Dnes ráno o něm velice pěkně povyprávěl Jiří Černý na ČT24.

To jsem neslyšel. Díky však za upozornění, přehraju si to zpětně.

https://youtu.be/cjEQVeGIRJc jmenuje se Hier encore, a je to možná jeho nejnahrávanější píseň -

The song has been performed and recorded by many international stars, such as Bing Crosby, Shirley Bassey, Elvis Presley, Dusty Springfield, Roy Clark, Mel Torme, Lena Horne, Andy Williams, Jimmy Durante,[3] Bobby Bare, Al Martino, The Peanuts, Glen Campbell, Julio Iglesias, Eddy Mitchell, Dean Reed,[4] Johnny Mathis, Marc Almond, Patricia Kaas, Matt Monro, Lena Martell, Nora Aunor, etc., and an uptempo version by Blossom Dearie. According to Billboard, more than 90 versions of the song were recorded before 1972.[5]

In 2008 Aznavour and Elton John performed "Yesterday When I Was Young" for Aznavour's Duos album.

Tak tahle píseň je jednou z těch, které nejvíc naplňují představy o tom, co je šanson, navozuje tu správnou atmosféru. Díky za informace.

Mohu rici jen jedno. Nemel jsem stesti jej videt osobne (proto vam trochu zavidim), ale jeho jedna pisen byla a bude se mnou do konce meho zivota. Neznam originalni nazev. Vsak Roy Clark nam ji v anglictine priblizil velice dobre. "Yestrerday, when I was young" (vcera, kdyz jsem byl mlad). Ti posledni z me generace odchazi. Jen ty vzpominky nam zustavaji.

Charles, thank you for everything. You were my entertainer.

Složil ji v r.1969 a má jen anglickou verzi. Zpívá ji tady na youtube.

Tentokrát se, pane Kvapile, hádat nebudeme. Karma a "Hommage a Charles Aznavour".

Nevím, jestli jsem to napsal správně. To, ale, vůbec není důležité.

Ano, pocta, hold ...

Járo, díky za poctu Ch.Aznavourovi.

Prožila jsem život, zejména kus mládí, s jeho šansony. Měla jsem jeho přirozený zpěv moc ráda.

Pane Aznavoure, díky za vše!

Já děkuji tobě, Majko. Aznavour byl nenapodobitelný, ostatně jako všichni velcí šansoniéři. Jelikož ale zpíval nejdéle ze všech, tak se jeho jméno stalo symbolem a téměř synonymem šansonu.

Monsieur Aznavour byl krásný muž a ty jeho písničky nesmrtelné.

R.I.P.

Děkuji. K tomu není co dodat.

Krásná vzpomínka

Děkuji.

Šanson je nejtěžší formát. Protože musí být zpíván tak, že člověk zpěvákovi věří, že zpívá o sobě, o svých postojích, o svém životě, malérech a láskách. Falešné tóny ihned divák pozná a neodpustí.

Proto je tak málo šansoniérů a po dnešku ještě o jednoho méně.

Osobnosti odcházejí a nové nepřicházejí. Zdá se mi to a je to projev stařeckého konzervatizmu nebo je to tak?

Také jsem posmutněl.

Já bych posmutněl, i kdyby měl třeba sto deset let.