Článek pana Lněničky jsem nečetla, leč bych i já mohla říct drobnost k těmto světům, tj. Vzdělanec, nevzdělanec.

Já sama jsem velký příznivec a zastánce vzdělání a celý život mě baví se učit, i u3v jsem si zkusila na ff UK, ale přesto nemůžu říct, která skupina je důležitější, protože se obě velmi potřebují a prolínají.

Zkráceně, jeden vymyslí, druhý vyrobí a u obou jde o to jak kvalitně a oba jsou stejně potřebný.

A zde padá ta otázka kdo je nahraditelný... Jestli zedník nebo majitel firmy. Nahraditelní jsou oba, ale ten z nich, který oplývá vysokou kvalitou práce je hodně málo nahraditelný.

Něco jiného je obě skupiny mimo pracovní činnost.

Jejich angažovanost, činnost pro ostatní lidi, společenské uplatnění, komunikace, výchova dětí.

Tady vidím zbytečnost otázky kdo je lepší a kdo je horší, nebo třeba cennější, zda ten vzdělaný, nebo nevzdělaný (nejsou zde myšleni jen absolventi základek s max. sedmiletou docházkou, nebo negramotní, jde o ty, kteří nemají střední či vysokou školu)

Stále se bavíme o průměrném zastoupení obou skupin.

Už teď se projevuje, že máme spoustu filosofů, psychologů, teoretiků, ale málo řemeslníků nebo lidí v pomocných pracech.

Pak jsou samozřejmě vysoko vyčnívající jedinci, opravdu nenahraditelní a společnost někam posunující a to už je jiné téma, není to o průměrném zastoupení obou skupin...

Omlouvám se, dost jsem se rozkecala :-)

Paní Dubcová, proč mi tady vysvětlujete dělbu práce a stýskáte si na to, že nabídka školství neodpovídá potřebám trhu práce? To nemá s mým textem nic společného. Podstatné je, že jste nečetla Lněničkův text, což je v případě, že jste si přečetla mou polemiku s tím textem, vada dosti podstatná.

Vliv vzdělání si můžeme demonstrovat i takto:

Z nevzdělaného jedince s kriminálními sklony se stane zloděj, ze vzdělaného bankéř nebo politik.

Přesně. To ale dokazuje, že ti nevzdělaní jsou nevzdělanými zhusta proto, že jsou hloupí. Já vím, že to někteří neradi slyší a čtou a považují to za povyšování se vzdělaných nad nevzdělané, ale ono to tak zkrátka je. Poznal jsem v životě dost intelektuálů, vědců, projektantů, konstruktérů, techniků, obchodníků, umělců..., ale i řemeslníku a dělníků, a to od karuselářů, kteří ovládali dost složité stroje, po ty, co tahali bedny po nádvoří fabriky, nebo dělnice, které šily krabice z bednové lepenky (děsná rasovina), nebo balily v expedici zboží a dávaly jej do kontejnerů..., ale mohu uvést, že u drtivé většiny z nich mělo naprosto reálné důvody, proč dělali právě to, co dělali. Samozřejmě pamatuji doby, kdy bolševici strkali filosofy a spisovatele do kotelen, ale na nich bylo prostě na první pohled a poslech znát, že do kotelen ve skutečnosti nepatří.

Blog p. Lněničky jsem si včera přečetl a napsal k němu 2 komentáře.

Nemyslím si, že šlo autorovi o to, aby postavil proti sobě vzdělané a nevzdělané, nebo dokonce brojil proti vzdělaným lidem. Poukazuje spíše na společností propagovanou ideu, že formálně vzdělaný člověk je lepším, cennějším nežli člověk formálně nevzdělaný. Koneckonců to vidíme při tzv. výzkumech veřejného mínění, kdy je při každé příležitosti vyzdvihováno, jak tzv. vyšší/nižší vzdělání ovlivňuje tu či onu volbu. Jde přitom nejen o nesmysl, ale o jasné podprahové ponižování těch, kteří volili, sdíleli nebo se stavěli k danému problému jinak, nežli požadoval mainstream. Ve skutečnosti tedy taková ne zrovna moc inteligentně skrytá propaganda "jediného" správného názoru, přístupu nebo volby.

Formální vzdělání (získané oficiálně studiem nějaké školy) však není totožné s pravým, všeobsáhlým vzděláním, které je celoživotní.

Problém mnoha lidí je v tom, že jejich konečným cílem je pouze vzdělání formální.

Myslím si, že problém blogu p. Lněničky spočíval v tom, že se mu nepodařilo jasněji a jednoznačněji sdělit myšlenku, o kterou mu ve skutečnosti šlo.

Ano, přesně tak....

Dobře napsáno.

S tématem souvisí půvabná definice třídního boje z Radia Jerevan: "Třídní boj je boj těch, co mají méně tříd proti těm, co mají více tříd."

Někteří lidé mají z limitů svého vzdělání, znalostí či schopností v určitém oboru mindrák a kompenzují ho agresivitou vůči těm, jež mají své limity (a často i sociální postavení) o kousek výš. Je to komplementární nectnost k nadřazenosti některých, kteří v určité oblasti vynikli.

Ano, znám ten vtip a považuji jej z skvělý. V geniální zkratce vyjadřuje podstatu toho, o co jde. Pod to, co uvádíte ve druhém odstavci, se klidně podepíšu. Ještě bych dodal, že těchto jevů docela umně využívají ti, co nám vládnou, k udržování své moci.

Dobře napsáno, karma.

Sám jsem na onen blog pana Lněničky zíral s pusou otevřenou, zda to opravdu myslí vážně. Myslel.

A kdo jsou takoví upřímní páni typu Lněnička?

Ti stejní, jako onen rudý komisař, který nechal umístit Alexandra Aljechina do cely smrti kde onen čekal na popravu jenom proto, že se "bystrý" politruk domákl, že má šachový génius šlechtický původ. Popravdě ovšem pocházel ze zchudlých poměrů. Jeho otec byl těžký alkoholik, který veškerý majetek prohrál a propil a matka též. Skromný zbytek dědictví mu pak beztak bolševická mašinérie zabavila. Sám Aljechin se živil jako nižší úředník.

,,A kdo jsou takoví upřímní páni typu Lněnička?" A kdo jsou ti, kterým je ,,hned jasno", kdo a proč je kým. Asi tak trochu jako onomu rudému komisaři

,,Dělá lidi vzdělání lepšími?" Asi jak které. Stejně tak jako filosofy.. Autorova připomínka M.W. je ovšem dost dobrá. Jen bych přidal jeho Egypt ́ana Sinuheta, tedy ,,plaváčka", kterého se ujali dobří lidé. A ,,ústy" onoho plaváčka bylo i cosi ,,vysloveno". Tedy ,,volně" cosi o zákl. motivaci lidského konání. Moc, majetek, sex. A jak komu ,,osobní naturel " ,,DOVOLÍ", RESP. I JEHO CESTA ŽIVOTEM, TU TO ČI ONO Z TĚCHTO MOTIVACÍ NABÝVÁ VRCHU. A i Sinuhet na tom svým způsobem nejprve ,,vystoupal", následně až doplatil. P.S.: ani u T.G.M. bych ony motivace jednoznačně nevyloučil. Ale tak se vyjádřit o personě jeho ,,typu" se to může jevit poněkud nevhodné

Tak v Sinuhetovi lze najít spoustu zajímavých myšlenek, podobenství a námětů k přemýšlení, ale pro tento článek se mi více hodil konec Pádu Cařihradu.

Je to pořád dokola. Ústředním nepřítelem jakéhokoliv přiblblého systému je - Vzdělaný, přemýšlivý a pracovitý člověk. Pokud se nedejbože!, stane na systému nezávislý - to je úplný konec! Celé naše nedávné dějiny jsou o mýcení podobných lidí. Zároveň, o vytváření si těch svých. Pak se objeví i hlásné trouby nesmyslů. Tu troubí z hradu, tu ze Strakovky. Rozumný člověk je nebere vážně. Usměje se a zadrmolí - "Už troubějí, už troubějí" ...

Souhlasím s vámi. Avšak nebrat takové hlasy vážně nestačí.

Skutečně vzdělaných lidí ubývá. Nemám pocit, že by se našim vzdělaným spoluobčanů nedostávalo respektu a u mnohých i úcty. Což však pozorovat lze, je ztráta respektu k naprosté většině dnešních absolventů universit, protože u nich je absence vzdělanosti patrná.

Co znamená skutečně vzdělaný člověk? Velmi pochybuji o tom, že vy to dokážete posoudit a zhodnotit.

Lepší neznamená automatický dobrý. Proto je, než lepší používat pojem dobrý člověk. Co je to tedy být dobrým člověkem? Pokud si dokážeme (správně) na tuto otázku odpovědět, zjistíme, že některé znalosti jsou velmi důležité a jiné měně důležité pro to, abychom se lepšími lidmi stali, nebo abychom mohli posoudit, jak dobří jsou ti ostatní. Většinou ale stačí dodržovat toto jednoduché pravidlo, které z nás, skoro dobré lidi udělá:

Neubližuj lidem a neber jim jejich věci.

K poslední větě bych dodal " respektuj jejich názor, i když s ním nesouhlasíš"

Howard Gardner asi před 20 roky přišel s teoretickým poznatkem doloženým příklady z praxe, a to, že existuje nikoli jedna, ale více druhů inteligencí: lingvistická, logicko-matematická, prostorová, tělesně -kinestetická(pohybová), hudební, interpersonální, intrapersonální, spirituální, "přírodozpytná"...

Každý jedinec má v sobě potenciál těchto inteligencí v různém stupni rozvinutosti. Gardner definoval inteligenci jako "biopsychologický potenciál ke zpracování informací, které mohou být aktivovány v kulturním prostředí k řešení problému nebo vytváření hodnotných produktů"...

V základních školách je důraz dáván na rozvoj jazykových a logicko-matematických znalostí a dovedností. Např. výchovy - hudební, výtvarná... jsou na okraji, jakoby podřadné, jenže ony mají možnost rozvíjet smyslovou a citovou stránku osob, jakožto doplněk racionálních oborů.

Jedinec s rozvinutou inteligencí, např. prostorovou může být dobrý architekt, sochař..., s rozvinutou inteligencí interpersonální může být dobrým psychologem, a uplatní se v profesích tzv. pomáhajících. Příkladů ze života by se našlo mnoho a čtenář si je může doplnit dle svých životních zkušeností.

Vaše uvažování v textu, se mi vzhledem k mé znalosti i praktickému ověřování Gardnerových "násobených inteligencí" jeví jako liché. Leccos je otázka teorií a praxe. Proč plést do úvahy ideologii? Psychologie je funkční.

Vím, že je více druhů inteligencí. Otázka je, proč mi to píšete, když můj článek je o něčem úplně jiném? Lichý je spíš váš přístup k mému textu, jelikož jste nepochopil, že je do značné míry polemikou s textem pana Lněničky, který je jednoznačně ideologický.

A co vlastně sdělujete tímto: "Jedinec s rozvinutou inteligencí, např. prostorovou může být dobrý architekt, sochař..." Samozřejmě, že takový architekt potřebuje prostorové vidění (inteligenci, chcete-li), ale to je jen jeden z mnoha předpokladů, jako ostatně každý talent. Ale dobré prostorové vidění samo o sobě nikoho nepředurčuje k tomu, aby se stal architektem nebo sochařem