Podle mého názoru jsou svoboda a rovnost čitelnější než pravda a láska. Svoboda rozhodovat o sobě, o svém životě bez nesmyslných mantinelů, rovné neboli stejné podmínky pro všechny. Což znamená, že můžeme, ale neznamená to, že je někdo jiný povinen nám zajišťovat to, co mají druzí. S pravdou a láskou je to výrazně horší.

A proč někdo kandiduje na prezidenta také nebude tak velkou záhadou. Jde o určitý post a kdyby tu možnost měl kdokoliv z nás, těžko by odolal. Je to něco, co si člověk jen za peníze nekoupí. A kdo říká, že by prezidentem určitě být nikdy nechtěl, i kdyby to jen trochu šlo, lže, protože dostat se do "čítanek" je svůdné.

Pokud jde o svobodu a rovnost, velmi dobře je nastavila americká ústava, což je s podivem vzhledem k letopočtu, kdy vznikla. Ještě bych dodal - stejné startovní podmínky či rovnost možností.

Otázkou, proč Horáček kandiduje, jsem nemířil jen na ambice, které jsou u každého kandidáta samozřejmé. Nevím, jestli každý by chtěl být prezidentem, mnozí lidé prostě nemají ambice, mnozí by se toho báli, ale kdyby měli reálnou možnost, asi by neodolali.

Protože je asi optimista.

Asi.

Pane Kvapile, ptát se či pátrat po motivacích jakéhokoli uchazeče o nějakou významnou funkci je nejen legitimní, ale dokonce naprosto běžné. Dělají to nejen poloicisté, žalobci, obhájci a soudci, ale i novináři (a to nejen ti investigativní), a také pracovní agentury a managementy firem, výběrové komise institucí a samozřejmě i voliči. Položit přímou otázku je samozřejmě správné, jenže voliči mají v tomto směru jen omezené možnosti. Navíc odpovědi na takové otázky bývají předem připravené, silně účelové a málokdy upřímné. Takže úvahy, spekulace, sbírání informací a zjišťovcání možných motivů jsou zcela na místě - viz současné americké volby. Pan Horáček je jediný, kdo zatím ohlásil svou kandidaturu, je tedy prozatím jediným a tudíž i nejlepším kandidátem. Uvidíme, jestli jím i zůstane.

Ptát se po motivacích je běžné, ale není to stejné jako o nich spekulovat bez otázky a výsledky těch spekulací vydávat za skutečnost. To ale snad nemusím vysvětlovat zrovna vám. Kromě toho si myslím, že rozumíte dobře dikci mého textu.

Ano, tak to nějak bude. Ale chtít se vzdělávat, a neustále na sobě pracovat (což on dělá), by mělo být přirozené. Bohužel každý "na to nemá".

Je to věc vrozených dispozic. A on je patrně má.

A pro mě: na prezidenta konečně kandiduje někdo "normální".

reakce na paní M.Moudrou.

Nejde o jméno. Jen o ty ,,motivace". Základními motivacemi lidskými jsou tři priority. Majetek, moc, sex (viz. např. M.Waltari- egyptˇan Sinuhet). Kdo nemá skrupule, jde po moci. To ostatní pak není problém. Vše lze ovšem přikrýt frázemi a hesly. To vše dobře známe, že V reálu lze mnohé skloubit se zájmy partikulárními, což se vždy i dělo, a děje. Stále. U M.Z. je pro mnohé dilema, že ,,když voni toho Mlhu prachy nezajímaj(Mrázek- odposlechy). Jinak, dosáhnout na post ,,nejvyšší" je jistě motivace sama o sobě ,,jako řemen"

Horáček se možná jen nudí. Všeho, co chtěl, už dosáhl, tak proč nezkusit být prezidentem? Prachy i čas na kampaň má, tak co by ne, žeee. Žijeme pouze jednou....

Podle mého názoru čertovo kopýtko NENÍ ve slově "však", ale v obsahu hesla "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!"

Ne ale v tom smyslu, že by snad láska a pravda zvítězit neměla, vítězství lži a nenávisti si může přát leda tak nějaká patologická osobnost.

Havlovo heslo je poroblematické tím, že je ve své podstatě ryze konfrontační, přičemž stěžejní je obtížně definovatelný morální apel (že má pravdu si totiž obvykle myslí každý).

Tvrdí-li kdokoliv, že chce spojovat společnost, přičemž se ohání tímto heslem, je buď prohnaný pokrytec nebo hlupák. Vyzývání k boji uvnitř skupiny tuto skupinu ještě nikdy nestmelilo.

V heslu nemůže být žádné čertovo kopýtko. Heslo je heslo, tedy něco jako symbol. Když říkáte, že je heslo problematické, je to stejné, jako byste říkala, že je problematická vlajka nebo znak. Pro heslo, vlajku, znak apod. je typická značná schematizace. Sama píšete, že vítězství lži a nenávisti může chtít jen patologická osobnost, takže je v pořádku, když se proti takovým lidem ostatní vymezí. Osobně bych se nechtěl spojovat s těmi, kteří chtějí vítězství lži a nenávisti. A konečně Havel to heslo použil ve specifické situaci, kdy šlo o porážku komunismu, tedy o porážku lži a nenávisti, které tady vládly. Je proto paradoxní, když Havlovi odpůrci vytvořili slovo "pravdoláskař" coby dehonestující.

Járo, k tomu jen - palec nahoru!

Motivace M.Horáčka je ukryta v jeho ambicióní povaze. Pochází z rodiny, dá se říct, kvalitních lidí, jako byl např. dr.Heyrovský. A jak jednou řekl ke svému vysokoškolskému studiu, tak trochu dlužil určitou svoji úroveň rodině.

Jistě, že je motivace ukryta v jeho ambiciózní povaze. Motivací však může být víc.

Přímá volba je naprosto nedomyšlený akt ! Plebiscit jistě, zisk částečného mandátu, ale to hlavní - Jak s tím naložit !? - Co má vlastně , (kterýkoliv), prezident vlastně dělat ? ...

Volba je založena na soupeření - vždy, kandidát bude dělit voličstvo ...

Přidat pravomoci Hradu - ubrat Premiérovi ? K čemu pak volby ?

Zrušit to ? Asi nereálné - ponechat ? Zdroj permanentních problémů ...

Potom jisté řešení vidím - Kterýkoliv kandidát by měl být apolitický, bez vazeb na politické strany ! Měl by zaujmout svou osobní a mravní kvalitou. Takto získá své pravomoci. V tomto smyslu, jako první "nabídka M.Horáčka", je nabídkou dobrou.

Úplně apolitický kandidát je jen kladeč věnců. Navíc při malých pravomocech ho reálné politické "elity" k ničemu "nepustí". Navíc Horáček není ani rétor, ani filozof-politilog. Při té bídě jaká je ve světě, viz dnešní americké finále, může vyhrát, ale žádná sláva, kterou tady někteří diskutující od toho čekají, to nebude.

Za typické reprezentanty (úrovně myšlení) pražské kavárny lze považovat všechny ty, kdož podepsali v kavárně Slávie výzvu Děkujeme, odejděte, kdož se účastnili Krausova pořadu, dále pak donesení hlavy Miloše Zemana na Staromák. Ta nebohá hlava jasně "vysílá signál", proč Horáček kandiduje na prezidenta a za koho kandiduje.

Prvními návštěvníky pražské kavárny byly Hřebejk a Čáslavská.

Podle vás jsou to typičtí reprezentanti? A vy jste kdo, prosím, abyste to určoval? Nebo snad máte nějakou definici pražské kavárny a zkoumáte, kdo se do ní vejde a kdo ne? Protože jestli žádnou definici nemáte, tak píšete kraviny. Pražská kavárna je akorát nálepka, a tak je jejím reprezentantem ten, koho za něj označí jiní

Zdá se být slušným, nepije přes míru, mluví rozumně k základním otázkám, je zdravý, zřejmě by se obklopil stejnými spolupracovníky atd. atd. atd.. A zřejmě nepotřebuje peníze ze zahraničí, například z Lukoilu. Kdyby se neobjevil někdo nový, daleko lepší, tak pro mně by byl ze současné nabídky jasnou jedničkou

Nechci hodnotit, jestli je slušný nebo ne, ale rozumně mluví a souhlasím, že z nabídky je zatím nejlepší.