Častým argumentem zastánců vyhlášení referenda o setrvání nebo vystoupení Česka z Evropské unie je, že lidé v referendu rozhodli o přistoupení k Unii, proč by tedy nemohli rozhodnout o vystoupení? Ten názor má ale pár háčků.
Nemyslím si, že většina lidí, kteří jsou právoplatnými voliči, je tak hloupá, aby nemohla rozhodovat v referendu i o tak zásadní věci, jako je setrvání země v EU, nebo naopak o jejím opuštění. Argument, že je to příliš závažná nebo složitá otázka podle mého názoru neobstojí. Každý volič je svéprávný a pokud může delegovat na některé lidi jako na své zástupce v zákonodárných a samosprávných sborech kompetence přijímat zákony a vyhlášky, tedy rozhodovat, musí být schopen rozhodnout i sám. Moc poslanců, senátorů, zastupitelů všech stupňů a rovněž prezidenta pochází od voličů, přičemž nejsou voleni jako odborníci, ale pouze jako zástupci lidu. Z toho pohledu nejsou kompetentnější než kterýkoli volič.
To je podstata zastupitelské demokracie, a ta je jistě praktičtější než demokracie přímá, protože rozhodovat úplně o všem pomocí referend či plebiscitů by bylo komplikované a nemotorné. Přesto existují problémy, na které je lepší zeptat se všech lidí, kterých se týkají, ať už jde o záležitosti místní nebo i celostátní. Ostatně Ústava ČR referendum předpokládá v článku 2, odstavci 2, kde se praví: „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Jde tedy o to, zda bude přijat ústavní zákon, který zavede buď referendum obecně, nebo jen pro konkrétní případ, pro který bude vydán.
Jenže ústavní zákon musí přijmout kvalifikovaná většina tří pětin všech poslanců a zároveň tří pětin přítomných senátorů, což je problém. Dejme tomu ale, že by byl schválen ústavní zákon o referendu, jež by mělo rozhodnout o setrvání Česka v EU nebo o jeho vystoupení. Jak by ale měla znít otázka v referendu? Jako v případě brexitu, a rozhodovalo by se zaškrtnutím jedné z variant „zůstat – odejít“? To podle mého není šťastné. Na jakém základě by se měl člověk rozhodnout? V tomto případě jen podle svého dojmu, který si vytvořil kdovíjak. Totiž otázka pro referendum o přistoupení ČR k EU zněla: „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?“ To znamená, že se každý mohl seznámit s onou smlouvou, dovědět se z ní, o co půjde, a rozhodnout se podle toho, jak ji pochopil. Problémy, které má Velká Británie s realizací brexitu, ukazují mimo jiné na to, že otázka v referendu nebyla dobrá.
Jiná věc je, že žádost o přistoupení k EU podala ČR 17. ledna 1996 a referendum o vstupu proběhlo 13. a 14. června 2003, takže se o tom ve společnosti debatovalo více než sedm let. Pokud by měl podobný proces proběhnout v případě dalšího setrvání ČR v EU nebo jejího vystoupení, pak by se mělo v referendu rozhodovat někdy kolem roku 2025. To je ale zřejmě dlouhá doba pro ty, kteří po takovém referendu volají. Je ale logické, že takový krok je třeba promyslet a prodiskutovat, respektive „předdiskutovat“. Jaký důvod je rozhodovat urychleně, respektive unáhleně?
To je vlastně ta nejdůležitější otázka. Proč by se právě teď mělo rozhodovat o setrvání v EU či vystoupení z ní? Protože si někdo myslí, že uzrál čas? Protože si to někdo přeje? A co se vůbec děje tak zásadního, že by Česká republika měla z Evropské unie vystoupit? Jistě je tady spor EU s Českem ohledně povinných kvót na přijímání uprchlíků. Je to však důvod k tomu, aby ČR opustila Unii? Někdo si myslí, že ano, někdo si myslí, že ne. Jsou bezesporu i další problémy, na které mají ČR a EU, nebo některé jiné členské země rozdílné názory. Je však lepší utéci z EU nebo se snažit problémy překonávat? Někteří si myslí, že to první, druzí, že to druhé. A kterých je víc? To je těžké odhadnout.
Rozhodovat za takových nejasných okolností rovnou o vystoupení z EU by bylo jednoznačně nezodpovědné. To by napřed muselo proběhnout referendum o tom, zda existuje dostatek závažných důvodů, aby bylo nutné vyhlásit referendum o setrvání v EU nebo vystoupení z ní. A pak je tu ještě jedna věc. Ti, kterým se zamlouvají výsledky posledních sněmovních a prezidentských voleb, často tvrdí, že lid rozhodl a je třeba, aby ty výsledky respektovali i ti, kterým se nelíbí. V souladu s tím říkám nyní já, že v roce 2003 lid rozhodl o přistoupení České republiky k Evropské unii, takže tuto vůli lidu mají respektovat i ti, kterým se nyní nezamlouvá. Stoupenci odchodu ČR z EU nepředložili totiž zatím žádný zásadní argument, kvůli němuž by bylo nutné někdejší rozhodnutí lidu revokovat.
