Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

Co je to vlastně tradiční rodina? Hloupá otázka, řeknete si. Základní rodinu tvoří muž a žena a jejich děti. To ale ještě nic nevypovídá o tom, že si muž a žena mají být od sňatku (a vlastně už minimálně od zasnoubení) až do smrti jednoho z nich věrní (a vlastně ještě i nějaký čas potom, po dobu povinného smutku), že mají děti vychovávat k lásce k bližním, k úctě k otci a matce a starším, k bohabojnosti, k čestnému a morálnímu jednání, k respektu k zákonům... a tak dále, bla bla bla. Slovem „tradiční“ je totiž evidentně míněna klasická křesťanská a ještě spíše katolická rodina, která ale v úplnosti a v popsané podobě nikdy neexistovala.

Byl to ideál, kterému se měly běžné rodiny blížit. Tradiční katolická rodina zajišťovala však fungování nejefektivněji organizované společnosti a státu, byla katalyzátorem rozvoje vědy, vzdělanosti, techniky a technologií a stala se jedním z nástrojů ovládání „mas“, což byly všechno věci, kterými katolická Evropa víceméně převálcovala celý svět. (To, co jsem teď napsal, je zjednodušené, paušalizované a generalizované. Zamyslíte-li se ale nad tím, je to v zásadě tak.) Tradiční katolická rodina totiž umožnila to, co je naprosto nejdůležitější ve společnosti, a sice právní zajištění majetku a vlastnických vztahů. Tvrzení, že je hlavní láska, je z pohledu role vlastnictví jen romantická veteš a pohádková rekvizita. 

Je to pravda natolik, že katolická církev stanovila svým duchovním celibát, neboť případné rodiny kněží by svými zákonnými a nezcizitelnými právy na dědictví drolily majetek církve. Církvi nikdy nezáleželo příliš na tom, aby duchovní neprovozovali sex, ale aby si ženy a děti následkem toho narozené nemohly nárokovat majetek, jenž po smrti kněze bez rodiny zůstával církvi. Důkazem toho je, že se třeba do míst konání koncilů stahovaly prostitutky z širokého okolí. Nebo že ve švýcarském hlavním městě Bernu bylo ve 14. století zřízeno v tamní Zytglogge (hodinové věži či věži s orlojem) nucené ubytování pro Pfaffendirnen, tedy pro děvky kněžských, prostě vězení pro ženy odsouzené za sex s duchovními, když ti duchovní žádným vězením postihování nebyli.

Zkrátka je to tak, že to, čemu se dnes říká tradiční rodina, vzniklo kvůli právnímu zajištění majetku a kvůli jasnému stanovení, kdo má na jaký majetek nárok. Zároveň se přitom ukázalo, že je to velmi účinný nástroj k ovládání lidí státní a církevní mocí prostřednictvím různých forem morálního i hmotného vydírání a hrozeb útočících na existenční záležitosti rodin. Lidé nejsou přirozeně monogamní, zamilovanost trvá maximálně rok a všechno, co dále souvisí s existencí „tradičních“ rodin, je otázkou zvyků, vnucených pravidel morálky a nezbytnosti, protože v současných právních systémech „naší“ kulturní oblasti je velmi obtížné hmotně zabezpečit všechny členy dnešních rodin běžných lidí jinak, než životem ve společné domácnosti, do níž dospělí členové investují obvykle většinu prostředků, které jsou schopni získat. (Kolik si kdo může dovolit nemanželských dětí...?)

Pozn. Nepopírám existenci citových vazeb mezi mužem a ženou a mezi rodiči a dětmi, ale právě ty využívá státní moc k tomu, aby se snažila udržovat „tradiční“ rodiny pohromadě, a tím i státní systém.

Teď na chvíli odbočím k šimpanzům bonobo a ocituji o nich z Wikipedie: „Předci bonobů se odštěpili od šimpanze učenlivého až poté, když se jejich společní šimpanzí předci odštěpili od lidí. Protože žádný jiný druh než Homo sapiens již dnes z této větve nežije, šimpanzi bonobo a šimpanzi učenliví jsou nejbližšími žijícími příbuznými lidí, s nimiž sdílejí asi 98,4 % DNA.“ (...) „Šimpanzi bonobo používají nástroje, napříkld větvičky, z nichž po vytažení z mravenišť olizují ulovené mravence. Bonobové prošli v roce 1994 zrcadlovým testem sebeuvědomění. Komunikují hlavně hlasovými projevy. Významu jejich zvuků nerozumíme, ale významu některých jejich přirozených gest rukou, jako je vyzvání ke hře, ano. Dva bonobové, Kanzi a Panbanisha se naučili asi čtyř stům slovům, která umějí napsat pomocí speciální klávesnice s geometrickými symboly, a dokážou odpovídat na mluvené věty. Někteří lidé, například bioetik Peter Singer, to považují za dostatečné, aby jim mohla být přiznána práva, jaká mají lidé.

Pohlavní styk hraje ve společnosti bonobů hlavní roli. Užívají ho jako pozdrav, při řešení sporů, k usmiřování a jako výměnné zboží za potravu. Vedle lidí jsou jedinými primáty, kteří praktikují všechny z následujících sexuálních aktivit: genitální sex (nejčastěji ve vztahu samice–samice, dále samec–samice a samec–samec), francouzský polibek, vzájemnou masturbaci a orální sex. Páří se hlavně vleže v poloze břichem k sobě. K této poloze je svou polohou přizpůsobena i samičí vulva s klitorisem. Veškeré sexuální aktivity provádějí jak uvnitř nejbližší rodiny, tak mimo ni. Pohlavní styk mají až čtyřicetkrát denně, ale většinou trvá jen asi čtvrt minuty. Má se za to, že samice prožívají orgasmus. Šimpanzi Bonobové nevytvářejí stálé vztahy s jednotlivými partnery. 

Bonobové se nemnoží rychleji než šimpanzi učenliví. Samice nosí a vychovávají mláďata asi pět let a mohou rodit každých pět až šest let. Ačkoli jsou mnohem menší než samci, mají vyšší postavení ve společnosti. Udržují si sociální postavení vzájemnou spoluprací. Žádný samec nemůže dominovat skupině, protože samice se semknou, aby sociální pořádek ubránily. Postavení samce závisí na postavení jeho matky. Vazba mezi synem a matkou během života zůstává silná. Březost samice trvá asi 230 dní. Fyzicky a pohlavně dospívají okolo osmého roku života, ale samice mohou poprvé rodit až ve věku okolo 12 let.“

S odkazem na to, že se bonobové od lidí příliš neliší, je zřejmé, že bez problémů může existovat a fungovat i zcela jinak založená a organizovaná společnost, která jako celek i z pohledu jednotlivých členů může být daleko šťastnější a přirozenější než společnosti lidské. Družiny bonobů nejsou rovněž vystaveny tolika globálním hrozbám, jako lidská seskupení. Tedy nebyly by, nebýt lidí. Agresivitě a vražedné vynalézavosti svých lidských příbuzných nejsou bonobové samozřejmě schopni čelit. Svým způsobem je to tragický účet vystavený zejména katolické morálce (neboť tam sahají kořeny současné civilizace), potažmo a v přeneseném smyslu katolické tradiční rodině. A když si vzpomeneme, co se ve Wikipedii píše o pohlavním životě bonobů, lze si snadno odvodit, co vše jsou ve „spravedlivém rozhořčení“ ochránců tradičních rodin nad „nestoudností“ homosexuálů chtít v registrovaných partnerstvích vychovávat děti pouhé předsudky a stereotypy v myšlení.