21.8. nás okupovali cizáci.

Co následovalo byl náš vlastní hnus - prověrky.

To nebyl náš vlastní hnus, byl to hnus jen českých komunistů. Nestraníků se prověrky netýkaly.

Byl jsem stejně starý a velmi dobře jsem vnímal, že je to průšvih, a taky mě to ovlivnilo ovšem v dalším vývoji - u mne to byla rezignace. Jen se mi dalším vývojem jakoby vnitřně potvrdilo, že nic nemá smysl. Pak jsem se s tímto nicnemásmysl musel prát hodně dlouho. Lituji, že jsem nebyl větší dobrodruh, protože pak bych asi šel do centra, protože jsme byli v Praze celá rodina, a měl akční vzpomínky. Jenomže rodiče mi to zakázali a já poslechl. Naopak sestra vzala 3letého bratra a vyrazila za pár dní i s děckem na Václavák - a dnes se diví, co ji to napadlo za pitomost. Bylo jí 17 let.

Z existenčního hlediska bylo dobře, že jste nebyl tak velký dobrodruh, ale vím, co máte na mysli. Člověk chtěl něco udělat, a když nic neudělal, připadal si zbabělý.

Pěkně jste ten osobní prožitek zaznamenal. Ano, něco se stalo.

Děkuji moc.

Zařekl jsem se, že dnes nebudu na 21.8. reagovat, ale dobrá předsevzetí se mají porušovat. Vůbec nechápu, jak intelektuál Vašeho ražení (a to nemyslím vůbec ironicky) může s vážným obličejem napsat toto:

"Sovětská okupace Československa v roce 1968 byla tragickou událostí našich novodobých dějin.

Zdroj: https://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=675771";

Protože:

1. Naše novodobé dějiny jsou dějinami dvacátého století. A ten, kdo považuje 21.8. za "tragickou událost" a nezmíní přitom Mnichov a okupaci, tak asi nepíše analyticky, ale propagandisticky.

2. V čem spočívá ta tragičnost? Tragická je nehoda mladíka na motorce nebo při sportu, po které je uvázán na vozík.

Klasickým, veřejnosti velmi známým příkladem je herec Jan Potměšil.Shodou okolností došlo k jeho úrazu okolo Listopadu 89. A proč o tom píši? Prostě proto, že jeho život se tragicky změnil a on se s tím skvěle vyrovnal. Viděl jsem ho na jevišti.

Ale, před rokem 1968 u nás dvacet let vládli komunisti a po roce 1968 také dvacet let (mírně zaokrouhluji). Tak, kde je proboha ta tragičnost? Vždyť se nic, kromě konce nerealistických snů nic tak podstatného nezměnilo.

V roce 1967 jsem nastoupil do komunisty řízené školy a v roce 1969, po návratu z Německa, tam pokračoval. Jistěže některé osoby byly vyměněny, ale princip přece zůstal naprosto stejný: Vedoucí úloha KSČ.

V jednom imperialistickém (myslím, tehdy imperialistickém jazyce, který ale byl vesele v TV vyučován) bych to nazval BUSINESS AS USUAL.

Když to tedy vezmeme kolem a kolem tak se vlastně praly dvě party kluků a jedni si pozvali většího bráchu.

Děkuji pěkně.