Velmi milé, laskavé povídání. Líbí se mi, že ony "smrtelně vážné" evoluční teorie, berete v potaz právě tímto způsobem.

Měli jsme kdysi kocoura "léčitele". Když jsem si odpoledne na chvilku lehl na gauč a třeba mě zrovna bolela záda, kocour přesně uhodl bolavé místo a na něm se uvelebil. Krásně zahříval, bolest mě většinou přešla. Asi bych si mohl položit otázku, jak je možné, že sobecký gen dospěl v procesu evoluce k takové schopnosti kocouří empatie... Nebyla to náhodou anomálie?

Teorie jsou jenom teorie a tohle nebylo ani tak o nich. O kočkách se říká, že jesou léčivé, ale tenhle náě kocour to zatím nijak nepotvrzuje. Děkuji.

Sobectví považuji svého druhu za gen - máme jej všichni. Je otázka, zda je k odsouzení. Chápu jej, jako vyvinutý prvek k přežití. Nejvce sobectví projevuje kojenec - kouše bolestivě i do prsu, pak dítě. Domáhá se všeho - svým způsobem má i nárok - Co je za rohem? Dospělec v tom pokračuje - Shromažďuje, pak Samoúčelné bohatství jako důkaz sebe sama ...

Dá se říci, že zvířata mají rozumu více a člověka předstihují! Dokáží sytí odejít i od ještě plné misky. Případ zlých chlapců, kteří předhodili psíka do ohrady bojovníka. Malý si v hrůze lehl na záda - nastavil nejzranitělnější část břicha - Vzdávám se! Bojový pes zjistil, že nemá soupeře, nezájem. Psík byl následně podupán, (šetřila PČR) ...

Čili v tom všem je nějaká rovnováha. Stále však přicházejí Zlepšovatelé! Adolfův Darwinismus byl pro rasu vyvolenou - Stalinův zase pro ty rudé. Tu přirozenost budeme rozhazovat dále! I dnes, to nemá chybu! Od úterý se mohu vyhlásit jinopohlavním - Nebo Vás dokonce požádat o ruku! Což tímto právě činím !! (Jsem nenáročný a čistotný - chalupu mám - děti odrostlé a bez dluhů! ). Jsem přece Člověk, kam se hrabe Váš zaostalý kocourek, ten rozum nemá - Já ten svůj předvádím, jdu s dobou ! ...

On to ten Dawkins myslí s tím sobeckým genem trochu jinak. Ale zklamu vás, manželku už mám hodně dlouho a nehodlám na tom nic měnit.

Moc pěkný článek, pane Kvapile. Jenom bych snad, ač to není meritem té črty, doplnil, že Dawkinsonova potažmo Lamarckova teorie nejsou aktuálně vědeckým světem zatracovány, stejně jako není Darwinova teorie akceptována bez výhrad. Ty teorie prostě logicky nemohly zapracovat naše aktuální znalosti genetiky a dalších vědních oborů. Určitá dědičnost vlastností a znaků získaných až za života organismu se jeví jako velmi reálná. Nezpůsobuje to prý přímo gen, ale pravděpodobně určitý specifický "úsek chromozomu".