Potkala sen, potom realitu (povídka)

Laura spala po mejdanu až do jedné po poledni a probouzela se těžce, jako z kómatu. Vypila toho sice dost, ale dorazil ji asi až ten joint, který si dala napůl s kamarádkou. Tělo měla jako rozlámané a děsně jí bolela hlava.

= Oslepující prázdninové slunce zářilo oknem Lauře přímo do očí, tak s sebou radši znovu praštila do postele, obličejem do polštáře. Když se jí vrátila schopnost uvažovat, první její myšlenka patřila Alešovi. Je to pravda? ptala se v duchu Laura. Jak je vůbec možné, aby člověk potkal svůj sen? dumala. Slíbil, že dneska zavolá; vzpomněla si Laura. Třeba se už Aleš ozval; sáhla po svém mobilu. Žádné zmeškané volání ale nenašla. Osprchovala se, ničemně bloumala po bytě, otevřela dveře na chodbu, byla ale pustá. Proč, kurva, ten Aleš nevolá!? vztekala se. Slíbil to! Třeba jen zapomněl. Ale to snad ne. Určitě zavolá pozdějc... Budu čekat... Stejně nemám co na práci... Tak počkám a on zavolá; přemítala nervózně. Z myšlenek na Aleše vytrhl Lauru zvuk telefonu, ale melodie signalizovala, že volá její otec.
= „Ahoj, tati,“ pozdravila Laura zklamaně.
= „Tolik nadšení jsem ani nečekal,“ odvětil otec ironicky. „Máš tam už mámu?“
= „Jsem tu sama,“ objasnila dcera.
= „To nevadí. Až se objeví, řekni jí, že přijdu později.“
= „Nebudu asi doma,“ zdráhala se Laura.
= „Tobě to včera, vlastně dneska nestačilo?“ káral ji otec. „V kolik jsi vůbec přišla?“
= „Už jsi byl pryč.“
= „Bezvadný, dceruško.“
= „Mám prázdniny, tati,“ omlouvala se fňukavě.
= „To ale neznamená, že musíš chodit domů až ráno a v kdovíjakém stavu. Ale nic, o tom si promluvíme zejtra,“ zakončil Lauřin otec výchovný proslov.
= „O čem chceš mluvit? Jsem už dospělá. Po prázdninách jdu na vejšku,“ namítala Laura.
= Otec ji ale už neslyšel.

= Aleš nezavolal ani do pěti a Lauře bylo do breku, když vyrazila ven. Neměla tušení, kam jde. Mohla si Alešovi říct o číslo a zavolat mu teď sama; vyčítala se. Na ulici se Lauře však vrátila pro ni typická radost ze života. Na mejdle se zdálo, že potkala kluka svých snů, ale třeba byl opravdu jen snem a z toho se probudila. Brzy přestala na Aleše myslet a kráčela bezstarostně nazdařbůh Prahou. Občas koukla do nějaké výlohy, na Malé Straně uhýbala stále turistům. Cestou ji oslovilo pět mužů. Mladá štíhlá blondýnka jen v minisukni, topu, s nahými rameny a trochu odhaleným bříškem na ně působila jako magnet. Prvním třem ani neodpověděla, čtvrtému řekla, aby si trhl, ale pátý se nenechal odbýt. 
= Dotěrně se přidal, srovnal s Laurou krok a pořád do ní něco hučel. Když jí navrhl, že by si mohli někam jít sednout na dvojku, poprvé se na něj opravdu podívala. Byl černovlasý, vysoký a pohledný, ale měl nejmíň už tak pětatřicet.
= „Tak dobře,“ přikývla. „Ale jednu dvojku a každý půjdem po svém,“ objasnila.
= Na začátku Nerudovy ulice muž Lauře naznačil, aby odbočila do Zámecké a tam zapadli do podniku, co se jmenoval Pivo & Basilico Caffe Restaurant. Interiér té hospody vypadal dobře a bylo tam ještě docela volno. Sedli si do rohu ke stolku pro dva a hned se u nich objevil číšník. Černovlasý muž se optal Laury, jestli chce červené nebo bílé a když si řekla, objednal láhev suchého bílého vína Prosecco.
= „Říkala jsem jen jednu dvojku,“ ohradila se Laura.
= „Kvůli dvojce by nestálo zato sem chodit,“ namítl s úsměvem.
= Muž, který se představil jako Dan Pechvogel, byl chytrý, sečtělý, milý a zábavný. Laura se s ním za chvíli cítila, jako by ho znala odedávna, tak si ani nevšimla, že už dopili a Dan objednal další láhev.
= Laura po včerejší pařbě nepotřebovala moc a byla zase přiopilá. Vyprávěla o ní Danovi a že si tam dala i jointa. Dan se zeptal, jestli kouří trávu a ona tvrdila, že ne, že to byla jen výjimka. A pověděla Danovi i to, že tam poznala kluka svých snů, že měl dnes zavolat, ale že nezavolal a vůbec jí nepřišlo blbý svěřovat se s něčím takovým jinému chlapovi, který ji navíc balí. Jenže Dan nehnul ani brvou a poslouchal Lauru s porozuměním, jak si myslela. Jemu ale houby záleželo na tom, co plácá. Potřeboval ji dostat tam, kde ji chtěl mít. Lauře už pak bylo také jasné, jak to dneska dopadne. Věděla, že s ním půjde k němu domů a bude s Danem spát, a ta představa se jí zamlouvala. Ať ten hajzl Aleš vidí, že pro ni vůbec nic neznamená, že může mít chlapa, kdy si zamane; říkala si, ačkoli věděla, že to Aleš neuvidí.

= „Ty jsi ale určitě ženatý. Chlap, jako ty, je určitě ženatý,“ starala se Laura, když už ji Dan vezl taxíkem k sobě domů.
= „Copak bych tě vezl k sobě, kdybych byl ženatý?“ ptal se Dan s převahou.
= „Třeba tvoje manželka někam odjela a tys toho využil, abys sbalil jinou.
= „Kdepak,“ odmítal Dan. „To bych ostatním ženám nemohl udělat, abych si jednu vzal,“ usmál se.
= Vzdor opilosti Laura postřehla samolibost v jeho větě a pochopila, že ona pro toho může představuje jen další úlovek a najednou se už s ním nechtěla milovat. U něj doma se ještě políbili, ale pak řekla, že tohle nemá cenu a že půjde domů.
= „Tak to ne, holčičko!“ řekl Dan zle. „Myslíš si, že teď můžeš cuknout?!“
= „Chtěla jsem to s tebou dělat, ale už nechci!“ vysvětlila zostra.
= „A proč ne?!“ vykřikl.
= Lauřino odmítnutí Dana děsně urazilo a rozzuřilo: „Žádná malá čubka si se mnou nesmí pohrávat!“ zařval Pechvogel.
= Lauru to vystrašilo. Než ale stačila něco říct, Dan ji pevně chytil, odvlekl do ložnice, tam s ní praštil do postele, zalehl ji, rukou ji chytil za obě zápěstí, jedním trhnutím z ní serval tričko a začal jí drtit prsa. Sukýnku měla shrnutou někde u pasu a on jí teď chtěl stáhnout i kalhotky. V té chvíli se jí podařilo vyprostit jednu ruku a snažila se mu v tom zabránit, ale dostala dvě strašné rány dlaní a hřbetem ruky přes tváře. Už zase držel jednou rukou obě její zápěstí. Křičela, kopala, kroutila se, chňapala po něm zuby, ale její odpor byl marný, ubránit se nemohla. Nakonec do ní brutálně pronikl. Když vykonal, co chtěl, svalil se vedle ní, ale jen na okamžik. Pak rychle vstal a zmizel z ložnice.
= Laura se schoulila do klubíčka a rozbrečela se. Dan byl ale za chvíli zpátky. 
= Rychle se posadila a zakřičela na něj se zlobnou výčitkou: „Ty jsi mě znásilnil!!!“
= „No právě,“ řekl Dan ledově. „Proto tě nemůžu nechat odejít.“
= Teprve teď si Laura všimla, že má v ruce nějaký nůž a vyděšeně zaječela: „Ty mě chceš zabít?!!!“
= „Musím,“ řekl skoro lítostivě a přikývl.
= „Ty jsi blázen!“ vyskočila jen v sukni z postele a snažila se kolem něj utéct z ložnice.
= Chytil ji ale za paži pod ramenem a napřáhl se ke smrtící ráně. Laura se mu ale vší silou vytrhla a prchala do chodby.
= „Stůj! Život takový děvky stejně nemá cenu!“ křičel a několika kroky ji dostihl.
= Laura se ale bleskově skrčila, Dan to nečekal, upadl přes ní, narazil hlavou do botníku a zůstal ležet. Laura se vztyčila a překvapeně si ho prohlížela. Najednou uviděla, že se pod ním dělá kaluž krve. Strčila do něj nohou a uviděla, že si při pádu zapíchl ten nůž někam do břicha. Nezkoumala, jestli je mrtvý. Odešla zpět do ložnice, navlékla na sebe, co zbylo z jejího oblečení, vrátila se do předsíně a když brala ze skříňky svou kabelku, ozval se z ní její mobil. Bylo to neznámé číslo, ale Laura hovor přijala.
= „Tady je Aleš,“ uslyšela z telefonu.
= Neřekla vůbec nic.
= „Lauro? Jsi to ty? Tady je Aleš ze včerejška. Vzpomínáš?“
= „Vzpomínám,“ řekla bezbarvě.
= „Já vím, že jsem měl zavolat dřív. Jenže jsem nemohl. Až teď. Ale to nevadí. Všechno ti vynahradím. Všechno si vynahradíme...“
= „To asi ne, Aleši!“ hystericky vyštěkla a přerušila tím proud jeho slov. Než ale stačil něco říct, típla hovor.
= Stála krok od Dana ležícího v krvi na zemi s nožem v břiše. Vtom natáhl ruku a sevřel jí kotník. Zděšeně ucukla, ale držel ji pevně. Vzápětí ale jeho ruka ochabla a zůstala jí zaklesnutá na noze. Laura ji setřepala, koukla na Dana, řekla si, že asi nežije a chtěla už být pryč. Omámeně otevřela dveře na chodbu. Byla pustá a Laura si pomyslela, že bude mít s otcem o čem mluvit, ne však až zítra, ale hned, jak se vrátí domů. Teď měla děsnou chuť dát si zase jointa.