Vaše poznatky o rozdílech platů mezi ženami a muži se blíží závěrům statistických průzkumů z Eurostatu. Hodnotí tam počet odpracovaných hodin, částečné úvazky, ale i to, že mladé zaměstnankyně dostávají zhruba stejně jako zaměstnanci, což je případ vašich dcer. U nás byl největší rozdíl mezi pohlavími v pojišťovnictví a finančním sektoru 40 procent, a to z celé EU.

Vaše poznatky o rozdílech platů mezi ženami a muži se blíží závěrům statistických průzkumů z Eurostatu z roku 1915. Hodnotí tam počet odpracovaných hodin, částečné úvazky, ale i to, že mladé zaměstnankyně dostávají zhruba stejně jako zaměstnanci, což je případ vašich dcer. U nás byl největší rozdíl mezi pohlavími v pojišťovnictví a finančním sektoru 40 procent, a to z celé EU.

Kdyby opravdu za stejnou práci byl plat a odměna za práci nižší u žen než u mužů, tak by každý zaměstnavatel raději zaměstnal ženy než muže. Proč by dával za stejnou práci více peněz, když by tu práci udělala žena za polovic.

To píši kousek níž, ale úmyslně jsem tam použil slovo podnikatel. Ve "státním" to úplně neplatí.

A já se náhodou tentokrát musím Marxové zastat. Kubera je IMHO mimo mísu, protože tvrdil, že u nich doma mají tramvajáci i tramvajačky stejné platy. IMHO nemají - mají stejnou odměnu za stejnou práci, ale myslím, že tramvaják dostává peníze i třeba za jiné práce, které pro dopravní podnik dělá - třeba údržba a oprava vozidel, areálu apod. A tím pádem si muž pravděpodobně i v těch Kuberových Teplicích nakonec vydělá víc než žena na té samé pozici. ( a v podstatě je to tak i v pořádku).

Neviem, jak je to u tramvajákov, ale mali sme firmu v areáli SAD a pri nedostatku vodičov si akosi nemohli dovoliť zamstnávať ich údržbou. Možno si tak umyli podlahu, ale mám dojem, že aj na to mali upratovačky...

Prostě jen pomatený podnikatel by mužům platil za jejich práci více peněz, kdyby mu stejnou práci udělaly ženy za menší mzdu.

Nevím, jak je to ve firmách, ale typické je právě školství. Ne, že by byli nastupující učitelé placeni lépe než učitelky, ale dostávají se na zajímavější pozice často už proto, aby z už tak "přebabovaného" oboru neodešli za lepším příjmem právě do soukromého sektoru.

Děkuji.

S ženou jsme se dívali rovněž, o to zajímavější, že dělá vedoucí na ÚP. Šéfová Marxová je neomarxista, podobně pak současný směr ČSSD. Vize, že vše se napraví předpisy - zákony . Tam byla dobře vidět ta praxní reakce Kubery odmítání. Mj., na Úřadu práce dělá většina žen. Nástupní mzda je 14 - 15.000 Kč, (viz jiný článek, http://ostrava.idnes.cz/rozhovor-urad-prace-ostrava-petr-prokop). Kolegyně ženy má 2 VŠ, pomohla si blahobytně , má 20.000 Kč ... Je pak farizejsky srandovní poslouchat výkřiky Zaorálka o mrzkém zaměstnavateli, který dává malé mzdy a ještě škrtí ženy ... Ono, uživit dalších 30.000 přijatých úředníků navíc, to bude taky problém, že ... A tak furt dokola ...

To je právě ono. Stále větší míra přerozdělování vede k tomu, že roste byrokratický aparát. Jinými slovy - roste počet lidí odměňovaných tarifními platy a klesá počet lidí odměňovaných mzdami, což je z principu špatné.

Ženám se ta diskriminace ve mzdách vrací v důchodu, kdy sice berou menší důchody, ale delší dobu.

Proč ta minuska, když jsem jenom konstatoval fakta?

Penzijní společnosti, které tento fakt chtěli zohlednit ve svých penzijních plánech, musely couvnout s odvoláním na princip nediskriminace.

Jinak řečeno, ve fondovém systému dochází k přerozdělování výnosů a úspor ve prospěch žen.

Právě jsem se dívala...a ač nejsem nikdy volič ODS, nějak se mi Kubera - s kterým je sranda - vždycky líbil. Jakož i tady mi přišel fundovanější...

Tak proti Marxové určitě.

jestli máte recept jak se toho dobrat tak šup do politiky

Recept? Jsem pravicově smýšlející člověk, který preferuje svobodného jednotlivce, který se v maximální míře dokáže postarat sám o sebe, je odpovědný za svůj život a je schopný přijímat důsledky svých činů a rozhodnutí. Především takovým lidem má sloužit stát a vytvářet pro takový život podmínky. Přitom neodmítám solidární princip a mám i sociální cítění. Avšak solidární mohu být jen s tím, kdo si to svým přístupem k životu zaslouží nebo zasloužil.