Tragédie vztahů česky a německy mluvících Čechů začala v roce 1918 a ne před Mnichovem. Potom je zde vina TGM, který se dokázal postavit davu u rukopisů i hilsneriády. Po roce 1918 šel s davem a dovolil, aby německy mluvící Češi byli pouze jeden a půltými občany a ČSR nebyla vícejazyčným státem.

Edvard Miloševič Beneš je jedna z nejtragičtějších postav naší historie. Akorát si nedokáži vzpomenou na někoho tragičtějšího.

No jistě, ale neříkáte nic nového, i když s konkrétní dikcí vašeho příspěvku by se dalo polemizovat. O tom však můj blog není.

Zajímalo by mě ale, kolik ještě diskutérů přijde se svými amatérskými hodnoceními Beneše, TGM, česko-německých vztahů za první republiky a podobně.

První, kdo přišel na myšlenku odstoupit naše území Německu byl Beneš. Ten dokument poslal přes velvyslance Masného do Francie. Ten dokument je uložen v Paříži a před třemi roky jej ukazovaly na ČT,

Zapřaháte vůz před koně.

Co tím myslíte?

Když Beneš opouštěl Londýn byl dotázán, proč v nové vládě nebude Agrární strana, nejstarší strana u nás. Beneš odpověděl, že vládu s komunisty si umí představit, ale s Agrární stranou ne. Stejně tak přes odpor všech jel ke konci války do Moskvy a odtud do Čech. Zahraniční pozorovatelé a diplomaté nedostali povolení do SSSR Beneše doprovázet. Přesto Beneš neprotestoval a s cestou souhlasil. Jak vstoupil na loď byla kolem něj vytvořena bublina a Beneš byl odtržen od okolního světa. Beneš byl posedlý myšlenkou, že lze spojit demokracii a totalitu, a že se mohou od sebe vzájemně učit. Totalitní režim pak postupně přivezme demokracii a demokracie to, co je dobré v totalitní zemi, to je plánované hospodářství, znárodnění bank a velkých podniků. Pak po demisi lítal v Sezimově Ústí a křičel, že to jsou všechno lumpové, že jej podvedli, zradili a Filingera by nejraději oběsil.

Ale jo, pane Kindle, vždyť jsem psal o tom, že Beneš je vhodný otloukánek a třeba si to zaslouží. Vy v jeho otloukání vydatně pokračujete a interpretujete tehdejší události současným slovníkem. O to ale v mém blogu opravdu nešlo. Jste přece dost inteligentní a sečtělý, abyste to pochopil.

To je právě to, co se stane, když se sáhne k pragmatickým řešením a morální se odsunou na vedlejší kolej.

Za první republiky se u nás vlády měnily, ale ministr zahraničí byl stále jeden a to Beneš. Vláda do jeho zahraniční politiky nemohla mluvit, mohl do jeho politik mluvit pouze Masaryk. Význačný politik té doby Švehla, předseda Agrárná strany a jinak velký přítel Masaryka řekl " Beneš tuhle republiku zahubí " Přišlo Locarno v Locarnu Německo neuznalo naše spojené hranice. Přesto Beneš loboval za to, aby Německo bylo přijato do Společností národů a sám uvolnil své místo pro Německo. Pouze dojednal, že případné hraniční spory bude řešit arbitráž za účasti Francie, V. Británie a Itálie. Doma byl z toho poprask a politici požadovali jeho odvolání. Masaryk jej podržel. Masaryk byl nemocen a bylo jasné, že už dál nemůže svůj úřad vykonávat. Jako jeho nástupce, podle přání Masaryka měl být Beneš. Agrární strana zvolila svého kandidáta a řekla, že Beneše nepodpoří. Důvod byl ten, že Beneš byl silně levicově zamřený a v té době byla u moci levicová vláda. Podle Agrární strany to by nebylo dobré spojení. Beneš, aby byl zvolen začal jednat s komunisty o podpoře. Ti mu slíbili, že vymůže amnestii pro vězněné komunisty a po svém zvolení uzná SSSR a navštíví. Beneš souhlasil. Zařídil jako první amnestii pro komunisty. Pak začal jednat s Hlinkou a byl ochoten mu slíbit vše o co si řekl, toho se zalekla Agrární strana a slíbila mu svůj hlas a svého kandidáta odvolala. Po svém zvolení Beneš uznal SSSR a navštívil jej a od té doby jej Stalin vodil na vařené nudli. Beneš nepoznal, že jej oblbují a vrátil se celý natěšený z SSSR a prohlásil, že od SSSR se máme hodně učit, třeba plánované hospodářství. Zločiny Stalina začal omlouvat. Proč se nemluví o tom, že před podpisem Mnichovské smlouvy dala naše vláda v čele s Benešem předběžný souhlas k odstoupení našeho území. Bylo to po dvou dnech a po naléhání V. Británie. V Praze se to provalilo, vypukly demonstrace. Beneš nařídil gen. Syrovému, ať dav uklidní. Ten popřel, že by byl dán nějaký souhlas a prohlásil, že naše území neodstoupíme.

Dtto, co jsem odpověděl na váš pozdější příspěvek.

Beneš byl dobrý prezident, ale zradil! Což se negativně projevilo na desítky let. Ale určitě nebyl sám, kdo takto zradil.

Ano, byli to i naši tzv. "spojenci", kteří nás v min. století několikrát hodili přes palubu. Jak Východ tak i Západ. Roky 1938, 1968 a 1990 jsou toho důkazem, skutky přesvědčují, že? Takže proč jim, zvláštně nyní, věřit?

S autorem souhlasím a dal jsem karmu.

V únoru 1948 zklamali především tehdejší demokratičtí politici, kteří v tom nechali Beneše v podstatě samotného. Z největšího selhání viním tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka, který nepodal demisi s ostatními ministy a zůstal ve vládě Klementa Gottwalda i po jejím doplnění komunisty.

To je samozřejmě pravda.

I kdybych uznala všechny "polehčující" okolností toho, že utekl před Hitlerem a zemi vydal komunistům, tak to, jak hanebně se zachoval k Háchovi, mu nikdy neprominu. A to, že jeho velkým obdivovatelem je Václav Klaus, pro něho také moc nesvědčí.

My tady ale Beneše nesoudíme. V blogu jde o něco jiného.