Pražská kavárna a jednotící role prezidenta

Pojem „pražská kavárna“ prý začali jako první používat už stoupenci ODS. Do povědomí veřejnosti však vstoupil až s Milošem Zemanem coby prezidentem a zpopularizoval jej pak prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

Co je to vlastně pražská kavárna? Podle Wikipedie jde o těžko definovatelnou skupinu veřejně aktivních vzdělaných velkoměstských liberálů se zájmem o politiku. Údajně jsou to především někdejší voliči nyní již neexistujících stran ODA a Unie svobody, navazující na politiku Václava Havla, čili takzvaní „pravdoláskaři“. Setkávat se mají hlavně v kavárnách a nejvíc se vyskytují v Praze. To ale dnes už není důležité. Rozhodující pro to, aby se výraz pražská kavárna mezi lidem ujal, bylo až jeho úplné vyprázdnění. V současnosti ten termín neoznačuje už vůbec nic, proto je velmi vhodný jako nálepka, aby se mohl prezident, jeho stoupenci a zejména mluvčí Hradu vůči určitým lidem vymezit jako proti nepřátelům.

Pokud by šlo jen o Jiřího Ovčáčka, který se aktuálně jeví coby největší odpůrce pražské kavárny, bylo by vlastně docela zábavné sledovat, jak s ní bojuje jako nějaký Don Quijote s větrným mlýnem. Hradní mluvčí je ale pouhým nastrčeným vykonavatelem mocenských ambicí Miloše Zemana. Pražská kavárna působí jako velice nebezpečný a účinný nástroj soustředění „nepřátel lidu, jeho blahobytu a rozvoje země“ do jednoho šiku, zjednodušení obrazu nepřítele. Svobodná, demokratická soutěž koncepcí a názorů je příliš nepřehledná. Jak se pak má prostý občan vyznat v tom, o co komu jde, kdo je kdo? 

Takto je to mnohem snazší. Buďto chcete, aby se obyčejní lidé měli dobře, aby naše země vzkvétala a bohatla a pak stojíte na straně prezidenta, protože on je přece jedním z nás, dobromyslným strejdou, který má všechny nectnosti běžného člověka, ale přitom je velice moudrý a tak ví nejlépe, kde je zlo a jakým směrem se ubírat. Nebo podporujete pražskou kavárnu, totiž všechny ty privilegované snoby, kteří slouží cizáckým zájmům, své kapse a nemají páru, čím žijí běžní lidé, co je trápí, jaké mají starosti a potom se nutně stavíte proti prezidentovi, lidu a proti potřebám země. Kdyby měl prezident svádět souboje jednotlivě se všemi svými kritiky a argumentovat konkrétně proti každému oponentovi, jeho snažení by se roztříštilo. A vůbec, kam by potom přišel?

Prezident Miloš Zeman však není žádný dobromyslný strejda a vždycky ví dobře, co dělá. Ani zdaleka nemá jediný nástroj pro koncentraci a zobrazení nepřítele. Například i kauza Peroutka je takovým nástrojem. Kdo se slavného novináře zastává, totiž současně straní Společnosti Ferdinanda Peroutky, a její členové patří přece také k pražské kavárně. Nová kauza vzniklá kolem vyznamenání/nevyznamenání Jiřího Brodyho výměnou zato, že se jeho synovec a ministr kultury Daniel Herman nesetká s dalajlámou, je stejného druhu. Kdekdo analyzuje a spekuluje, jak to bylo, kdo je v celé záležitosti dobrý a kdo zlý... Další názor nepřidám, těch vyjádření bylo už dost. 

Výsledkem bude, že se stoupenci prezidenta ještě více zatvrdí proti pražské kavárně a naopak. V té vřavě však úplně zanikne podstata, a sice že se náš stát sune stále zřetelněji na východ, k Rusku a k Číně, že budeme čím dál hlouběji na těchto velmocích závislí. Jen si povšimněme, že už málokdo pochybuje o výhodnosti strategického partnerství s Čínou, byť to znamená akceptovat politiku čínské komunistické strany. 

Každý kritik politiky Hradu poukazuje na to, že Miloš Zeman neplní slib být prezidentem dolních deseti milionů a sjednocovat společnost, ale naopak ji rozděluje. Tvrdím, že kritici nemají pravdu. Nebudeme-li bazírovat úplně přesně na deseti milionech, potom zjistíme, že on skutečně společnost spojuje proti početně nepoměrně slabší pražské kavárně. Miloš Zeman pražskou kavárnu k ničemu nepotřebuje. Pokud by zmizela, nic se nestane, ale on přitom proti ní nemusí podnikat žádné kroky. Stačí, budou-li se jeho stoupenci pražské kavárny štítit coby nepřítele a sami ji vytlačí na okraj společnosti a zbaví vlivu. Nic nového pod sluncem. Komunisté po únoru 1948 vytvořili obraz intelektuála jako parazita, který žije z mozolů dělnické třídy a stejně jako škůdce inteligenci tak či onak potírali Nic takového Miloš Zeman dělat nemusí. Běžní občané se o to postarají sami.

Doufám, že se to prezidentovi a jeho stoupencům nepodaří. Zatím ale sleduji spíš něco jiného a lehce mi běhá mráz po zádech, když slyším nebo čtu slova i celkem rozumného člověka: „Na Miloši Zemanovi mi vadí hodně věcí, ve volbách jsem pro něj ani nehlasoval, ale v tom a v tom má pravdu...“

P. s. Na základě prvních reakcí v diskuzi musím přičinit poznámku k poslednímu odstavci. Myslel jsem, že je zřejmé, co jím vyjadřuji, leč mýlil jsem se. Samozřejmě, že každý člověk má v něčem pravdu, občas ji měli i nejhorší diktátoři dějin. Z toho mi mráz po zádech neběhá. Jde o to, že se Miloš Zeman těmi dílčími pravdami stává přijatelným i pro ty, kteří ho považovali za nepřijatelného. Rozhodující je, že totiž v tom podstatném současný prezident pravdu nemá.