Píseň = šanson = Aznavour
Piaf a Becaud jsou dávno po smrti, Aznavour a Mathieu stále zpívají. Jestliže u teprve 71letého Slavíka z Avignonu, jak se přezdívalo Mireille Mathieu, to není nic mimořádného, sedmdesátiletých zpěváků vystupuje v současnosti poměrně dost, pak téměř čtyřiadevadesátiletých zpěváků mnoho není, vystupuje-li veřejně vůbec nějaký jiný podobně starý zpěvák – jako Charles Aznavour.
Než jsem absolvoval Aznavourův koncert v pražském Kongresovém centru, kde slavný šansoniér zazpíval své nejznámější písně 16. března 2018, měl jsem obavu, jaký bude. Považte – Edith Piaf, pro níž intenzivně pracoval, psal pro ni písňové texty i celé písničky, již v roce 1945 velmi pomohla tehdy jedenadvacetiletému Charlesi Aznavourovi k prvnímu americkému a kanadskému turné. To bylo těsně po druhé světové válce. Aznavour se definitivně osamostatnil o pět let později, když u nás začínal bolševický teror. Minula éra komunismu, skončila studená válka a Aznavour stále zpíval. Uplynulo dalších téměř třicet let a Aznavour zpívá pořád…
Charles Aznavour se narodil 22. května 1924 v Paříži jako Shahnour Varenagh Aznavourian coby syn arménských uprchlíků Míši a Kédar Aznavurjanových, jež se usídlili v Paříži asi rok před jeho narozením. Nyní má skoro 94 let, a zatímco u lidí podobného věku se obyčejně oceňuje už to, že jsou vůbec ještě na světě, Aznavour pořádá zahraniční turné a zpívá. A jak! Jeho poslední pražský koncert nepředstavoval určitě žádnou nostalgii, nebyl uspořádán ze sentimentu k slavné osobnosti. Aznavourovy písně stále oslovují, mají lidem co říct.
Šansony jsou písně o životě, o skutečném životě, vypráví se v nich o lásce i neštěstích, o radostech i hořkostech, o citech, vypráví se v nich o životě způsobem, že posluchač rozumí. A ti nejlepší šansoniéři umějí své písně o životě proměnit v život sám. Jak to dělají? Možná nejlepší odpověď na to dává píseň L'important c'est la rose, v které Gilbert Becaud zpívá o různých těžkostech života, ale ty všechny mizí před kvetoucí růží – hlavně, že kvete růže.
Takových písní měli jednotliví šansoniéři řadu a ty nejlepší od původních interpretů přebírali další, například Mathieu od svého idolu Piaf. Od Becauda připomenu ještě Quand il est mort le poete (Když umírá básník), od Edith Piaf Non, Je Ne Regrette Rien (Ničeho nelituji) a Milord, od Mireille Mathieu Santa Maria De La Mer, (Santa Maria na moři) La vie en rose (Růžový život, původně zpívala Edith Piaf).
Síla písní Charlese Aznavoura spočívá nejvíc v tom, že jim člověk rozumí, i když neumí žblebtnout v jazyku, kterým šansoniér právě zpívá. Ačkoli francouzsky nerozumím, když slyším z šansoniérových úst Tu T'laisses Aller (O sebe nedbáš), Non Je N'ai Rien Oublie (Ne, nic jsem nezapomněl), La Bohéme (Bohéma), Desormais (Příště), ale i další písně, vím přesně, o čem jsou, cítím to tak intenzivně, až mi naskakuje husí kůže.
Bylo tomu tak i v Kongresovém centru a čert ví, jestli za to může Aznavurův projev, nedomykavost jeho hlasivek, která způsobila chraplavost jeho charakteristického hlasu. Pochopitelně, že některé písně dostaly vzhledem ke zpěvákově věku jednoduší aranžmá, samozřejmě, že používal čtecí zařízení, určitě se Aznavour nepohyboval po jevišti už tak jistě, ale kdo by se o to staral, když zpíval a z jeho písní do nás vstupovala ta atmosféra sladké hořkosti, marnosti i naděje, láska i žal…
Nezajímal jsem se v té chvíli o to, že je Charles Aznavur šansoniér, zpěvák, písničkář, textař, herec, diplomat a podnikatel, že hrál či vystupoval v 60 filmech, že složil přes tisíc písní a prodal přes sto milionů hudebních nosičů. Myslel jsem na to, jak je zvláštní vidět a slyšet zpívat šansoniéra, kterého už desetiletí obdivuji, poprvé naživo v jeho skoro 94 letech. A vzpomněl jsem si na klip z roku 1966, v němž mladá štíhlá kráska Marta Kubišová zpívá v písni Depeše „…přijď dolů na náš dvůr, stůj tam jak sám Aznavour…“. Od natočení toho klipu uplynulo víc než půlstoletí a už tehdy byl legendou – Charles Aznavour.
Dovětek
Mám-li se přiznat, nejvíc se mi od Aznavoura líbí píseň Tu T'laisses Aller. Pod dojmem z ní jsem napsal něco jako písňový text nebo snad básničku. Tady je.
Asi má jediná
Skrylo se štěstí do stínu,
utopil jsem svou vidinu
a je to prapodivná věc,
že zůstala mi nakonec
jen jedna slza blýskavá,
to se tak často nestává,
že sentiment mě přemůže,
vzpomínky schovám do růže.
A než tvá ústa promluví,
zestárnu opět – to se ví
– o bůhví kolik dlouhých let,
však otočí se jednou svět
a najednou mám, proč – nevím,
radost, že se zas probouzím,
když tě vidím znovu se smát,
jsem s tebou rád,
jsem s tebou rád,
jsem s tebou rád.
A potom je tu hodina,
kterou každý proklíná,
a my se přesto smějeme,
protože náhle můžeme
být k sobě malý krůček blíž
a ty se vůbec nebojíš
– jak slza skane vteřina –
být má jediná,
má jediná...
Jaroslav Kvapil
Pravda o Červené Karkulce
Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.
Jaroslav Kvapil
Ježíš na krumpáči
Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.
Jaroslav Kvapil
Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety
Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.
Jaroslav Kvapil
Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu
(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.
Jaroslav Kvapil
Ruský voják v zákopech bojuje… za vás za všechny?
Rajchlova demonstrace na pražském Václavském náměstí se maskovala za název „proti bídě“ a sám svolavatel se nejspíš moc snažil, aby uřezal co nejvíc proruských, proputinovských rohů trčících z davu... Všechny ale neuhlídal.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika
Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...
Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data
Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...
Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec
Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com