Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O "konci strategické trpělivosti se Severní Koreou"

18. 04. 2017 12:11:45
Hned potom, co různé zdroje přinesly zprávu o výroku viceprezidenta USA Mika Pence, že "éra strategické trpělivosti se Severní Koreou je u konce“, ozvaly se hlasy těch, kterým se zřejmě stýská po totalitě – kdo prý zastaví USA...

Takové postoje, které staví naroveň roli Spojených států amerických ve světě a různých totalitních režimů, jsou známé již z dob studené války. Tehdy byl protihráčem supervelmoci USA hlavně Sovětský svaz, který se tenkrát jevil rovněž jako supervelmoc. Jak to s ním nakonec dopadlo, ví nejspíš každý. Uvolňování napětí na přelomu 60. a 70. let 20. století a s ním spojená politika détente, která byla podmíněna petrifikací statu quo, čili respektování vlivových sfér dvou světových společenských soustav (reprezentovaných USA a SSSR), jakoby potvrzovala „rovnocennost“ totality Sovětského svazu a demokracie Spojených států. Jenže tak to nebylo a není. Totalita nikdy nemůže být rovna demokracii.

Vždycky mě děsně rozčiloval názor, že před listopadem 1989 jsme žili pod diktátem SSSR a nyní žijeme pod diktátem USA, případně Evropské unie, takže se vlastně nic nezměnilo, jenom se vyměnila znaménka. Je evidentní, že naše současná situace je, vzdor množství špatností, lumpáren, podvodů a snah o návrat té či oné formy totality, zcela odlišná od dob normalizace. Zatím tedy. Ale zpět k problému Severní Koreje. Četl jsem spoustu názorů, které obviňovaly USA z neodůdodněné agrese vůči Severní Koreji, z hrocení napětí. Jejich nositelé si myslí, že to tak Rusko a Čína nenechají, a obávají se také případného nového celosvětového konfliktu. Přímo či nepřímo se rovněž ptají, jakým právem se USA snaží po celém světě vnucovat různým státům svou vůli? Můžeme k tomu přidat tirády o tom, že se USA staví do úlohy samozvaného světového četníka... a že usilují o světovládu.

Nejsem žádným zastáncem politiky USA. Spojené státy se dopouštějí a dopouštěly řady chyb v mezinárodní politice, nemohu ani vyloučit, že tam existují kruhy, jež na světovládu aspirují, ale jako supervelmoc se o světovládu nesnaží. To by vypadalo jinak. Konečně po krachu komunismu na konci 20. století měly USA velkou příležitost udělat ke světovládě významný krok, ale neučinily jej. Kdybych měl odpovědět na to, jakým právem USA samy sebe pasují do pozice světového strážce demokracie, asi bych se naoplátku zeptal – a kdo jiný by to mohl a měl dělat? A o tom, že je demokracii potřeba střežit, nemůže být pochyb. Tedy pokud budou existovat takové režimy, jako je v Severní Koreji. Pokud budou Rusko a Čína koketovat s totalitou (otázka je, jestli jen koketují?), pokud budou takoví vládci, jako je Bašár al-Asad v Sýrii, kterou zmítá krutá válka a jednou z jejích hlavních příčin je snaha Asada udržet se u moci. Pokud budou takové zrůdné útvary jako Islámský stát

USA se ve své mezinárodní politice dopustily mnoha omylů, nejednou podpořily vůdce, kteří se pak ukázali jako krutí diktátoři. O co však USA jde, popsal nádherně „děkan“ historiků studené války John Lewis Gaddis v knize „Studená válka“, a sice v její kapitole „Návrat strachu“. Ta pojednává o tom, jak se ze spojenců, co přišli z opačných konců světa a setkali se za jásotu 25. dubna 1945 na Labi u východoněmeckého města Torgava, když předtím rozsekly nacistické Německo na dva kusy, stali na dlouhou dobu nesmiřitelní nepřátelé. Jsou tu vylíčeny Stalinovy ambice a cíle – zabezpečit vlastní moc a postup a nakonec vítězství marxisticko-leninské ideologie na světě. Nechybí ani popis záměru Spojených států zajistit svou i světovou bezpečnost od počátečních nejasností, jak na to, přes doktrínu zadržování komunismu, Trumanovu doktrínu a Marshallův plán, až po rozbití Stalinovy strategie ovládnutí poválečné Evropy. Připomíná také očividné neúspěchy Západu, které sice nebyly tak zásadní, aby zvrátily proces přebírání iniciativy v 50. letech hlavně v Evropě, ale že ti, kdo ty události prožívali, „neměli možnost to rozpoznat“.

Mám, bohužel, pocit, že snahy o nastolení totality na světě neskončily ani dnes, ať už přicházejí odkudkoli, a proto je jim potřeba také čelit. Severní Korea je jen nejviditelnější a jedou z nejnebezpečnějších hrozeb pro mír a demokracii.

Autor: Jaroslav Kvapil | úterý 18.4.2017 12:11 | karma článku: 22.54 | přečteno: 1308x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

V ruinách pivovaru (povídka)

Věděl, že už neusne, a tak civěl z okna. Venku se ještě nerozednívalo, ale úplná tma také nebyla. Na druhé straně dvora před brankou v jediné nerozbořené zdí pivovaru náhle spatřil postavu v tmavém kabátě skoro až na zem.

18.11.2017 v 12:14 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 133 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Zemanovy výroky a politicky korektní Evropa

Za Antihavla označil evropský server Politico prezidenta Miloše Zemana. Podle serveru je Zeman „neomalený, provokuje a je bezostyšně politicky nekorektní“. Pro nás to není nic nového, zajímavější je ale, proč si to Politico myslí.

14.11.2017 v 11:27 | Karma článku: 24.36 | Přečteno: 2169 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Věřit a spekulovat je snazší než se učit a poznávat

K tomuto článku mě přiměly zdejší polemiky zastánce evoluce Jana Švadlenky, buněčného biologa, s texty Mariána Kapolky, který naopak zpochybňuje evoluční vývoj, jak jej vykládá současná věda.

8.11.2017 v 1:18 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Hráč Fulghum v českém pekle

Kdyby se dalo soudit podle textů na blogu idnes.cz, žije Česko vysokou politikou. Kdekdo se trápí tím, jakou a zda vůbec budeme mít vládu, sněmovnu, kdo se s kým spojí... Také jsem se zapojil do těchto debat, ale jsou frustrující.

2.11.2017 v 1:21 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 391 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 12:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Barbora Hrušková

Alza - dvakrát a dost

Právě jsem zjistila, že můžu mít ve 34 letech infarkt... stačí si dvakrát objednat něco v Alze a hned je zaděláno. Člověk si myslí, že ho už ho nemůže nic překvapit, nic vytočit a pak se objeví Alza a její infolinka a najednou

21.11.2017 v 11:31 | Karma článku: 20.68 | Přečteno: 950 | Diskuse

Filip Kosák

Feministky mají knírek

Žijeme ve 21. století a spousta věcí je jinak, než tomu bylo dříve. Tak například tu máme ženskou emancipaci. Ta je hodně důležitá, protože ženy dneska mohou klidně fárat do dolů anebo močit vestoje.

21.11.2017 v 9:48 | Karma článku: 19.07 | Přečteno: 437 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší. Psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.22 | Přečteno: 877 | Diskuse

Helena Vlachová

O řeckém jogurtu Čechách

Mohla bych dnes začít jako v pohádce. Byl jednou jeden bílý jogurt a všichni jej měli rádi. Za to, že voněl po smetaně...

21.11.2017 v 6:05 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 1025 | Diskuse
Počet článků 380 Celková karma 13.72 Průměrná čtenost 835

Jsem novinářem, bývalým pokud jde o působení v redakcích, a stále aktivním pokud jde o vlastní psaní. Dočasně jsem se nacházel v relativně klidovém režimu, což jsem změnil kromě jiných aktivit i svou účastí na tomto blogu.

Nehodlám se identifikovat s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. 

Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. Snažím se být člověkem sám pro sebe, což samozřejmě nejsem, ani nemohu být. Nicméně se o to pokoušet můžu. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.