Nevím, co kdo může mít proti inauguračnímu projevu prezidenta Miloše Zemana. Z mého pohledu to bylo skvělé představení. Kdybych byl přítomen v sále, dočkal by se Miloš Zemana ode mne potlesku ve stoje.
Politologové hodnotí prezidentův projev jako „sice útočný, ale neobvykle málo vypilovaný, bez státotvorných myšlenek a obsahově rozbředlý“. A co má být? Zemanovi příznivci i odpůrci si zřejmě budou musel zvykat na to, že podobné projevy z prezidentových úst budou spíš standardem než výjimkou. Možná přijdou ještě horší projevy a prezidentovým stoupencům se bude stále obtížněji obhajovat jejich „vysoká myšlenková úroveň“.
Politoložka Vladimíra Dvořáková mimo jiné řekla: „Miloš Zeman dokázal vždy provokovat, překvapit, ale vždy tam byla jasná struktura, vědomí role, kterou hraje. Jestli je inaugurace, jestli je to předvolební projev, jestli je to diskuse s oponentem a podobně. Tento rozměr se úplně rozmělnil.“ Ano, to vystihla přesně. Ať je Miloš Zeman jakýkoli, tohle vždy dokázal. Avšak od nynějška bude všem těm přívržencům Miloše Zemana vzpomínka na jeho bryskní, a přitom výstižné a myšlenkami nabité projevy stále více blednout a budou se děsit, co kde zase navykládá a co tím natropí.
Zemanovci ve skutečnosti chápou, že prezidentův inaugurační projev byl fiaskem. Samozřejmě nelze ale očekávat, že to hned přiznají. Nicméně bude pro každého prezidentova stoupence čím dál složitější přesvědčit okolí a vlastně i sebe sama, jaký je Miloš Zeman borec. Již teď jsme i zde na blogu svědky křečovitých snah některých blogerů odpoutat pozornost od „výkonu“ Miloše Zemana třeba tak, že se obouvají do lidí, kteří odešli během jeho projevu ze sálu.
Jeden bloger si k tomu například vzal na pomoc i Zdeňka Ondráčka a zaplakal si, jak se řádně zvolený chudáček Ondráček pod nátlakem opozice, médií a části veřejnosti musel vzdát své sotva nabyté funkce. A přitom stačilo říct jednu omluvnou větu, jak mu s křížkem po funuse radil prezident v inauguračním projevu. Bloger při té příležitosti „vzal po letech“ i poslankyni Miroslavu Němcovou, kterou se pokusil zesměšnit i dehonestovat. Pak si to ještě vypořádal s režisérem Janem Hřebejkem, který nedávno v rozhovoru řekl, že blbci se přestali stydět za svou blbost. Bloger ten výrok obrátil proti úplně jiným lidem, než ho adresoval Hřebejk. Logicky pak musel přijít názor, že tento režisér točí stále slabší filmy, ale může mu být útěchou, že není sám, jehož počiny ztrácejí na úrovni.
No, podle mého je to všechno zbytečné. Za sebe znovu uvádím, že mě prezidentův projev potěšil. Moc. Přeji mu ještě hodně takových. Jak se říká – jen houšť ve větší kapky.
