Evropský národ je poněkud smělá myšlenka, ale jedno mohu říci s naprostou jistotou.

Když se podíváte na dnešní pohraničí, tak tam lidé spolupracují bez jakéhokoliv nátlaku shora. Hasiči, společně cvičí i jezdí k požárům přes hranice. Lidé se navštěvují, dělají společné akce, jsou jazykové kursy na obou stranách, sem tam

nějaký fotbálek, tu zase candrbálek, společné poutě, atd.

Sice to s vaším článkem bezprostředně nesouvisí, pane Kvapile, ale tady někde vidím

budoucnost.

No to by bylo krásné, kdyby se to rozšiřovalo i dál do vnitrozemí. Moc bych sito přál. Evropský národ je v současnosti jistě nereálný.

I když Evropa bez hranic, volný pohyb pracovní síly, inzeráty žen toužících po seznámení s movitějším cizincem atd. zdánlivě hrají pro, tak je spousta vlivů proti. nepozoruji ani nějaké větší sblížení třeba Skandinávců, Španělů a Portugalců, o Belgii jako umělém státě ani nemluvě. Ve Španělsku mi vícero místních říkalo, že Portugalci jsou hrozně líní. Totéž Vlámové o Valonech, navíc že jsou nepořádní. Švédové mají zase vtip, že vyhlásí Norům válku a hned se vzdají. Nikdo válčit nechce, ale nějaké srůstání se nekoná.

O faktickém srůstání se jistě nedá hovořit. Určité náznaky však jsou na bázi toho, co jsem nazval evropský nacionalismus, na bázi odporu proti islámu a proti sluníčkům, jak jsem naznačil. A jak píšu, k vytvoření "evropského národa" by byl potřebný společný evropský mýtus, ten jistě neexistuje a jak se takové hrdinské mýty tvoří, je známo, totiž v nějakém boji za společnou věc, a to by bylo tragické. Berte to jako takovou moji úvahu na téma mýtus a vznik národů.

Ano, ano. Kdyby evropští vůdci studovali historii (možná, že ji studovali, ale nebrali si z ní ponaučení), byla by už Evropa jednotná a Švýcarsko a Norsko by žebrali o vstup do EU. Jednotná obrana proti migrantům by stmelila i euroskeptiky klausovské tvrdosti. Nebyl by žádný brexit, ani myšlenky jiných "exitů". Mám jen trochu obavu, jak by se formulovala tato sjednotitelská idea, a kdo by v západní Evropě v budoucnu (až půjde první genarace migrantů na odpočinek) vyvážel popelnice.

No nevím, ta jednota by asi tak snadno nevznikla. Je ovšem fakt, že bruselští sociální inženýři se pokoušeli vytvořit jakýsi superstát v podstatě tři roky po přistoupení bývalých satelitů SSSR. To bylo jednak velmi brzy a pak na bázi všeobjímajícího multikulturalismu to prostě nejde. Každý útvar charakteru státu či soustátí musí mít dominantní ideu a ty podružné nesmí být v antagonismu vůči té dominantní. Jako to nefungovalo v předválečném Československu, kdy vůdčí ideou českého národa byla demokracie a německé menšiny nacionalismus. A pak je tu potřeba toho společného mýtu o prastarém původu. Zvláštní je, že když za základ mýtu označím židovsko-křesťanské kořeny, někteří lidé namítají, co to vlastně je? Když jsem se ale ptal já, co že jsou ty křesťanské kořeny, namítali zase, že přece skutečně existují, že na nich naše civilizace vyrostla.

S těmi popelnicemi to nevím, ale třeba do té doby budou plně bezodpadové technologie a z provozu domácností žádný odpad nebude, takže nebudou třeba ani popelnice.

Nevšiml jsem si, že by se při nynějším zdůrazňování kořenů společné evropské identity používalo spojení evropský národ. Je to o úroveň výš, analogicky jako od regionu k národu.

V minulosti byly výboje osmanské říše společným nebezpečím, které pomohlo dočasně utlumit lokální šarvátky. Dnes jde spíš o problém statistický. Menší část příchozích muslimů se nechce či nedokáže integrovat, a příspívá k tomu i to, že nevidí pro ně alternativní dostatečně atraktivní prakticky fungující hodnotový systém. Poukaz na židovsko-křesťanské kořeny je problematický, protože část z nich ze setrvačnosti přežívá a utlumuje se, pozitivních příkladů živé víry není mnoho nebo nejsou příliš viditelné. Také nejsou účinně vyžadovány základní normy chování a rozšiřují se oblasti s minimálním vlivem státu (no-go zóny), mj. díky nekompatibilitě práva šaría s evropským. Znovu cituji Alexandra Tomského: "Připomínat moc nepomůže. Je zapotřebí abychom měli sami silnou kulturu a patritismus, ke kterému by se chtěl svět přidat jako tomu bylo kdysi v Americe."

Nemohl jste si toho všimnout, protože mě před napsáním článku evropský národ právě napadl. Jsem si vědom problematičnosti poukazu na židovsko-křesťanské kořeny, a to z těch důvodů, co uvádíte. Ty dvě věty z Tomského jsou pravdivé.

Evropský národ jako míchanice národů a ras a náboženství? Stačí se podívat do USA, kde v tom mají dlouhodobou tradici, tohoto sociální experimentu. Když se podíváte pod pokličku, zjistíte, že tam je taky rasismus, že bílí Američani hledají partnery mezi bílými a bohatými především. Na koho nezbyde, pojme i jiné etnikum. Takže evropský národ jako mix může vzniknout, ale je to na pár století, vše ostatní je iluzí.

Ano, souhlasím a připojuji, jak jsem charakterizoval vlastní text již ve dvou odpovědích diskutérům: "Vlastně je to taková lehce futurologická úvaha o možné budoucnosti Evropy na základě podobnosti znaků vzniku moderních národů a mýtů, které si o sobě vytvářely. Jestli to tak bude, je ale otázka. Pokud vznikne nějaký evropský národ, tak určitě ne zítra ani za pět let. Ovlivnit to může ledacos, o čem netušíme."

Děkuji za příspěvek.

To, co jste nazval snahou o vytvoření evropského národa mi silně připomíná někdejší snahy o vytvoření sovětského národa a vzdáleně i snahy o vytvoření "rasově čistého" německého národa. Nedávám tomu všemu moc šancí na úspěch. Ostatně i více než dvousetleté snahy o vytvoření "amerického národa" mají dost problematické výsledky. Američany sice do jisté míry spojují ekonomické, geopolitické a bezpečnostní zájmy, ale přetrvávající pocity etnické či dokonce rasové příslušnosti nejsou zanedbatelné, což ostatně oghalily i poslední prezidentské volby.

Já tomu také moc šancí nedávám. Na rozdíl od USA táhnou za sebou jednotlivé národy Evropy dlouhou historii a staleté animosity, a ty jen tak nezmizí. Lidé přicházející v různých časech do Ameriky, měli společnou vykořeněnost z původního prostředí, a tak tam fungovalo něco, co se nazývá jednotící tyglík. Jenže svou identitu národ USA poměrně významně vztahuje k válce jih proti severu a k jiným významným válečným vítězstvím v různých částech světa. Konečně i ty katastrofické filmy z produkce USA jsou svým způsobem vytváření národního mýtu. USA postihne strašná katastrofa, hrozí jim zánik, ale vždy se najde jedinec-hrdina, nebo skupina hrdinů, kteří se ve zdánlivě bezvýchodné situaci vzmuží a najdou způsob, jak nepřítele porazit a potom přichází happy end, hrdinský epos byl završen.

Co je to, co jsem napsal, přibližuji v odpovědi Janě Slaninové: "Vlastně je to taková lehce futurologická úvaha o možné budoucnosti Evropy na základě podobnosti znaků vzniku moderních národů a mýtů, které si o sobě vytvářely. Jestli to tak bude, je ale otázka. Pokud vznikne nějaký evropský národ, tak určitě ne zítra ani za pět let. Ovlivnit to může ledacos, o čem netušíme."

Děkuji.

Jaroslave, budete zřejmě označen za někoho, kdo jde na ruku "muslimákům", ale za mě to je

To si ale vůbec nemyslím.