a víte to dál;)

Děkuji. Asi to dál nevím.

Ladovy obrázky i knížky pohádek jsem měl velmi rád, protože byly plné pohody. I naše děti je měly rády, což je co říct, zřídka se stává, že dvě různé generace osloví stejná věc. Když jsem se jako dospělý dověděl o osudu jeho dcery, neohl jsem pochopit, že se tak s tím dokázal vyrovnat, že se to neodrazilo v jeho tvorbě, že zůstala pohodová.

Ladu měli rádi asi všichni. Je možné, že se nikdy se ztrátou dcery nevyrovnal, i když to na jeho tvorbě nebylo znát. Něco takového nikdy nepřestane bolet. Vím to. Lada byl ale insitní malíř (pokud se tak dá označit) a publikum si získal svým stylem malování. Ten nemohl upustit.