Myslím si, že se jedná o velmi obecný problém vypořádání se s minulostí, osobní i kolektivní: Jak se postavit k nějaké době a nemuset se vypořádat sám se sebou, se svou rodinou se svými blízkými, přáteli a podobně?

Proto jsou také dnes zesměšňováni a dehonestováni ti, kteří si nezadali. Ti to totiž mají lehké. a ty ostatní to štve, protože vedle nich vypadají jako zbabělci. Mnoho lidí je nějak zatíženo svou minulostí, chápou, co bylo špatné, ale omlouvají sebe sama a tím potažmo i skutečné lumpy, že to tak prostě bylo, byla taková doba...

To je krutá daň každé revoluce, a to ta sametová ani revolucí v pravém smyslu slova nebyla. Ze skutečných revolucí se, jak je patrné, vzpamatovávají celé generace, protože ty byly provázeny všemožnými hrůzami.

"Mnoho lidí je nějak zatíženo svou minulostí, chápou, co bylo špatné, ale omlouvají sebe sama a tím potažmo i skutečné lumpy, že to tak prostě bylo, byla taková doba..." Tohle, co jste napsal, je hodně důležité. Zatímco před sametovou každý "tak nějak" věděl, co je dobré a co špatné, ihned po ní to mnozí lidé z rozličných důvodů začali relativizovat.

Někdy v roce 1991 jsem v redakci mluvil s jedním bývalým okresním tajemníkem KSČ, který mi přinesl nějaký svůj příspěvek do rubriky "dopisy čtenářů". V té době už byl podnikatelem (velmi tvrdým) a při řeči se dostal k odpůrci režimu VH. Vykládal, že to byla tehdy vlastně sranda a že matka VH vstoupila kvůli synovi do KSČ a chodila za ním a prosila ho, aby syna v kriminále neumlátili. V té chvíli jsem se vztekl a řekl mu, aby vypadl, že se nebudu bavit s člověkem, který obhajuje režim, který věznil lidi za odlišné smýšlení a možnost umlácení člověka ve vězení byla brána jako houska na krámě.

Dlouho jsem pak o všem přemýšlel a jaksi pocitově mi došlo, že je zásadní malér, že sametová nevymezila prostor vítězů a poražených, jak se praví v titulku mého článku. Samozřejmě jsem si to neformuloval těmito slovy, ale přesně v nich vězí zásadní problém. Ano, nebyla to revoluce v pravém smyslu. Z komunisticky myslících lidí se v důsledku té revoluce-nerevoluce přes noc stali ve verbální rovině antikomunisté, kteří s deklarovaným antikomunismem akceptovali přetrvávající existenci komunistické strany.

Ono je to samozřejmě daleko složitější a mnohovrstevné, ale to se nedá v diskuzi ani ve článku postihnout.

Morální devastace způsobila snad ještě větší škody, než ta hospodářská.

Výsledky sklízíme dodnes.

To je pravda zcela určitě.

Otázku je možné obrátit: Vy jste s komunistickou minulostí republiky vyrovnat? Že o tom stále píšete.Je otázka, zda je nejlepší řezat nožem do živé rány. Vyšetřování skončilo, zapomeňte.

Ale my Vám to nezapomeneme a vyšetřovat se bude, až se budou hory zelenat!