Zhulení pavouci aneb Bída filozofie

Vážený kolega bloger Jiří Turner nabídl v titulku svého textu deset mega tomu, kdo dokáže, že práce neměla podíl na polidštění opice. V diskuzi k jeho článku se objevilo několik filozofujících reakcí, k nimž chci něco podotknout.

Předně výrok Bedřicha Engelse „podíl práce na polidštění opice“ je velice vágní, neboť není zřejmé, co přesně je míněno pojmy „práce“, „polidštění“ a „opice“. Zrovna tohle však nelze Engelsovi příliš vyčítat, protože „Podíl práce na polidštění opice“ je titulek jeho stati a titulky se většinou nevyznačují kdovíjakou formulační přesností. Smyslem titulku je upoutat pozornost potenciálního čtenáře a nejsou tedy určeny k filozofickému rozboru. Analyzovat má smysl, ať už filozoficky nebo jinak, až samotnou stať. 

Konečně článek Jiřího Turnera nebyl ani reakcí na toto Engelsovo dílko. A jestliže autor nabídl 10.000.000, ale neuvedl čeho, pak každý filozof, co na titulek jeho textu reagoval a jaksi automaticky měl zato, že korun (dolarů...), se usvědčil, že i při filozofickém přemítání myslí jen na prachy.

Docela už mě prudí, jakým způsobem tu na blogu řada lidí debatuje a polemizuje s autory. Konkrétně mám na mysli takové diskuzní příspěvky, ve kterých jejich autoři filozofují právě nad titulky, což už jsem napsal, že je hloupost, anebo se chytí nějaké jednotlivosti v textu a začnou kolem ní spřádat „hlubokomyslné“ úvahy, skoro jak zhulení pavouci svá vlákna. Slovo „zhulení“ jsem použil, neboť převážně nejde ani o filozofii, ani o filozofování, nýbrž o chytráctví a exhibici oněch diskutérů, snahu excelovat na zádech autora původního textu, takže výsledkem je většinou blábolení mimo mísu.

Pokud chce někdo v diskuzi něco filozoficky rozebírat, měl by mířit k obsahu a podstatě článku a vzít v úvahu i jeho charakter. A teď si přihřeju vlastní polívčičku. Píšu totiž často fejetony či fejetonově laděné texty a dojímá mě, když o nich v diskuzi někdo popsaným stylem filozofuje a bere přitom všechna má slova a věty otrocky doslovně, prvoplánově a neuváží, zda nešlo o ironii, záměrnou vulgarizaci (není řeč o sproťárnách) nebo trivializaci, vědomé zjednodušení, nadsázku čili hyperbolu, mataforu a podobně. Musím podotknout, že nenapadám filozofování a chytání se slovíček v diskuzi, když jsou to nástroje humoru a vtipu, neboť v humoru je dovoleno téměř vše.

Osobně mi je už milejší, když někdo napíše v diskuzi pod mým článkem, že jsem zplodil stračku, nebo rovnou, že jsem debil, tedy argumentuje ad hominem, než tohle chytrácké filozofování. Filozofii mám rád, tedy jenom do jisté míry, neboť si uvědomuji, že v dnešním světě, kde dominují technologie a věda a na druhé straně pak různé mystické pavědecké záležitosti, údajně k vědě alternativní, není pro filozofii jako takovou už moc místa. A když pan Turner použil Engelsův titulek, uvedu já zase k doložení svého postoje k filozofii titulek díla jeho souputníka Karla Marxe – Bída filozofie. Myslím totiž, že filozofem se „vyučí" v současnosti jen ten, kdo chce dělat hlavou, protože to se nedělá nic; jak říkal kdysi na divadle Luděk Sobota. Filozofování však je věc ještě mnohem příšernější a odpornější, proto se mu také často věnuji. 

A proč tohle vůbec píšu? Přece abych se zastal všech zdejších blogerů, co tvoří upřímné články, kterými se usilují sdělovat ostatním zajímavé pohledy na rozličné problémy, události a jevy a inspirovat je k vlastním úvahám o nich, anebo se snaží čtenáře pobavit. Pokud se ale někdo domnívá, že tímto textem pouze chytrácky filozofuji, exhibuji a pokouším se také excelovat, tentokrát na zádech Jiřího Turnera a jeho diskutérů, má vlastně také pravdu.