Docela často dnes čtu nebo slýchám otázku – co by na dnešní situaci a současné směřování země říkal Karel Kryl, kdyby ještě žil. Většinou jde o řečnickou otázku, neboť tazatel si vzápětí sám odpovídá, že by byl zhnusený, že by ostře a tvrdě kritizoval stav společnosti, a hlavně politiky, kteří zemi vedou... Nemíním s těmito představami polemizovat, ani s nimi souhlasit, neboť jejich konstrukce stojí na slůvku „kdyby“, a říká se – kdyby chyby.
Asi není sporu o tom, že by se dnes Kryl vyjadřoval k lecčemus kriticky, protože to dělal celý svůj produktivní život a je jasné, že je vždy co kritizovat, že je vždy proti čemu protestovat. A je rovněž zřejmé, že tyto disciplíny ovládal Kryl kromobyčejně dobře. Protestoval by aktuálně třeba proti vládní koalicí prosazenému snížení valorizace důchodů? Kryl přece svého času napsal: „Kdysi jeden velice moudrej pán řekl, že úroveň státu se pozná podle toho, jak se tam mají lidé, kteří nemohou vydělávat – nejstarší a nejmladší.“
Na Krylově první desce „Bratříčku, zavírej vrátka“ vydané v roce 1969 se objevila i píseň „Důchodce“. Snad si vzpomínáte: „Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, / zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, / kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce, / tak tedy říkejme mu třeba důchodce. / Rukávy u zimníku odřením lesklé, / čekává u rychlíků na zbytky ve skle, / stydlivě sbírá nedopalky ztracené v místech pro chodce, / a pak je střádá do obálky, důchodce...“ Píseň pak končí srdceryvným, burcujícím dvojverším: „Když vidím tyhle lidské vraky, třesu se strachem před přízraky, / že jednou ze mě bude taky důchodce...“
Z Kryla se však důchodce nikdy nestal, neboť zemřel krátce před svými padesátými narozeninami. Na konci šedesátých let 20. století viděl ovšem situaci tehdejších důchodců značně tragicky. Ale jak by hodnotil poměry dnešních důchodců, kdyby žil a byl sám už dávno v důchodovém věku? Napsal by opět nějakou píseň „Důchodce“, podobnou té z doby před více než půl stoletím? Nemálo dnešních důchodců, co tak slýchám a čtu, na současnou situaci často žehrá až nadává, a nostalgicky vzpomíná na doby, kdy bylo pivo za 1,70 korun, rohlík za 30 haléřů, potraviny se honosily skvělou kvalitu, bydlelo se levně a lidé měli sociální jistoty... Přiřadil by se k těmto důchodcům Karel Kryl?
V létě roku 1993 mi Karel Kryl poskytl rozhovor, v němž řekl: „Já si dělám to, co si myslím a proč bych se koneckonců křivil, že se to někomu líbí, nebo ne.“ Na otázku, zda je spíš optimista nebo pesimista, pak odpověděl: „Kašlu vám na oboje brýle. Na růžové i černé. Já jsem zdravý skeptik. Počítám s nulou a co je nad ní, je už dobré.“
V rozhovoru také pronesl: „Rád bych se dožil, že jednou lidé dostanou rozum a chlapi zjistí, že mají pracky nejen na práci, ale i na to, aby se prali za to, co chtějí, a že mají mozek, aby si vymysleli, jak se prát, a nejen kňučet u piva. Rád bych se dožil, aby třeba ženský chlapům nedaly, pokud se nepokusí o to, co chtějí. Aby měly takové děti, které se zeptají – táto, co jsi dělal a co děláš? Abych viděl konečně lidi, kterým je 40 či 50 let a neříkají – no jo, my už to nezvládnem, to až naše děti. Dokud lidé budou tvrdit tuhle blbost, tak v této zemi nebude lépe.“
Nevím, zda se z těchto Krylových slov dá odvodit, co by soudil o zkrácení valorizace důchodů a o jiných problémech současnosti. Podle mého názoru z nich ale vyplývá, že uznával lidi, kteří se chtějí a umějí postarat sami o sebe, o své rodiny, jež dokážou bojovat za spravedlnost a svobodu proti těm, kteří by jim tyto hodnoty chtěli vzít, kteří budou brát k odpovědnosti a kontrolovat vlády... Abych byl správně pochopen – brát k odpovědnosti a kontrolovat vlády, nikoli pouze křičet, aby se o ně ty vlády postaraly a zajistily jim blahobyt, nebo aspoň spokojený život bez jejich vlastního přičinění.
Četl jsem nedávno, jak jeden člověk obrazně vyzval Karla Kryla – mluv znovu k lidu. Je to snad vroucí a čisté, avšak pasivní přání, a nevím, zda by z něj byl legendární Karel Kryl nadšený. To už ale neposoudíme, protože z mrtvých nevstane. Nicméně k nám stále promlouvá svou tvorbou, kterou zde zanechal. Je ovšem otázka, jak kdo chápe, co ve svých písních a obecně slovech tento půlkacíř, Bratříček Karel skutečně sděluje. Je zvláštní, kdo všechno se k němu dnes hlásí, bolševici, populisti, podvodníci, někdejší tyrani... V písni "Demokracie" z roku 1993 to Karel Kryl vystihl opět naprosto přesně: „...ti, co nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, teď nadělali zrádce“. Ano, i takoví lidé se k němu hlásí. Žijeme v pozoruhodné době.
