Ukrajina nekrvácí za nás. Můžeme však vykrvácet i s ní. A celý svět. Tam je ono dilema. Nejen pro nás, ale pro celý svět. Zda, jak a k čemu se mocní rozhodnou, či, a na čem, dohodnou, to těžko predikovat.

Patřím do autorovy generace a je fakt, že dřív jsme byli od válek odstřiženi komunistickou cenzurou, a tak jsme měli celkem klid v duši. Například povstání Maďarsko 1956 - o tom jsem dlouho nevěděl, možná se o něm dozvěděl, že nějaké bylo asi v 70.letech - ale žádné tištěné informace neexistovaly. Zato vlasteneckou válku do nás lili komunisti horem dolem v rámci kulturní výměny. Když začala válka Američanů proti muslimům - Kuvajt, Irák 1 a Irák 2, Afghánistán ....sledoval jsem to v televizi asi jako i další chlapi, jež válka baví jako interesantní thriller. Proč by jinak vznikaly válečné filmy že. A nijak mi ta válka s Iráčany nevadila, naopak, byl tam přece zlý diktátor, diktatura a bylo na místě jim ukázat zač je toho americký loket. Také střelba do džihádistů s kalašnikovy v Afgh. nám nijak moc nevadila a řekl bych, že spousta českých chlapů slintala blahem, když chlápek s turbanem padl nebo vybuchl...A teď můžeme sledovat válku on-line, na východě slovanském - ukrajinština je nám velmi blízká, bližší asi než polština. Lidi vypadají jako my. Taky Rusové vypadají jako my. Vraždí se vesele a nám je nevesele. Navíc jsme ohroženi, tak trošku, a to se pak člověk na to dívá jinak než jako na střílení v afghánských horách a pouštích po zlých muslimech. Nicht wahr?