Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ženy ho ženou životem – 6. epizoda

14. 02. 2017 15:46:00
V páté epizodě vstoupila do děje Marie Bergerová, redakční sekretářka týdeníku Brána, co projevila velkou starost o „svého šéfa“ Radka Nopa. Ukázalo se také, že Marie dobře zná Andy Baronovou a Nopa před ní všemožně varovala.

= Hodiny na stěně redaktorny, jak její osazenstvo přezdívalo obrovské místnosti, co sdíleli dva muži a tři ženy, ukazovaly za tři minuty devět, když redaktorce Sylvě Kocourové zadrnčel na stole telefon.
= „Porada vám nic neříká, bando!? Ať už jste všichni hned tady!“ zařval šéfredaktor Radek Nop ze sluchátka, sotva ho Sylva zvedla.
= „My se kajeme, šéfe,“ omlouvala se ironicky za všechny Sylva. „Hned jsme u tebe.”
= „Máte tady být pět minut před poradou,“ vztekal se v nadsázce pedantsky Nop.
= V Nopově kanceláři usedla Sylva do křesílka hned vedle Radkovy kožené sedačky. Na ni odložily zadky zrzka Lea Fillová, černovláska Darina Fojtová a redakční benjamínek blondýnka Míša Ryšenovská doprostřed. Oldřich Svoboda se uvelebil v křesílku z druhé strany koženého fotelu a Pavel Savel se uhnízdil na židli naproti Nopova stolu. Zřejmě tím naznačoval, že on má k Nopovi nejblíž. Byl to nepsaný, ale dodržovaný zasedací pořádek při poradách.
= Radek Nop si hověl za velkým stolem v pohodlném počítačovém křesle, přehlížel svůj tým a cítil se jako celebrita. Dalo se to pochopit. Byl respektovaným šéfem oblíbeného místního týdeníku a Sylva musela uznat, že Radek měl na úspěchu novin největšý podíl. Nop si svého výsluní užíval. Mlčky si všechny měřil, než jim rozdělí úkoly, probere témata do novin a vyjádří připomínky k již napsaným textům. Až porada skončí, budou pracovat podle jeho not. Sylva byla ráda členkou tohoto týmu. Neuměla se ale smířit s tím, že je jen řadovou redaktorkou, stejnou jako třeba ty tři mnohem mladší holky vedle ní, zvášť když bývala šéfredaktorkou a Nop jejím zástupcem.
= Nopa ve stejné chvíli napadlo, že Sylva Kocourová zvládá svou podřízenou roli dobře. Překousla i to, že k jejímu textu měla nedávno výhrady Darina Fojtová. Nop si pamatoval, jak Sylva ještě coby šéfredaktorka přijala Darinu hned po maturitě jako úplnou elévku a pomáhala jí, aby holčička v úloze redaktorky obstála.
= Nop mrkl na šestadvacetiletou štíhlou zrzku Leu Fillovou. Byla o rok starší než Darina a urputně se bránila funkci zástupkyně šéfredaktora, ačkoli Nop by ji na tom postu viděl rád. Nop sklouzl zrakem k dvacetileté blondýnce Michaele Ryšenovské. Všichni jí občas říkali Míša-Ryša a Nop byl pro ni vzorem novináře, jak tvrdívala a jeho to pekelně štvalo. Oldřich Svoboda, ke kterému teď Nop obrátil pohled, byl pětatřicetiletý nevstřícný a líný morous, co chtěl mít každou práci honem za sebou a vždy dopředu věděl, že nikdo z lidí, z nichž měl páčit informace, nebude chtít nic říct. Zbýval jen Nopův kamarád, šestatřicetiletý Pavel Savel, jehož rodiče určitě měli smysl pro humor, ale Pavlovi nepřipadala jeho rýmovaná jména moc vtipná. Pavel vyčítal Radkovi, že neustanovil ještě svého zástupce, když podle jeho názoru by to udělat měl a funkci samozřejmě svěřit jemu.
= „Micko, tu analýzu povodní jsi napsala velmi profesionálně," vypálil Radek znenadání na Sylvu pochvalu, až málem nadskočila. Bylo to jeho osobité a nepříjemné zahájení porady, co Sylvu vždy znovu překvapilo. Do té doby seděla úhledně s nohama přes sebe. V bílé halence a v tmavomodré sukni, zpod níž jí vykukovala hezká kolena a lýtka, působila elegantně, ač upjatě a napjatě, jak se při poradách také cítila. Kocourovou ale úlek uvolnil.
= „Díky, šéfe. Od tebe si to zvlášť cením,“ řekla Sylva lehce ironicky.
= „Neděkuj příliš a předčasně. Řekl bych, že je napsaná až moc didakticky a působí tudíž poněkud suchopárně, postrádá to šťávu,“ zchladil ji Nop.
= „Ty mě fakt bavíš, Radku,“ ušklíbla se. „Vždyť je to analýza, rozbor a souhrn údajů. Kde tam chceš proboha hledat jakou šťávu?“ namítala.
= „Jistě jsem nechtěl žádné akční drama, drahá Micinko,“ souhlasil. „Ale nemusím ti snad líčit, má milá zkušená kolegyně, jak i mezi holými fakty postavenými vhodně k sobě a proti sobě vzniká napětí, co z fádního textu udělá záležitost,“ šaškoval Nop.
= „Takže se ti vlastně nelíbilo, jak jsem to napsala,“ konstatovala zklamaně.
= „Něco takového jsem přece neřekl, Micko.“
= „Ale myslíš si to,“ trvala Sylva dotčeně a umíněně na svém.
= „Vyjádřil jsem, jak na mě tvůj text působí, a to ani ne tolik pro tebe, nýbrž kvůli mladším kolegům, aby si z debaty mohli něco odnést pro svou další praxi,“ objasňoval.
= „Kdybys je chtěl poučit, musel bys názorně ukázat, jak do analýzy dostat tu tvou šťávu.“
= „Na to není při poradě čas. Ostatně všichni redaktoři vezdejší jsou inteligentní a tvůrčí lidé s dobrým úsudkem a já to respektuji. Nechávám jen na nich, aby posoudili, jak se věci mají, budou-li mít zájem. A už stačilo, Micko, už prosím tě nediskutuj,“ ukončil dialog.
= „Mám to tedy přepsat?” pohodila Kocourová vzdorně svými platinovými vlnitými vlasy.
= Radek ji štval, jak byl dnes protivný, ale nějak nemohla rozklíčovat, proč. Napadlo jí, že má už teď dopoledne něco upito. To by vše vysvětlovalo. Ale to snad ne; děsila se Sylva.
= „Nic nepřepisuj, nech to tak,” odsekl Nop. „Nemám jen tebe. Musím se věnovat i dalším redaktorům,” dodal.
= „Leo, ty prošetřuješ údajnou pletichu při privatizaci polikliniky?“ upřel oči na Fillovou, jejíž hrozně dlouhé a husté vlnité zrzavé vlasy plály jak požár. „Jak to vypadá?“
= „Ten Vadaša, co dal podnět k prošetřování, považuje kšeft za zmanipulovaný a pro stát nevýhodný a já teď zjišťuji, o co své mínění opírá. Jestli to není jen uražená ješitnost, jeho firma totiž ve výběrovém řízení neuspěla,“ zareagovala Fillová okamžitě a jako vždycky se šibalsky usmívala.
= „Ale to až do příště. Ať si s tím můžeš pohrát. Teď po tobě chci jen základní informaci, že se něco takového děje,“ vyložil Radek.
= „Oldo!“ přešel ke Svobodovi. „Máš už konečně hotový článek o obžalobách za rabování při povodních?“ zeptal se přísně. Asi se mu zdálo, že to Oldovi trvá příliš dlouho.
= „Tady to máš,“ vstal Svoboda z křesílka a podával Radkovi papír s krátkou zprávičkou z počítačové tiskárny.
= „To snad ne!“ zděsil se Radek. „Tohle ti trvalo takovou dobu?“
= „Co o tom chceš psát!?“ bránil se Svoboda nakvašeným hlasem.
= „Snad bys mohl trochu přiblížit, kde k tomu rabování došlo, co ti grázlové ukradli, jakou škodu způsobili, co je míněno pojmem rabování a jaké jsou za něj tresty, že je to obzvlášť hnusný čin a proč je tak odsouzeníhodný a tak podobně,“ ponoukal ho Nop.
= „A ty si myslíš, Radku, že ti k tomu někdo něco řekne?“ ohrazoval se Olda.
= „Tak to z nich musíš vypáčit.“
= „Když půjdu za státní zástupkyní, nic mi neřekne a odpinkne mě, že se všechno dozvím až při projednávání u soudu,“ vymlouval se hloupě Svoboda a zabodával do šéfredaktora zavilý pohled svých tmavých očí.
= „Já ale od tebe nepotřebuju slyšet, co si myslíš, že ti řekne, či ještě spíš neřekne státní zástupkyně, ale chci číst, co opravdu řekla,“ tlačil na něho Nop. „A jestli odmítne mluvit, tak chci vidět černé na bílém, že odmítla. Je ti to jasné?!“ přikazoval mu.
= „Tak mi to dej, já to rozšířím,“ sáhl Olda dotčeně po papíru a vrátil se do křesílka.
= „Buď tak hodný. A ten papír k tomu snad nepotřebuješ, máš to uložené v počítači, nebo jsi to vymazal?“ dělal z něj Radek blbce a ušklíbl se přitom.
= V tom Sylva s Radkem zcela souhlasila. Svoboda byl vážně lenoch k pohledání.
= „Tvůj text o zpronevěře peněz vybraných na pokutách u městské policie jsem v počítači už četl, Darino,“ obrátil se Nop na černovlásku Fojtovou.
= „A co, šéfe? Je dobrý?“ zajímala se černovláska.
= „Zatím dostačující. A teď se můžeš zaměřit na to, kdo všechno nese odpovědnost za tu defraudaci. Nemyslím jen trestní, ale také pracovně právní z titulu svých funkcí a i morální, zkrátka kdo všechno dopustil, že ti strážníci mohli prachy vesele krást,“ líčil, co po ní chce.
= „Už na tom pracuju,“ přitakala horlivě.
= „Dej si fakt záležet. Svlékni strážníky i městské úředníky třeba donaha, klidně i starostu. A zapoj i svůj sexappeal, když to bude nutné, aby ses dověděla co nejvíc,“ pobízel ji.
= „Jak si přeješ,“ tvářila se Darina nepříjemně.
= „Konečně, tyhle ženské zbraně ovládáš dokonale,“ rýpl si znovu a nikdo nechápal proč.
= „Jistě,“ zase se Darina ušklíbla, ale bylo na ni vidět, že už se zlobí.
= Jen Darina Fojtová věděla, na co Nop naráží. Než se do textu pustila, odskočila si pozdě večer od svého dvouletého synka do redakce za Nopem, aby se s ním poradila, jak na ten neuvěřitelný, tragický a citlivý případ jít a při té poradě to mezi nimi dost eroticky zajiskřilo. Vlastně by se s ním i vyspala, kdyby na to Nop kývl.
= „Moc pěkný – tvůj text o vernisáži výstavy obrazů malíře Čupřiny. Kultura ti vážně sedí, Míšo,“ přešel Nop k Ryšenovské. „Dobře jsi vystihla, že umění žije navzdory povodni. To je to hlavní a je to i působivé,“ chválil Nop nejmladší redaktorku.
= Něžná blondýnka radostí a hrdostí skoro sublimovala. Zrudla ve tvářích a polichoceně zavrtěla na sedačce zadečkem.
= Sylvě Kocourové se náhle zazdálo, že Nop dnes nějak podezřele laškuje se všemi těmi mladými redaktorkami. Jenom s ní ne.
= „O tvých textech se pobavíme, až po poradě jen my dva, Pavle,” navrhl Savelovi.
= „Jasně, šéfe,” přikývl jeho kamarád horlivě a přezíravě zhlédl zbytek redaktorů.
= „Tak jsi to mohl udělat i v mém případě,” poznamenala Sylva dotčeně.
= „Není na tobě, Micko, abys posuzovala, co na poradě proberu a co ne? Navíc jsem ti už snad vysvětlil, proč jsem to ventiloval tady,” odpověděl Nop nerudně.
= Kocourová pro tuto chvíli zmlkla, jak se však pod Nopovou taktovkou dál radili, všimla si, že se Nop svou samolibostí zrovna zalyká. Čišelo z něj, že je ve svém živlu a že se kochá svou vládou nad redakcí. Tak se normálně nechoval a Sylva byla teď už přesvědčená, že si Radek ráno opravdu dal pár panáků.
= Náhle Nop zavedl řeč na to, jak se naloží s dopisem čtenáře, jenž poukazoval na možné machinace při rozdělování povodňové pomoci v nejvíce postižené obci Píšťaly. Svěřil sice zpracování dopisu do redakční pošty už dříve Míše-Ryše a uložil jí, aby na základě dopisu udělala původní materiál, což Sylva chápala. Na jeho místě by postupovala stejně, aby se Míša učila řemeslu. Proč to tu ale Radek znovu zase otvírá? ptala se v duchu.
= „Nechci o tobě nijak pochybovat, Míšo, ale bude lepší, když ten článek dáš dohromady spolu s paní Kocourovou,“ řekl Nop a Sylva zůstala ztuhlá údivem.
= „No dobře,“ souhlasila dříve pochválená a nyní poněkud zaskočená Michaela.
= „Zajeďte spolu do Píšťal na novou schůzi o rozdělení peněz z konta pomoci a důkladně vysondujte, kdo by mohl hrát v údajných čachrech jakou roli. Bylo by dobré, Míšo, kdyby se ve výsledku podařilo spojit tvůj mladý pohled se Sylvinou zkušeností, no a invenci máte bezesporu obě,“ žongloval se slovy, zatímco Ryšenovská i Kocourová na něj hleděly teď identicky podezřívavě, jakkoli je dělila věková propast celé generace.
= „Je zbytečné, abychom tam jely obě,“ namítla Sylva, neboť Míša by si to nedovolila.
= „Já si to myslím také, šéfe,“ přidala se Míša, povzbuzená protestem starší kolegyně.
= „To musíte zařídit vy dvě, aby nebylo,“ odrazil Nop jejich připomínky.
= „Proč tam s Míšou nepošleš Pavla, když už to musí psát dva?” navrhla Sylva.
= „To ti děkuju, Sylvo,” ohradil se Savel.
= „Teď mlč, Pavle,” zarazil ho Nop. „Já jsem snad něco řekl, Micko!” vrátil se k Sylvě. „Ale když to chceš vědět, tak protože na povodních děláš ty. Můžeš napsat text, do kterého ti ta šťáva nateče sama,” tlačil ji ke zdi a posmíval se zároveň.
= „Jsi nedůtklivý, Radku,” ohradila se Sylva. „Stejně jsi nevysvětlil, proč ten materiál máme psát s Míšou dohromady. A tohle už na poradu vůbec nepatří. Probereme to spolu ve třech po ní. Pojďme dál, ať to trochu odsejpá. Všichni máme dost práce a bavíme se tu už dost dlouho o blbostech,” vžila se náhle do své dávno ztracené role šéfredaktorky.
= „Ale?“ podivil se Nop. „Odkdy ty o tomhle rozhoduješ?!“ zeptal se výhrůžně.
= „Musím dát přece poradě nějakou fazónu, když ty toho nejsi schopen, Radku,“ nemínila Sylva zacouvat.
= „Co si to dovoluješ, Micko?!“ skoro zařval. „Budeme se tady radit tak dlouho, jak uznám já za vhodné a bavit se o tom, o čem rozhodnu, že se budeme bavit. Ty do toho nemáš, co kecat, Sylvo. Vzal jsem tě zpátky s podmínkou, že mi nebudeš žvanit do řízení novin!“
= „Do řízení ti nemluvím, ale když řešíš a plácáš nesmysly, musím zakročit. K čemu bych tu byla, kdybych nemohla uplatnit své zkušenosti,“ přidala na hlase i Kocourová.
= „Taky si říkám, k čemu tady jsi?“ zeptal se posměšně. „A nemůžu na nic přijít, ať dumám, jak dumám,“ uchechtl se Nop zle.
= „Sděluješ tím, že mě chceš vyhodit?!“ zašklebila se Sylva ironicky. „Jenže, milý Radku, taková rozhodnutí se mají dělat za střízliva,“ dodala temně.
= Šum mezi ostatními redaktory, který provázel hádku Nopa a Kocourové, ustal a všichni se po sobě dívali zaraženě a pak se zraky všech obrátily k Radkovi.
= Nopův obličej byl stažený zlostí i překvapením, sjel pohledem po všech přitomných, pak upřel své pronikavé oči na Sylvu, ale postrádaly náhle tu obvyklou průraznost, vystoupila z nich pouze jeho opilost.
= Nop ještě chvíli mlčel a pak pronesl tiše a zlověstně: „I úplně nalitej chápu, že tu nemůžu potřebovat takovou arogantní píču, jako jsi ty, Sylvo.“
= V tom okamžiku explodovala v Nopově kanceláři nezvučná bomba a rozlehlo se tísnivé ticho. Radoslav Nop se opět rozhlédl a došlo mu, že se před momentem právě znemožnil.
= „Končím poradu,“ řekl šéfredaktor úsečně.

= Napětí mezi nimi bylo zrovna hmatatelné, když redaktoři odcházeli z porady a nechápal nikdo, proč Nop vcelku nicotnou záležitost napřed tolik vyhrotil a pak tak neskutečně ulítl.
= Proč mě Radek tak hrozně a zbytečně urazil? říkala si Kocourová. Chlast mu vážně leze nejspíš na mozek; vysvětlovala si to.
= „Ten Radek se asi zbláznil,“ utrousila Lea, když se od ostatních oddělovala v kanceláři, kterou sdílela s Majkou Bergerovou. „Co tím chtěl, proboha, dosáhnout?" dodala.
= „Nop je ožralej blbec,“ usoudil Olda v redaktorně.
= „Já taky nechápu, proč to udělal, ale ty drž radši hubu, Oldo,“ krotil ho Pavel.
= „Aby ses ze svýho kamarádíčka Nopa neposral,“ odsekl Svoboda.
= „Radek to hodně přehnal. A zbytečně,“ mínila Darina.
= „Já se panu Nopovi zase tak moc nedivím,” řekla Míša-Ryša.
= „Opravdu?” zeptala se jí Sylva překvapeně.
= „Vy ho moc provokujete, paní Kocourová a on potom udělá něco, co ani sám nechce. Pan Nop je přece vynikající novinář a šéfredaktor a vás vzal zpátky do redakce a myslím si, že vás jinak nešikanuje, paní Kocourová,“ jediná Míša se Radka zastala.
= „Já vím, Míšo, pro tebe je Radek první hned po bohu,“ usmála se na ni Sylva. „Dokonce mám pocit, že jsi do něj zamilovaná. Aspoň trošičku.“
= Ryšenovská se na ni vážně zadívala a pak řekla: „To je ono. Všechno hned převrátíte, abyste měla navrch. Jinak byste teďka musela uznat, že je pan Nop hodný, milý a laskavý člověk, který si nezaslouží, aby mu někdo házel klacky pod nohy,“ kárala Sylvu, ačkoli jí i Nopovi vykala.
= „Míšo, ty myslíš, že mu házím klacky pod nohy?“ zeptala se Kocourová udiveně. „To, co mi před chvílí provedl, to bylo podle tebe v pořádku?“
= „Nebylo,“ připustila Míša. „Ale vy jste si o to koledovala. Nemusela jste mu říkat, i když oklikou, že je opilý,“ tvrdila pevným hlasem.
= „Někdo mu už musel sdělit, že o tom jeho pití víme, nebo časem stáhne noviny ke dnu,“ trvala Sylva na svém.
= „To ano. Ale ne takhle,“ odporovala stále Ryšenovská. „Nebyla jste to náhodou vy, paní Kocourová, kdo před chvílí na poradě pana Nopa poučoval, kde a jak se má co řešit? No a vzápětí ho dost podle napadnete,“ zaútočila Míša-Ryša.
= Kocourová se rozhlédla po redaktorně a hned postřehla, že si benjamínek Ryšenovská získala redaktory na svou stranu.
= „Míšo,“ řekla Sylva opatrně. „A od Nopa nebylo podlé, co udělal?“
= „Jistě, bylo,“ souhlasila Ryšenovská bez zaváhání. „Vy jste ho ale vyprovokovala. Jestli chceme panu šéfredaktorovi pomoct, měli bychom se společně dohodnout, jak.“
= Ostatní jenom koukali, jak ta holka mluví a přemýšlí rozumně a vyzrále.
= „Míša-Ryša má pravdu,“ podotkl Pavel Savel.
= „No jo, to má,“ ozvala se Lea opírající se o futro dveří, kterou ten hovor přilákal. „Jak to ale chcete udělat?“ zeptala se poněkud bezradně.
= „O tom bysme se měli právě poradit, jak navrhovala Míša,“ připomněla Darina.
= „Ale beze mě,“ řekla Sylva. „Jednak mě po dnešku stejně vyhodí a jednak s ním nechci mít už nic společnýho.“
= „Vidíte, jaká jste,“ nepřestala ji Míša vychovávat. „Naopak byste za panem Nopem měla zajít a usmířit se s ním. On ten váš vyhazov nemyslel vážně.“
= „To ani náhodou,“ odmítla rezolutně Kocourová. „Nemíním se před ním znovu ponižovat. A ty, Míšo, aby ses nakonec nespletla. Nop by mohl být tvým otcem, dávej si tedy pozor na to, co uděláš, nebo chceš udělat,“ smutně za sebe a pro sebe uzavřela Sylva debatu.
= „Nemusíte mít strach, paní Kocourová, dám," odvětila Ryšenovská jistě.
= Sylva seděla u svého stolu a přemítala o Ryšenovské. Hájila Radka vzdor své jemnosti jako lvice. Dokonce odhodila svůj ostych a cepovala ji věcně a jasně. Při pomyšlení, jak by ve verbálním souboji s ní dopadla, kdyby ta něžná holka byla zkušenější, hůře vychovaná a v novinách teprve nezačínala, se Kocourová otřásla. Míša bala nebezpečnou soupeřkou. Pak si Sylva v duchu ulevila směrem k Nopovi: Ty zmetku! Bezcitlej hajzle!

= Nop neměl v úmyslu dumat o poradě. Hlavně si nehodlal dále zanášet mozek meditací o incidentu se Sylvou. Sám ani netušil, proč jí tu vulgaritu řekl, ale nemohl se ubránit, aby to neudělal. A proč by se tím měl zabývat teď? Soudil ostatně, že se Sylva dříve či později objeví a bude s ním chtít rozebírat, co se stalo a sázel na to, že to bude dříve.
= Sotva v kanceláři osaměl, vzal ze skříně Jima Beama, pořádně si lokl, flašku zavřel a uložil zpět, sedl ke stolu, zapálil si cigaretu a že se jako pustí do práce. Neměl ale náladu něco číst, psát a vůbec cokoli dělat. Vyšel na terasu, dorazil až k zábradlí, cvrnkl rukou do jehličí konifery a koukal na ni, než se větvička uklidnila.

Autor: Jaroslav Kvapil | úterý 14.2.2017 15:46 | karma článku: 7.50 | přečteno: 155x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

V ruinách pivovaru (povídka)

Věděl, že už neusne, a tak civěl z okna. Venku se ještě nerozednívalo, ale úplná tma také nebyla. Na druhé straně dvora před brankou v jediné nerozbořené zdí pivovaru náhle spatřil postavu v tmavém kabátě skoro až na zem.

18.11.2017 v 12:14 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 133 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Zemanovy výroky a politicky korektní Evropa

Za Antihavla označil evropský server Politico prezidenta Miloše Zemana. Podle serveru je Zeman „neomalený, provokuje a je bezostyšně politicky nekorektní“. Pro nás to není nic nového, zajímavější je ale, proč si to Politico myslí.

14.11.2017 v 11:27 | Karma článku: 24.36 | Přečteno: 2169 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Věřit a spekulovat je snazší než se učit a poznávat

K tomuto článku mě přiměly zdejší polemiky zastánce evoluce Jana Švadlenky, buněčného biologa, s texty Mariána Kapolky, který naopak zpochybňuje evoluční vývoj, jak jej vykládá současná věda.

8.11.2017 v 1:18 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Hráč Fulghum v českém pekle

Kdyby se dalo soudit podle textů na blogu idnes.cz, žije Česko vysokou politikou. Kdekdo se trápí tím, jakou a zda vůbec budeme mít vládu, sněmovnu, kdo se s kým spojí... Také jsem se zapojil do těchto debat, ale jsou frustrující.

2.11.2017 v 1:21 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 391 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 156 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 12.15 | Přečteno: 681 | Diskuse

Dita Jarošová

Dopis netečným...

Nehrajte mrtvé brouky! O nás a bez nás se jistě odehrávají všemožné každodnové bitvy. Zároven zbývá spousta věcí, které ovlivnit smíme, některé dokonce musíme! Snažme se přijít věcem na kloub.

20.11.2017 v 11:43 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 216 | Diskuse

Marcela Valouchová

Vzkaz

Tento zimní čas mu vyhovoval. Všude spěchající lidé plní starostí. Pásl se na jejich pocitech uspěchanosti a bezradnosti. Užíval si té slasti, dokud to jde. Ještě tak den a vše skončí, budou chudé dny.

20.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 183 | Diskuse

Jiří Babor

M.Ř.S.

Za ty dvě noci na které nezapomenu, za vůni Tvých vlasů a doteky které hřály jako letní slunce......

20.11.2017 v 1:23 | Karma článku: 4.83 | Přečteno: 163 | Diskuse
Počet článků 380 Celková karma 13.72 Průměrná čtenost 835

Jsem novinářem, bývalým pokud jde o působení v redakcích, a stále aktivním pokud jde o vlastní psaní. Dočasně jsem se nacházel v relativně klidovém režimu, což jsem změnil kromě jiných aktivit i svou účastí na tomto blogu.

Nehodlám se identifikovat s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. 

Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. Snažím se být člověkem sám pro sebe, což samozřejmě nejsem, ani nemohu být. Nicméně se o to pokoušet můžu. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.