Je to obdivuhodné a Vy, pane Kvapile, máte velkou karmu a potvrzujete moji tézi, že s každým lze nalézt jak společné téma, tak společné stanovisko.

A já sám pro sebe bych ještě doplnil J. Brela G. Brasance (z tabletu neumím zkontrolovat, zda Georgese píši správně).

Tak samozřejmě. Pokud jde o nás dva, máme společná už dvě témata a stanoviska, na silniční provoz a na šansony. Když jsem si připravoval tento text, chtěl jsem původně vzpomenout víc šansoniérů. Samozřejmě Brela, Georgese Brasance, ale také třeba Vicky Leandros, nebo Marlene Dietrich či Leonarda Cohena, ale u těch posledně tří jmenovaných by někdo mohl být výhrady, že nejsou typičtí šansoniéři ani Francouzi, i když to nebyl ani Brel (Belgičan). Nakonec jsem se omezil jen na to " nejznámější čtyřhvězdí", i kvůli neprodlužování textu.

Hořkosladká Francie. Zrovna jsem se z ní vrátil a chtěl jsem napsat blog. A tady to je!

Ale to můžete, respektive byste měl. Já třeba s Francií moc osobních zkušeností nemám a vždy si rád o ní něco přečtu, zvlášť o té hořkosladké.

Díky za blog. Co dodat:

- skvělý Aznavour "komoušům" nevadil - původ, Francii jsme vždy měli raději než zlé USA, VB, západní Německo. To že tady nevystupoval či málo - spíše otázka peněz než ideologie. Stejně jako ABBA.

- totéž senzační Bécaud. Zpíval o obyčejných Frantících

Toi qui cherche quelque argent

pour te boucler la semaine ...

Vždy ji musím na večercích zpívat. A také báječnou Nathalie ...

- a víte co mě překvapuje - setkávám se mnohými mladými Francouzi a oni neví kdo Gilbert byl.

- z mladých mám rád ZAZ, i když se mi zdá, že se tým kolem ní vyčerpal ...

Díky za příspěvek. Aznavour jednou zrušil cestu do Československa, a to v roce 1969. A jinak tak, jak píšete. To mě překvapuje, že mladí Francouzi neznají Gilberta. Ačkoli, zase tak moc mě to nepřekvapuje. Dívat se do minulosti není dnes příliš v módě. Jak jsem tady někde psal, moje rodina k němu měla hodně blízko. Matce se líbil, protože v mládí byl hodně podobný otci (zejména ve filmu Země odkud přicházím) a otec zase, jako multiinstrumentalista hrál na různé nástroje jeho písně, ale i dalších šansoniérů, i když on byl hlavně jazzový muzikant.

Se ZAZ nevím. Moc jsem ji zatím nesledoval, budu to muset napravit.

Zde jen mohu pridat, pane Kvapile, prelozenou pisnicku pana Aznavoura, jejiz nazev v anglictine "Yesterday, when I was young" zpiva Roy Clark. Nemohu urcit, zda je to presny preklad, ale urcite vim, ze ji mam v repertuaru mich oblibenych. Zpivam si ji casto, protoze ty slova jsou prelozena presne pro me. Dekuji za clanek.

Myslím, že přesný překlad to asi nebude, ale na tom nezáleží. Hodně zpěváků mělo a má v repertoáru Aznavurovy písničky. On sám je zpíval v mnoha jazycích. A vůbec, když je nějaká písnička úspěšná, zpívá ji pak kdekdo. Jak se to stalo třeba s písní Green Green Grass Of Home. Mně například dlouho trvalo, než jsem vůbec zjistil, kdo ji zpíval první. Byl to Tom Jones, ale zpíval ji i Elvis Presley, Joan Baez, Dean Martin, Jerry Lee Lewis, Glennis Grace a řada dalších.

Děkuji za návštěvu a přečtení.

Děkuji moc.

Děkuji.

Járo, to jsi mi udělal tímto blogem moc velkou radost. Charles Aznavour je taky můj oblíbený zpěvák. Mám od mládí jeho LPíčko, kde mě uhranuly všechny písně, ale nejvíc La Behéme - pro její zvlášť povedené aranžmá. Ta gradace v konci písně je úžasná.

V den jeho koncertu dávali na Radiožurnálu rozhovor, který s ním udělal Jan Šmíd, nedlouho před koncertem, ve Francii. A byl moc zajímavý.

Dík, že ses podělil o dojmy z koncertu, který byl mimořádný.

Myslím, že máme stejné LP. Ta Bohéma je nádherná, mě uchvátila víc O sebe nedbáš. Vzpomínám si, že v češtině to zazpívali jako duet Hlaváčová a Munzar (možná, že i někdo před nimi), text začínal "Vypadáš vážně komicky a s tebou mám žít navždycky..."

Já děkuji tobě, Majko.

Moc pěkný článek na nádherné téma.

Děkuji pěkně,

Nádhera a zasloužená karma.

Děkuji moc.