Hloupost a agrese – základní principy bytí

V Mnichově střílel 18letý Němec íránského původu, zabil devět lidí a mnichovský policejní prezident prý řekl, že „tento brutální a smutný případ nedává podnět k tomu, abychom se cítili méně bezpeční“.

Před tím zaútočil sedmnáctiletý Afghánec sekerou v německém vlaku, několik lidí zranil a policie ho zastřelila. V jihofrancouzských Alpách zase sedmatřicetiletý muž marockého původu napadl nožem ženu a její tři dcery a vážně je zranil. Muž byl zadržen pro pokus o vraždu. V Sýrii bojující povstalci uřízli hlavu desetiletému Palestinci, jehož obvinili z účasti v boji provládních jednotek. To prosím v jediném dni – 19. července 2016. Pár dní zpátky, 14. července 2016 večer, vjelo nákladní auto do davu lidí v jihofrancouzské Nice ve chvíli, kdy lidé oslavovali státní svátek, výročí pádu Bastily. Na místě zůstalo nejméně 84 mrtvých a 100 zraněných, vraždícím řidičem byl 31letý Francouz tuniského původu.

Když se podíváme na východ od nás, tak v Kyjevě byla pobodána novinářka ukrajinské verze časopisu Forbes a při výbuchu automobilu zahynul v Kyjevě běloruský novinář a kritik běloruské a ruské vlády. Přímo v Česku v Ostravě policie zastřelila muže, co naopak střílel po vykonavatelích exekuce a exekutora těžce zranil. Co na jihu? V Africe na 49 tisíc nigerijských dětí v oblastech, které donedávna ovládala islamistická skupina Boko Haram, umírá hlady. Trochu na sever ve Středozemním moři přišlo od začátku letošního roku o život kolem tří tisíc běženců. Podle analýzy Europolu islámští radikálové změnili strategii útoků. Orientují se nyní na takzvané měkké cíle – civilisty na veřejných místech. Útočníci údajně nepotřebují žádný zvláštní plán ani nemusejí zdolávat překážky chránící jejich terč. Stačí jeden atentátník a jednoduchý plán. Dopady takového útoku zasáhnou značný počet lidí a vzbudí obrovský zájem médií.

Ano, publicita je podstatná věc. Žijeme totiž v době, kterou ovládají média a technologie všeho druhu. Jejich zásluhou se svět změnil na globální ves. Navíc stále přibývá lidí a čím dál víc se jich chce mít stejně dobře jako v nejvyspělejších zemích a oblastech, neboť jim média zprostředkovávají jejich zkreslený obraz coby rájů. Planeta je nám pomalu malá a tudíž se pořád častěji prosazuje agrese jako u slepic v klecovém chovu.

Vlivem médií, informačních a jiných technologii v lidech roste také dojem, že jsou chytřejší, všemu rozumí, všechno vědí a mohou, tudíž mizí pokora, úcta k životu a hodnotám. Mírou stejnou, jako média zobrazují luxus a přepychový život boháčů, celebrit a mocných tohoto světa, roste závist a nenávist chudých a bědných k nim. Někdo může namítnout, že třeba v oblastech, odkud nyní do Evropy proudí imigranti, běžní lidé nejsou tolik médii ovlivněni a jsou málo informováni nebo vůbec. Ale ti, kteří je vedou a ovládají, ano, a to stačí. Navíc pachatelé v úvodu zmiňovaných činů už dávno nebo nikdy nežili v zemích, z nichž běženci přicházejí. Tito agresoři, minulí, současní i budoucí, ale chápou, že by si mohli žít podobně jako mocní a celebrity, stačí mít jediné – peníze. Ty ale nemají a nejspíš mít ani nebudou a než to, radši nežít a vzít s sebou do pekla ve jménu Alláha či jiné modly co nejvíc dalších lidí.

O tom, kdo zavinil a způsobil současný tristní stav, jaké jsou příčiny téměř každodenních vražd a útoků, válek, existence teroristických organizací, můžeme spekulovat a mudrovat a také to děláme, ale nikdo na to nepřijde. Někdo ale umí přesvědčit spoustu hlupáků, že  zná příčiny a viníky zla a pokud bude těch hlupáků dostatek, může s nimi vyrazit do boje a stanout v jejich čele jako vůdce. Můžeme vymýšlet řešení, jak vrátit svět do klidných břehů a nic nevymyslíme. Totiž nevymyslíme nic bez násilí, ať už se zbraněmi či neozbrojeného, co se ale bude páchat jménem dobra a z ušlechtilých pohnutek. Ostatně to tak dělají různí zelení, sluníčkáři, multikulturalisté a aktivisté toho druhu na jedné straně a ligy proti islámu a neonacisté na straně druhé. Vedle toho nabízejí svá řešení komunisté se svou adorací pracujícího člověka, společenského vlastnictví výrobních prostředků, Marxe a Lenina. Také  katolická církev ví, co s tím dělat, stačí se upnout k víře a přimknout se ke stvořiteli, co je sám o sobě dobrým principem, zatímco zlo nemá logiku a všude nastrkují bibli, prý to tam všechno je.

Filozofové se odedávna zabývali principem bytí a každý ho spatřoval v něčem poněkud jiném. Jsou to hodně složité otázky, ale já si začínám stále víc myslet, že principem bytí je hloupost. A když se spojí hloupost s nestoudností, nemilosrdností a agresí, jsme potom svědky toho, co se právě kolem nás ale i v nás děje. A co s tím já můžu? Snad jen ocitovat pár veršů z úvodu „Knihy o tao“ od Lao-c´, snad mě někdo pochopí, proč to dělám a jak to souvisí s dosud napsaným: „(...) Bezejmenné je počátkem nebe a země. / Pojmenované je matkou všeho stvoření. / Proto ten, kdo zůstává bez žádostí, / proniká k jádru této tajemnosti; / kdo je naplněn žádostmi, / postihuje jen vnější tvářnost věcí. / (…) Každý na světě poznává krásné jako krásné, / a tím poznává i ošklivé. / Každý poznává dobré jako dobré, / a tím poznává i zlé. (...)“