Žil byl v jedné středozemi velmi, velmi bohatý člověk, co mohl financovat slušný život tisícovce lidí, aniž by to přivodilo újmu jeho blahobytu. Přišel za ním jeden ubožák, co řekl, že je na tom zle a že tam, odkud přichází, je válka a že se bojí o svůj život a předpokládal tak nějak, že mu ten zazobanec zajistí dobré živobytí. Boháč byl filantrop, tudíž ubožákovi poskytl, co bylo nutné. Viděli to dva jiní ubožáci, šli také za boháčem a vše bylo stejné do písmene. Pak přišli čtyři, pak osm, šestnáct, třicet dva, šedesát čtyři, sto dvacet osm, dvě stě padesát šest a když přišlo pět set dvanáct ubožáků, bohatec zjistil, že už by o dvacet tři osob přešvihl kapacitní možnosti své pomoci při zachování nezměněného blahobytu a začal se ubožáků vyptávat, jestli opravdu potřebují pomoc a tázal se i na motivy, které je vedou k tomu, aby se shromažďovali pod jeho střechou?
Celý ten proces sledovali s účastí k osudům ubožáků různí mudrcové a když viděli, že se bohatec začíná cukat, nakrkli se a vypravili se za ním.
„Nejsi ty náhodou xenofobní!?“ spustili na něj. „Jsi rasista, nábožensky netolerantní a politicky nekorektní, nemáš soucit s trpícími,“ vytkli mu po právu. „Kde je tvůj humanismus a lidskost?“ ptali se naléhavě.
Bohatec se zastyděl, uškrábl si trochu z blahobytu a přijal i tuto skupinu. A hned tu bylo tisíc dvacet čtyři ubožáků, za nimi se připravovala parta dvou tisíc čtyřiceti osmi ubožáků a za nimi další čítající čtyři tisíce devadesát šest hlav... Boháč pohlédl k obzoru a protože uměl násobit dvěma, vycházely mu sumy 8192, 16 384, 32 768, 65 536... Pak už počítat přestal, řekl si, že je i nad jeho síly saturovat všechny ubožáky světa a zavřel bránu svého panství. Svolal si ubožáky, o než se už staral a chtěl po nich, aby mu každý za sebe vylíčil dopodrobna, co ho k němu přivedlo. Doslechl se tisíc dvacet tři jímavých příběhů utrpení a šla mu z toho hlava kolem. Znovu se zahleděl k obzoru a přemýšlel pak sedm krát sedm dní a nocí, komu z těch nekonečných zástupů pomoci a komu už ne, ale nikam to nevedlo. A co když zaplatím někomu, aby všechny ty ubožáky shromažďoval ve svém dvorci a k němu další už nepouštěl? A jak řekl, tak udělal. Dotyčný prachy vzal, ale moc to nefungovalo.
Filantropický boháč nakonec usoudil, že tam, odkud ubožáci přicházejí, je nepřehledná a složitá situace a stejně tak je nepřehledné a složité, proč přicházejí. Princip je ovšem jednoduchý a řešení nečekaně prosté; uvědomil si bohatec. Znovu svolal ubožáky a řekl jim, že kdo chce žít v klidu a bezpečí pod jeho krovy, musí si to zasloužit tím, že se o svůj klidný a bezpečný život musí sám zasloužit. Možná potom už nebudou potřebovat ani tu bohatcovu pomoc.
A jelikož jsme v pohádce, ubožáci to pochopili, bohatec se spokojeně usmíval a všichni pak žili v multikulturním, politicky, rasově a genderově spravedlivém a korektním ráji a jestli neumřeli, žijí tak dodnes. Zvonec – konec.
A jak znějí odpovědi na otázky položené v perexu? Po pravdě řečeno – nevím. A víte, co? Ani se mi o tom nechce přemýšlet. To radši budu dále násobit dvěma, až dojdu od toho prvního ubožáka k šedesáté čtvrté skupině ubožáků, jako to musel udělat onen šach se zrníčky obilí, aby mohl odměnit muže, který pro něj vymyslel šachy, co se mu tak líbily. Šach to pochopitelně nepočítal sám – byl to šach. Avšak jeho matematici zjistili, že je nesplnitelným úkolem odměnit vynálezce šachové hry. No a zrovna takové mi připadá řešení migrační krize. Proto si na ty otázky hezky odpovězte sami. Tedy pokud chcete.
Migrační pohádka o motivech a principech
Další články blogera
Jaroslav Kvapil
Pravda o Červené Karkulce
Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.
Jaroslav Kvapil
Ježíš na krumpáči
Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.
Jaroslav Kvapil
Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety
Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.
Jaroslav Kvapil
Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu
(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 646 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 993 |
Neidentifikuji se s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného.
https://kvaj.blogspot.com