Média nikdy nemohla být, nebyla a ani nejsou objektivní

10. 02. 2023 12:12:02
Co je smyslem činnosti médií a práce novinářů? Přinášet objektivní zprávy a pohledy na skutečnost? Říkám, že ne. Smyslem novinařiny je hledat pravdu, ač celou pravdu nelézt nelze, jen částečnou, a ta pravdou vlastně není.

V souvislosti s kampaní kandidátů zejména před druhým kolem prezidentských voleb se vydatně přetřásalo, jestli se média a novináři chovali objektivně, zda nenadržovali jednomu či druhému kandidátovi. Nezřídka se objevoval názor, že tzv. mainstreamová média „fandila“ Petru Pavlovi a tím mu pomohla k vítězství. Například v rozhovoru pro server Echo24.cz kritizoval Jan Jirák, označovaný za mediálního experta, určité novináře právě za to, že stranili Petru Pavlovi a Andreje Babiše prezentovali jako „zlo“ (zde).

Rozhovor se setkal s poměrně silnou reakcí nevole. Nevím proč, mohu se jen dohadovat, zda tím chtěl zmírnit negativní dopad Jirákových slov na veřejnost, nebo cosi vysvětlit, ale server iDNES.cz přinesl záhy další interview s Janem Jirákem v pořadu Rozstřel (zde). V něm se už mediální expert vyjadřuje více obecně a své odpovědi ladí do filosofického nadhledu a výhledu. V tomto dialogu s moderátorem se jistě nepřestalo mluvit o objektivitě médií, ale hlavním sdělením, jež se také objevilo v titulku rozhovoru, mělo být, že mediální podpora Pavla může znamenat novou éru české žurnalistiky.

Jan Jirák je sice jen teoretikem a vysokoškolským pedagogem, který o novinařině pouze přednáší, ale myslím si, že nemohl nepostřehnout, že je nejen česká žurnalistika v nové éře už od nástupu globální sítě internet a od té doby se postupně mění. On to samozřejmě ví, což v rozhovoru vyjádřil například takto – Jan Jirák: „To, čeho jsme byli svědky, je přímý výsledek dramatické emocionalizace, která je živená způsobem komunikace, kterou umožňují sociální média, kterou umožňují sítě. Myslím si, že dlouhodobě je problém v tom, že ti, kteří se účastní komunikace na sociálních sítích nebo sociálních médiích, jsou v situaci, kdy upřednostňují emoce před racionálním uvažováním.“

Podle mého je problém víc na straně těch, co se nechtějí vzdát tradiční žurnalistiky, v níž dominovala do značné míry jednostranná komunikace od novinářů, tedy od médií ke čtenářům, posluchačům a divákům bez významnější přímé interakce. Jenže taková žurnalistika dávno není. Tito „tradicionalisté“ hovoří například o mainstreamových médiích. A já, i když k tradicionalistům částečně patřím, se přesto ptám, která to vlastně jsou? Spíš bych řekl, že dělící čára nyní vede mezi profesionálními a amatérskými médii, než mezi médii hlavního proudu a médii vedlejšími či alternativními.

Ondřej Neff, spisovatel a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes a DigiNeff, vyslovil (snad v roce 1995) poměrně jasnozřivou předpověď, že rozvoj internetu povede k tomu, že si každý, kdo bude chtít, vytvoří vlastní médium, jehož prostřednictvím bude sledovat třeba filmy s Humphrey Bogartem, americkou NBI a zprávy o včelařství. A pak založil Neviditelného psa. Neff se mýlil pouze v tom, že si k tomu, aby člověk mohl sledovat cokoli, nemusí vytvářet vlastní médium, internet mu tuto možnost nabídne sám. Neffa nejspíš tenkrát také nenapadlo, kolik lidí se nespokojí s tím být pouhými pasivními příjemci mediálních obsahů, ale začnou se rovněž aktivně podílet na jejich tvorbě.

Pokud tedy Jan Jirák hovoří o emocionalizaci médií, v období před druhým kolem volby českého prezidenta dokonce dramatické, tak si nejsem jistý, že má tak úplně pravdu. V poměrně nedávné době, kdy byl internet aspoň u nás v plenkách, byla žurnalistika, a tedy i média prakticky plně v rukou profesionálů, kteří se vyznačovali tím, že se snažili ve svých projevech udržovat určitý nadhled a pózu objektivity a pokud možno nestrannosti. To ale amatérští „novináři“ nedělají, neboť to zkrátka nedovedou či nechtějí dělat, novinářské řemeslo ovládají většinou jen chatrně a často nemají ani ponětí o tradičních zásadách, jak psát a natáčet mediální zprávy, reportáže a komentáře. A jelikož je amatérských novinářů nepoměrně víc než profesionálních, musela se profesionální média tomu, co Jirák nazývá emocionalizací, přizpůsobit. Sám pro sebe jsem si to pojmenoval amaterizace médií.

A co objektivita médií? Jak by mohla být média objektivní, když objektivní je to, co existuje nezávisle na subjektivním mínění, chtění nebo zájmu? Ostatně média, zpočátku jen noviny jsou produktem, který má realizovat něčí zájmy. Noviny vznikaly, když to zjednoduším, ve dvou hlavních liniích. Jednak se vyvinuly z potřeby předávání si zpráv mezi byznysmeny, a jednak ze snahy vládnoucích skupin šířit určité informace a „pokyny“ směrem k lidu. Kde v tom chce někdo hledat nějakou objektivitu?

V pozdějších dobách, a to Jan Jirák v druhém rozhovoru také zmínil, vznikl v USA model médií, jenž se pak rozšířil do celého světa, která přiznávala, že působí v něčím zájmu a jsou tedy názorově určitým směrem orientovaná, ale zároveň hlásala, že ve zpravodajské části přinášejí objektivní a pravdivé zprávy, na které se lidé mohou spolehnout. Takový model médií, v němž je ostře oddělena zpravodajská a názorová část, se mně zamlouvá sice nejvíc, ale musím se smířit s tím, že už vlastně zmizel v minulosti. A spolu se mnou také všichni ostatní.

Vrátím se k tomu, jestli hlavně před druhým kolem našich prezidentských voleb média stranila Petru Pavlovi. Pokud ano, pak si za to Andrej Babiš může nejvíc sám. Když třeba v televizních debatách omílal jako kafemlejnek své z velké části vymyšlené konstrukce o protikandidátovi a vládě, neodpovídal na položené dotazy a místo toho propagoval sám sebe, nebo dokonce přímo lhal, nebylo možné, aby na to moderátoři a potažmo média vůbec nereagovali, neuváděli to na pravou míru. Kdyby to přecházeli bez povšimnutí, nebylo by to objektivní ani trochu. A konečně, média nejsou jen noviny, rádia, televize a internetové servery, ale například i billboardy a zrovna na nich se pan Babiš „vyznamenal“.

A na závěr ke vztahu objektivity a pravdy. Takový objektiv fotoaparátu, jak už z jeho názvu vyplývá, zobrazuje objektivní realitu, jenže záleží na jeho kvalitě, a stejně i nejkvalitnější objektiv přinese jen dvourozměrný obraz určité výseče skutečnosti zachycený ve zlomku času. Hloubku, tedy třetí a z nej plynoucí čtvrtý rozměr, totiž smysl, význam v kontextech a pravdivost může konečné fotce dodat jen fotograf – člověk se svými subjektivními pohledy na svět. Stejné je to s mediálními zprávami, komentáři, a všemi žurnalistickými žánry. Novinařina, jak ji vnímám, je prostě stálé hledání pravdy, a to s vědomím, že celou pravdu nelze nalézt, ale to není důvod se o to nesnažit.

Autor: Jaroslav Kvapil | pátek 10.2.2023 12:12 | karma článku: 13.88 | přečteno: 433x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

Pravda o Červené Karkulce

Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.

1.4.2023 v 12:48 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 633 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ježíš na krumpáči

Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.

26.3.2023 v 15:34 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 444 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety

Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.

26.3.2023 v 13:56 | Karma článku: 25.54 | Přečteno: 689 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu

(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.

21.3.2023 v 14:06 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 370 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.01 | Přečteno: 448 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 518 | Diskuse
Počet článků 646 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 993

Neidentifikuji se s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. 

https://kvaj.blogspot.com

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...