Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zdravím Vás.

Navzdory tomu, že existuje nepřeberný počet úvah o nesmrtelné duši a také různých skazek a legend o nepokojných duších, které se zjevují a straší na různých tajemných místech, Bible říká něco úplně jiného. Mohu citovat například biblickou knihu Kazatel: "...mrtví nevědí zhola nic... Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje."

Pro mnohé lidi jsou tato biblická slova velkým překvapením. Mrtví jsou prostě mrtví – nevidí, neslyší a nemohou nic konat. Nemohou povstat a jít se procházet po hradbách v bílém astrálním prostěradle. Věčný život, o kterém píše Bible, je něco jiného, než nesmrtelnost. Věčný život je spojen se vzkříšením, kdy Bůh, který "uchová co zašlo", vzkřísí lidi do nového těla a nového světa. Cituji biblické Zjevení Janovo: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí..." Právě tohle je podstata. Celá Bible je založena na víře, naději a lásce, přičemž láska je nejsilnější z této trojice a je schopna překonat úplně všechno – včetně smrti.

Podle Vás jsou úvodní pasáže Bible vymyšleny šikovně tak, aby si člověk myslel, že je výjimečným a mohl si tropit co se mu zamane. Ve skutečnosti Bible hovoří úplně naopak. Bůh říká – stvořil jsem Vás ke svému obrazu –můžete tedy tvořit a milovat jako Bůh, a jste zároveň svobodní jako Bůh, proto Vás budu za každé zlo volat k odpovědnosti. Výlučnost člověka v žádném případě neznamená svévolnost. Každý svévolník směřuje do "jámy, kde je jen pláč a skřípění zubů", tedy smutek a vztek.

S posvátností lidského života přišli již staří Řekové, což máme spolehlivě doloženo už od Hippokrata, který ovšem vycházel z mnohem starších morálních kodexů nejen od Řeků, ale i z prostoru Mezopotámie a Egypta. Vyhnání plodu z těla matky byl zločin. Už ve starověku totiž dokázali pochopit, že jde o etický problém nedozírných rozměrů a dopadů.

0 0
možnosti

Já vás zdravím také.

Pro mě ta biblická slova, která připomínáte, překvapením nejsou. Pravíte: "Věčný život, o kterém píše Bible, je něco jiného, než nesmrtelnost. Věčný život je spojen se vzkříšením, kdy Bůh, který "uchová co zašlo", vzkřísí lidi do nového těla a nového světa." Čili nějaká obdoba východní náboženské či filozofické reinkarnace? Říkáte, že výlučnost člověka neznamená svévolnost. To je podle mého podstata vašeho obsáhlého sdělení. Pro mnohé ovšem ta výlučnost svévolnost znamená a věří, že se odpovědnosti za zlo, které páchají, vyhnou. A jsou bohužel i takoví lidé, kteří se na nesmyslné zabíjení dívají způsobem, jako (tuším) Adolf Eichmann, který měl říct před popravou - rád skočím do hrobu, když vím, že pět milionů mých nepřátel umřelo jako zvířata. Z toho jde hrůza! I když byl Eichmann nakonec už lidmi pohnán k odpovědnosti, co napáchal nelze nijak odčinit, nebo vyrovnat. Co s jeho duší udělal pak Bůh, to nevím. Jelikož na žádného boha ani duši ale nevěřím, tak myslím, že nic.

Láska překoná i smrt? To beru jen jako obrazné vyjádření toho, že život v souslednosti pokolení může být chápán jako věčný, a v tom smyslu lze snad tvrdit, že láska překoná i smrt. (Otázka je, zda život jako takový nakonec na Zemi nevyhyne. Jelikož je ale pravděpodobné, že v nekonečném vesmíru je také života nekonečně mnoho, potom je asi věčný.) Avšak do smrti neodvratně vyústí život každého organismu. A jak píšete, mrtví nevědí (necítí) zhola nic.

Jistě jsem netvrdil, že představu posvátnosti života vytvořili až křesťané. Nicméně se infanticida praktikovala poměrně běžně až právě do nástupu křesťanství, pak nastal zlom. O tom jsem psal. A napsal jsem také to, že i zabití shluku buněk je zabitím života. Jestli je i zločinem, toť otázka.

0 0
možnosti
Foto

Tak trochu mimo mísu. Doporučuji si přečíst knihu Adama Wisniewski-Snerga: Robot. Autor, povoláním matematik a fyzik, rozvíjí myšlenku, že člověk není konečným "božím" výtvorem, ale že jsou nám nadřazeni tvorové, které nejsme schopni zcela smyslově postihnout, a kteří nás určitým způsobem řídí. Nabízí tak vysvětlení právě pro nesmyslná zabíjení. Kniha byla ohodnocena jako nejlepší polský sci-fi román.

0 0
možnosti

Sci-fi romány mám rád (aspoň některé). Nicméně sci-fi je vždycky určitou vizí konkrétního člověka, nikoli skutečností, a jde jen o to, jak moc ta vize, vysvětlení a varování, jež nabízí, tomu kterému čtenáři konvenují.

0 0
možnosti

Před tzv. posudkovou komisi kvůli udělení povolení k interupci se téměř vždy dostavovaly ženy, kterým rozum velel, že další dítě výrazně sníží kvalitu zabezpečení stávajících dětí. Tedy to je totéž, co v přírodě. Nadbytečná mláďata samice zlikviduje. Je to přírodní diktát a mnohé ženy to oplakaly a celý život jsou poznamenané touto nucenou volbou. I já k nim patřím, když mi bylo oznámeno, že nosím postižený plod kvůli přenosu zarděnek od mých dvou zdravých dětí. Volila jsem interupci. Dodnes se tím trápím, věřte mi...

0 0
možnosti

Já vám nejen věřím, ale také chápu, proč jste před komisi šla, a i to, že se tím dodnes trápíte. Vůbec nenapadám ženy, které podstoupily interrupci. Snažil jsem se ironizovat právě ty posudkové komise. Opravdu není na žádné komisi, ani na žádném člověku nebo státu, aby o takových záležitostech rozhodoval. Je to jen a jen na dotyčné ženě, a jejím partnerovi a případně i blízkých lidech je, aby přispěli svým názorem k takovému kroku. Určitě je ale lepší, když jsou umělá porušení těhotenství legální. Jde jen o to, do jakého stáří plodu je to přípustné. Čili tady vždycky bude otázka, v kterém okamžiku je už plod člověkem. A vždy tady bude také trápení žen, jestli měly (právo) interrupci podstoupit.

Zvířata to mají mnohem jednodušší. U zvířat se postižený plod buď vůbec nenarodí, nebo se narodí, ale brzy potom umře nebo je zabit.

Promiňte, jestli je moc drsné, co jsem vám odpověděl.

1 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS