Cenzura alternativní medicíny?

Text polemizuje nejen s článkem Petra Bajnara „Vládne u nás cenzura?“, co pojednává o cenzuře informací o alternativní medicíně v českém mediálním prostoru, nikoli ale s jednotlivými metodami nekonvenční medicíny.

Petr Bajnar píše, že u nás na internetu „poprvé“ publikované informace o provozování a výzkumu alternativní medicíny v zemích EU a světa odkázaly na několik vědeckých studií, které „prokázaly účinnost těchto metod“. Ovšem tvrzení o prokázané účinnosti jakékoli alternativní léčebné metody je vždy problematické. Proč? Alternativní a komplementární medicína totiž zahrnuje veškeré typy neklasické medicíny, jejichž společným znakem je, že metody a postupy nejsou testovány na účinnost a bezpečnost způsobem obvyklým v moderní medicíně, nebo v tomto testování selhaly. Často jsou postaveny na alternativních filozofických názorech nebo na nepochopení či desinterpretaci poznatků moderní vědy.

Alternativní, či nověji nekonvenční medicína v zásadě znamená, že její léčebné postupy nejsou uznány jako lege artis medicínské postupy, tedy že nebyly prověřeny podle pravidel klinického výzkumu. To samozřejmě neznamená, že určité metody nekonvenční medicíny nemohou být za jistých okolností účinné a že nemohou některým lidem pomoci a zbavit je jejich zdravotních potíží. Je známé pořekadlo – „lékař léčí, příroda uzdravuje“, co odkazuje na poznání, že jednotliví lidé v sobě umí zmobilizovat síly, jež dokáží nemoc zdolat a že v procesu léčení mohou působit nejrůznější faktory, jejichž vliv nelze předvídat ani pokaždé stimulovat. Takovým faktorem může být třeba pozitivní naladění pacienta nebo jeho víra v uzdravení podle hesla – „věř a víra tvá tě uzdraví“. A podobnou mobilizaci sil organismu může podnítit například nějaký léčitel, ani přitom nemusí sám vědět, jak to vlastně dělá. Proč ne.

Při uplatňování různých postupů alternativní medicíny je ovšem rozhodující problém, že je v mnoha případech nemusí provádět lékař, ale léčitel, co nemá potřebné medicínské vzdělání a tudíž není právně odpovědný za poškození svého klienta. To je ale zcela a naprosto zásadní věc, neboť se za léčitele může prohlásit kdejaký nezodpovědný šarlatán a klient nemá vůbec žádnou šanci rozpoznat, kým je léčitel, s kterým přišel do kontaktu. Nic na tom nemění, že někdy nepochopitelně selžou i uznané lékařské postupy lege artis. 

A nyní se dostávám k té cenzuře informací o alternativní medicíně v českém mediálním prostoru. Petr Bajnar dále píše, že „řada předních západních nemocnic nabízí možnost volby alternativního postupu léčby, včetně léčby životní energií“ a že „světová zdravotnická organizace WHO doporučuje všem členským státům větší výzkum doplňkové a alternativní medicíny a její začleňování do národních zdravotnických systémů“. Petr Bajnar tohle má za „převratné informace“, co by měly ihned zaujmout přední česká média. Nevím jaké konkrétní informace má autor na mysli, ale to, co napsal, mnoho neříká a už vůbec nic převratného. 

Petr Bajnar následně uvádí, že ty „převratné informace“ nezaujaly a že jen pokračovala jednostranná kampaň proti léčitelům, v níž „jsou publikovány pouze negativní zkušenosti s léčiteli, zatímco o těch pozitivních se stále jen mlčí“. Odvolává se pak na jistého Tomáše Pfeiffera, který vede společnost „Sanátor – svaz biotroniků Josefa Zezulky“, jenž na dvou tiskových konferencích informoval novinářskou obec o svých metodách a že prý ani pak žádný článek o používání alternativní medicíny ve světě nenašel. Tomáš Pfeiffer na jedné z těch tiskovek prý řekl, že jeho známému redaktorovi a jeho kolegům zakázal šéfredaktor publikovat cokoliv z oblasti alternativy. Existenci takového „zákazu“ napříč hlavními médii naznačuje prý i Bajnarova osobní zkušenost. Jistá redaktorka Českého rozhlasu mu prý sdělila, že v rozhlasovém vysílání nesměla zmínit ani to, že „jistý netradiční hudební nástroj používaný australskými domorodci vyvolává v posluchačích pocit duchovní jednoty s přírodou a vesmírem“.

Abychom si udělali jasno, o co jde: Společenství Josefa Zezulky je v pořadí 38. v Česku státem registrovaná církev a náboženská společnost. Její duchovní učení vychází z díla a odkazu Josefa Zezulky, tvůrce životní filosofie Bytí a její součásti biotronik – náboženské nauky, kterou společenství vyznává. Společenství vede sanátor Tomáš Pfeiffer, žák a jediný pověřený pokračovatel Josefa Zezulky. Dále se můžeme dočíst, že Tomáš Pfeiffer založil 30. března 1994 Duchovní univerzitu Bytí, což je duchovní vzdělávací systém, v kterém je organizována duchovní nauka. Biotronika Josefa Zezulky je pak evidovanou právnickou osobou podle zákona o církvích a náboženských společnostech. Byla založena 30. března 2015 za účelem naplňování poslání náboženské společnosti. Cílem je náboženskými a duchovními obřady, duchovní službou, biotronickým působením, péčí o duchovní život a osvětou napomáhat potřebným při oslabeních způsobených bioenergetickou nedostatečností. 

Asi takto. Lidé se mohou zabývat, čím chtějí, pokud to není v rozporu se zákonem. Mohou také věřit, čemu chtějí, mohou zakládat náboženství a náboženské společnosti, mohou nejrůznějšími způsoby pomáhat potřebným..., mohou dokonce některým lidem i pomoci s jejich nemocemi a zdravotními obtížemi. Není to však nic tak zásadního a převratného (ač si to třeba Petr Bajnar a Tomáš Pfeiffer myslí), o čem by měla informovat přední média. Až se něco opravdu převratného na poli alternativní medicíny objeví, média o tom informovat budou. Byla by sama proti sobě, kdyby neinformovala. Zatím to byl vždy jen humbuk. Tím jsou ostatně i mnohé zprávy o „převratných“ objevech v oblasti klasické medicíny. Avšak nazývat cenzurou, že se do zpráv meinsteamových médií nedostane, co by tam podle něčího názoru mělo být, je zcestné. 

Odkaz na článek Petra Bajnara: http://bajnar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=576569