O Kainorovi jsem kdysi psal dost obsáhle. Jako umělec to byla absolutní špica, Jako člověk...Malinký člověk, padá zas a zas

ta země matička,

jak ta s ním nakládá...

Děkuji. Řekl bych, že jsi poskytl trefné hodnocení.

díky... mám net nanic... radost z blogu mám jako blázen...( ted to píše:))) děkuju Vám Jaroslave, krásný, krásný

Já moc děkuji vám za milá slova. Pokud vás ten článek potěšil, jsem velice rád.

Díky, jeho verše mě vždycky dojímaly. Mimoděk (jako vzpomínka) jeho "Malá nádraží" : " Jsou ještě malá nádraží-kde na nás nikdo nečeká-najednou máme bílou duši z bezu-najednou je v nás příliš z člověka..."

Ano, tohle Kainar uměl. Byla to jedna z poloh toho mnohovrstevného básníka. Jeho verše dojímaly, někdy i mrazily, někdy vyjadřovaly i nekonečný žal.

Skvělý recitál pana Alfréda Strejčka ke stoletému výročí Kainarova narození 13.6.t.r. v brněnském Sono Centru.

Bohužel jsem neviděl, ale mohlo to být výborné.

Josef Kainar byl skvělý básník... Chyba je, že se zapletl do politiky - to by žádný umělec neměl dělat. Režimy se mění, ale díla talentovaných tvůrců zůstávají... Jo, v té době se angažovanost umělců přímo vyžadovala, a mnozí tomu podlehli. Díky za vzpomínku.

Skvělý básník byl, o tom nemůže být pochyb. Pokud jde o tu angažovanost, tak v té době se "lámalo", kdo kam patří. Kainar a Mikulášek (oba skvělí básníci) pocházeli z jednoho města a byli i přátelé (Mikulášek byl o sedm let starší). A zatímco Kainar se rozhodl pro normalizaci, Mikulášek proti ni a dostal se na index. A právě za tím Kainarovým rozhodnutím měla stát jeho žena, která nechtěla někde živořit a tak.

Ono jako by o nic nešlo, Kainar záhy zemřel. Nicméně to, kam se přiklonil, bylo zcela proti smyslu jeho celé tvorby. (Byl například autorem prvního českého absurdního dramatu "Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou" z roku 1949, které je hodnoceno jako jedna z nejvýznamnějších českých her, a byla režimem zakázaná.)

Komunistům samozřejmě šlo o to získat takové tvůrce, jako byl Kainar. Lidi si potom mohli říct - když tomu tleská i Kainar, tak to nemůže být tak špatné, což pak dodávalo normalizačnímu režimu legitimitu. Proto jsem tohle jeho počínání také vzpomínal.

Díky za vzpomínku. Mám ho moc ráda.

A já jsem rád, že pořád ještě Kainar lidem něco říká. Díky.

Takže si z vás dělá dcera legraci. Doufám, že v dobrém. Kuře v hodinkách si také pouštím, ale ještě častěji Obelisk. Kainar byl opravdu inspirativní básník a texty měl skvělé, což asi souvisí i s tím, že hrál, rozuměl hudbě a měl pro ni cit..

p. Kvapil, já tím jejím bonmotem jsem nadšen. Co lepšího si tvůrce - např.J.Suchý - již v učebnicích, lidově u táboráku ..., podobně pak Kainar může přát, když se ten jejich odkaz naprosto přirozeně šíří dále, napříč generacemi ! Pak i dceru vyzývám, aby se již odstěhovala, nejlépe do Města R, podobně žádám, aby mne ostříhala, klidně dohola, mj. na chalupě již pípu máme, tak tedy ještě pořídit skříň , aby bylo kam vložit to štěně piva. Taky je možno : Na jabloni hrušky zrají, na piano žáby hrají, kočka píše úkoly, kohoutek jde do školy ...

Díky za připomenutí. Já si to Kuře v hodinkách spouštím dodnes ... Libé, že se to i generačně přenáší ! Dotaz na dceru - Kde mám to kuře k obědu, (zase mi něco bylo snědeno) ... !? Její odpověď je jasná ... To by Kainar ani netušil ...

To nad vaším textem je moje odpověď pro vás.

díky, pěkné

Já děkuji.

Básníkem byl geniálním, no a k tomu okolo už musíme být velkorysí, zase nebyl žádným sekýrníkem, kterej by třeba vyhazoval studenty ze škol jako jiní, atd.

Já ho taky nijak neodsuzuji, což jsem ostatně napsal v textu. K vyhazování studentů ze škol a jiným věcem neměl však už příležitost.

Geniální básník byl.