Před chvílí vyšel tenhle článek:

https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/babybox-jablonec-nad-nisou-hess-karolina-jablonecka.A220615_063018_liberec-zpravy_pukk

Jako obvykle si na práva dítěte, jeho nárok a právo znát svoje rodiče, nikdo ani nevzpomněl. A homosexuálům, kteří po dítěti touží, někdo bude vyčítat, že se o něj budou špatně starat. Jak se k tomu staví Jochová? Nebo Kovářová? Proč ty dvě dámy, když jim jde o děti a naplnění úmluvy o právech dítěte, neobcházejí ty ženy a nepřesvědčují je, aby si dítě nechaly?

Nýmandy, kteří vidí homosexuála v každém, kdo je v jejich úsilí podporuje, bych se vůbec nezabýval. Pár lidí si zanadává, uplivne v diskuzi a mě to absolutně netrápí. Netrápí mě, že mám u nich horší kredit než protřelý kriminálník. Proč bych se měl vzrušovat nad tím, jestli mě někdo, s kým jsem se nikdy neviděl, s kým se neznám, s kým nemám žádný vztah (partnerský, kamarádský, přátelský, milenecký nebo pracovní), nesnáší? Co je mi do toho, jestli se někdo jiný s mojí homosexualitou vyrovnal? Co je mi do toho, že jim vadí moje názory, touhy a přání? Pokud se mi nějak nepřipomenou, tak ani nevím, že takoví lidé existují. Nemám v povaze okolo takových nul chodit po špičkách, aby se náhodou neopupínkovali. Nemám potřebu jim vyvracet jejich zvrhlé fantazie o životě homosexuálů. Nemám potřebu s nimi jednat v rukavičkách. Nejsem o nic méně nebo více než oni. Moje a jejich názory mají stejnou váhu.

To samé, co si myslí o mně, si myslím já o nich a tím pádem jsme vyrovnaní.

To je ovšem neskutečně sprosté. Kdo s vámi nesdílí stejný pohled je nýmand a nula. Pak se ale nedivte, že tohle někteří těžko snášejí.

Chtěl jsem s jistým humorným nadhledem upozornit na bídu některých argumentů a zjišťuji například, že mnozí lidé u tohoto tématu ztrácejí smysl pro humor, což je pro mě určité poznání.

Měl jsem kolegu homosexuála a ten byl na jednu stranu naprosto skvělý jako kolega a na druhou stranu dělal vše pro to, aby svou homosexualitu co nejvíc zdůraznil - způsobem oblékání, mluvou, gesty, atd.

Nezapomenu na chvíli, kdy jsme se setkali v zasedačce a tento kolega ke mně svou specifickou dikcí pronesl: „Promluvme si jako chlap s bukvicí.“ O tom když tak až někdy jindy.

Lidé jsou různí a co my s tím naděláme?

nEJJEDNODUŠŠÍ je, když ženská je ženská a chlap je chlap. Máme v nedaleké Bille pokladního, což je zjevně muž, ale on sám neví, zda vlastně není ženská. Je to iritující a irituje mě, když mám jít k němu. Začal jsem chodit do Alberta, který je dál, sexuálně zmatené osoby se tam zatím nevyskytují a hlavně je tam víc zboží a poněkud levnější.

Máte zkrátka vůči němu předsudek. Co je na tom objevného?

Paní Trnková a pan Šťastný to napsali dobře. Mimochodem, pane Kvapile, píšete, že máte milou a empatickou dceru. Doufám, že se od ní začnete učit, aby i lidé s jiným názorem, než máte Vy, mohli u Vás diskutovat bez obav, že je budete napadat.

Hlavně se naučte být slušná vy a nenavážejte se do mě, jak jste to právě učinila. Rozumíme si?

Sice Vám dosti dlouho trvalo, než jste se vrátil z ,,iiné planety", a ,,prohlédl", ale ,,podařilo se"

Hm.

Manželství je svazek muže a ženy tvořící jádro rodiny, která je v České republice chráněna zákony a díky němu může na svět přijít nový život. Samozřejmě má ale mnoho dalších rozměrů jako například citový či ekonomický. Jedná se navíc o instituci, kterou známe už z období starověkého Řecka. Člověk je bytostí společenskou a sám od sebe naplnění nedosáhne. Je proto přirozené, že muž a žena tvoří nikoli pár, ale v podstatě jednu osobu.

Skutečně - nový život může přijít na svět jen díky manželství? Tak jak to, že se téměř polovina dětí rodí mimo manželství? Jinak instituce manželství je známá déle než od starověkého Řecka. Samozřejmě tehdy vypadala jinak, protože žena byla v podstatě vlastněna mužem. To už dnes většinou není, i když někteří muži se chovají tak, že to platí stále - například.

Předesílám, že mně (na rozdíl od mnohých) nijak nerve žíly název manželství u stejnopohlavních párů. Dívám se však na celou záležitost s tím, že vcelku chápu, že pro určitou skupinu lidí to může představovat velký problém. A jak vyplývá z diskusí k tomuto tématu, nemusí jít nutně jen o bigotní občany. Proč tedy zbytečně vrážet mezi lidi klín (když už i tak je problémů dost) a nepoužít kompromis v podobě instituce, která bude mít jiný název, než manželství, ale která zajistí stejnopohlavním svazkům podobná práva a povinnosti, jako manželům? Nebo alespoň ta práva, po kterých volají nejvíce (umožnit jim dědit po sobě, adoptovat případné partnerovo biologické dítě, mít nárok na informaci o zdravotním stavu partnera pod.). O to přece hlavně jde. K o m p r o m i s je o tom, že ustoupí obě strany.

Já bych byla i pro adopci cizích dětí, pokud splní všechny podmínky jako heterosexuální páry. Láskyplné domácí prostředí se stabilními rodiči je pro dítě nejdůležitější a rozhodně lepší, než nějaká skupina sice s hodnými, ale tetami.

Můžu požadovat aby mě všichni oslovovali paní doktorko, když nemám doktorát? Co když se budu cítit ve společnosti doktorů diskriminována?

Jste, jak jste několikrát psal, nevěřící. Co věřící, ti nemají svá pravá, když považují manželský svazek mezi mužem a ženou za posvátný? Ty odbudete poznámkou, že jsou to tmáři?

Stvrdit svazek se stejnými právy, včetně adopce dětí, ale požadovat jiný název považujete za pokrytectví. Co je na tom pokryteckého? Proč by tito jedinci, kteří chtějí slovo manželství pouze pro tradiční svazek, taky neměli mít svůj hlas, svá práva?

Harmonie je rovnováha. Kdykoliv se začne vyklánět na jednu či druhou stranu, někdo je diskriminován.

Byla jste rychlejší.