Kryl je pro mne tak trochu "prokletý" básník. Jeho písničky jsem znala mnohem dříve než protagonistu samotného. Pak mne dost zaskočil tím svým permanentně naštvaným postojem tak záhy po revoluci. Skoro jsem na něj byla naštvaná i já: on si žil někde v "pohodlí" v exilu, zatímco my jsme si tady "užívali" normalizaci a pak když jsme se i my začali pokoušet o "kapitalismus", kritizoval, co mohl. Takhle černobílé to asi nebylo, možná že opravdu trochu předvídal, kam bude tahle společnost směřovat. V některých věcech jsem ho lidsky úplně nepochopila, asi nemám šanci ho úplně pochopit - v roce 68 jsem ještě nebyla na světě, nedokážu posoudit jeho roli při Pražském jaru, v 89 se opět stal na chvíli symbolem, ale jak známo: nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

Tak jako tak, jako básníka a interpreta naléhavých sdělení si Kryla dost cením. Díky za zajímavý článek.

Já jsem v roce 1968 poprvé slyšel jeho "Bratříčka", tedy jako desku a bylo to pro mě a pro mé kamarády úžasnou posilou. Vyjadřoval, co jsme cítili a dělal to úžasně. A pak začaly ústrky režimu vůči němu až po emigraci. Věřte, že mu moc jiného nezbývalo, než emigrovat. A později jsem ho roky poslouchal na Svobodné Evropě. Měl jsem ruský tranzistorák, kde se dala najít vždycky jedna nerušená frekvence, pak ji najednou začali rušit a já musel hledat jinou.

Myslím si, že v roce 1989 nebyl příliš připraven na to stát se symbolem. On vůbec nebyl připraven na to, aby byl veřejně a všeobecně oslavován. Co takhle jezdil po světě a vystupoval pro krajany a jiné emigranty, to ano, ale na to, co ho čekalo po listopadu 1989 ne. Také jsem si myslel, že z něj pak mluvila jistá ukřivděnost a že ho mrzí, že ztratil jasného nepřítele. On ale znal, jak to chodí na Západě a věděl, že ti, co se předvádějí jako velcí demokraté, sledují něco jiného, odtud to vizionářství. Kdyby ale lidi poslouchali, co říkal a nesnažili se ho rozmělnit, nemohli by dopustit, aby tady například oficiálně a veřejně působili komunisté. Ti totiž devastují neskutečně politickou scénu a jen jejich vinou mohlo vyrůst takové hnutí, jako je Ano. Mohu vám vysvětlit, jak to myslím a proč si to myslím, ale to by bylo na delší psaní.

Takže asi tak a děkuji.

Járo, je to trefný článek. Havel i Kryl se hluboko zapsali do mého života. Když si vzpomenu, jak lidi po revoluci na shromážděních nevyvolávali nikoho jiného než Havla, a jak ho teď kritizují, je mi smutno. Nedá se to tu vypsat podrobně, ale patří to do kategorie: nevděk světem vládne. Kdyby neudělal nic víc, než nás "uvedl" do světa. A že nebyl svatý? Kdo jsi bez viny, hoď kamenem, se říká.

A Kryl? Tomu jsem se musela dodatečně omluvit. Ty jeho stesky kam se to po revoluci ubírá misty vypadaly, jako výlevy ukřivděného.

Ale ono to tak nebylo. Skoro se chce říct, že byl vizionář. A dokonce si myslím, že ten stav v politice mu pomohl odejít z tohoto světa.

(youtube si bohužel nemůžu pustit)

To, co jsi napsala o jeho stescích, mi připadalo také jako ukřivděné a kritika za každou cenu. Ale jak píšeš, věděl o čem mluví.

Jak píšeš, že se přízeň lidí od Havla odklonila, je částečně jeho vina a částečně důsledkem rčení, že nevděk světem vládne.

Kdysi jsem viděl takový kreslený vtip, jak chlápek stojí za řečnickým pultíkem a hlásá: Kdož jsi bez viny... Na dalším obrázku se podívá dolů a ptá se: Vomáčka, na co sbíráte ty šutráky?

Díky!

Mně text uvedené písničky ("Šeltě Honza...") připomíná básnictví Viktora Dyka, který žil a psal před stoletím. A jméno blogera samozřejmě evokuje jiného literáta z doby ještě trochu starší (ten má na svědomí třeba libreto Dvořákovy Rusalky).

Je možné, že se Lutka pro tu píseň inspiroval třeba u Dyka. Já bych spíš řekl, že je to nějaká parafráze na lidovou písničku. Lutka dělal ledacos. Kdysi jsem v pražském Rubínu slyšel jím zhudebněné a zpívané básně surrealistického básníka Christiana Morgensterna, zakladatele německé nonsensové poezie. A vzhledem k tomu, že Morgenstern zemřel v roce 1914, hledal Lutka inspiraci dosti hluboko do minulosti. Pokud jde o mně, tak jsem obyčejný Jaroslav Kvapil, ani jméno nemám po tom velikánovi naší kultury. Nicméně babička ho měla ráda a protože byla z chudých poměrů pocházející zbohatlá snobka, i když kultivovaná a vzdělaná žena, dala otci jméno po šéfovi činohry ND a já se pak jmenuji po otci. Dědeček ale stačil veškerý majetek do konce 2. WW prošundrat a byl klid, aspoň nám komouši neměli co sebrat.

Probuh, jak muzete pripodobnit Karla Kryla k Lutkovi. Vite vubec kdo to byl Karel Kryl a kdo to byl Petr Lutka, byl jste nekdy na nejakem jejich koncerte, poslouchal jste vubec nejake jejich pisne ??

Kdo připodobnil Kryla k Lutkovi? Já tedy ne. To jste asi četl jiný text. Jinak jsem samozřejmě Kryla ani Lutku nikdy neslyšel a neznám jejich písničky. Našel jsem si ta jména na internetu a připadala mi zajímavá, tak jsem napsal tohle.

Opět výborný článek. Je vidět, že jste ve formě. Karel Kryl byl bezesporu velká osobnost a pokud mám být realistka, tak umřel dost brzo, aby se nezpronevěril sám sobě či z něj mocní současnosti neudělali vyvrhele. Asi není pochyb, že by nadšený z porevolučního vývoje nebyl. Ale mě zaujala jiná část vašeho článku. Letos na dovolené jsme se seznámili s mladými Dány, manželský pár tak do třiceti let, dvě malé děti. Ptali se nás, odkud jsme. Při vyslovení "Česká republika" se netvářili příliš jistě, že by tušili, kde to je. Chtěla jsem jim přiblížit naši zem významnou osobností současnosti. A jediný, kdo mne napadl byl - Jágr. Přišlo mi to smutné, možná to je způsobeno, že nemám přehled o našich osobnostech, jistě tady nějaké jsou, ale ti Dáni by o nich nevěděli tuplem. Na druhou stranu nějakou současnou dánskou osobnost jsem si vybavit taky nedovedla. Že by určitá daň globalizaci tolik nahrávající průměru?

Za socialismu se říkala taková hádanka. Otázka: Hlavní město SSSR? Každý odpověděl - Moskva. Otázka: Jak se nazývá výměšek zajíce? Každý odpověděl - bobky. Otázka: Vyjmenovat pět řek ve Finsku? Odpověď nikdo neznal. Resumé: S tebou se dá bavit akorát o Rusku a o trusu (v jadrnější podobě). S těmi Dány jste mi to připomněla. Já jsem zase vyprávěl nějakým Dánům, že u nás se říká - pije jak Dán, když chceme vyjádřit, že někdo chlastá. A ptal jsem se, jak se to říká u nich? A oni odpověděli, že pije jak Švéd. Zajímalo by mě, co říkají Švédové?

Jinak děkuji za uznání. Tím, co jste napsala, jste vyjádřila, že se u nás považujeme často za pupek světa, ale v mnohých zemích ani netuší, kde Česko leží a žádné naše známé lidi neznají. Totéž ale platí i o nás, že mnozí netuší nic ani o našich osobnostech a o cizích tuplem, zejména z těch vzdálenějších a menších zemí. Nedávno jsem se bavil ale s dvěma Poláky a ti měli o našich osobnostech kultury a sportu takový přehled, že jsem čuměl. Já jsem si myslel, že znám dost známých Poláků, ale proti jejich znalosti známých Čechů jsem byl čajíček. Ostatně ti dva Poláci jsou fotografové a jeden můj kamarád fotograf mi je přivedl, protože se se mnou chtěli seznámit, neboť jim vyprávěl, že jsem se setkal se slavným našim fotografem Josefem Sudkem. Nic mi nepomohlo vymlouvání, že jsem se setkal se Sudkem, když jsem jako desetiletý kluk za ním šel se svým otcem a Sudek byl pro mě nějaký starý chlap, který také fotí jako můj táta.

Karel Kryl byl fenomén nejen doby komunistické, ale bude mezi námi věčně. Kdyby se Česko skládalo s podobných lidí jakým Kryl byl, pak bychom nemuseli mít starost o budoucnost, o morálku. Děkuji za připomenutí Pana Kryla. karma.

Fenomén byl bezesporu. Proto je také takový zájem o tento článek. Už jsem tu Kryla několikrát připomněl a zájem byl také velký.

Velmi zajímavý postřeh, mě to nikdy nenapadlo.

Mě to napadlo, protože se Kryl sám vyjádřil (v žertu), když jsem s ním dělal rozhovor, že by přijal jedině post krále Ječmínka I., na kterého by kandidoval, kdyby měl jít do politiky. No a tak jsem zkusil o něm uvažovat jako o pohádkové postavě a vyšel mi z toho ten Český Honza. Trochu mě k tomu navedla i písnička Petra Lutky "Šelte Honza na zkušenou", která je připojena na konci.

Vazeni, dekuji Vam vsem diskutujicim tak slusnou a kvalitni debatu uz velmi dlouho na idnes nepamatuji. Diky Vam snad i za p. Kryla.

Děkuji za váš postřeh. Připadá vám mimořádně slušná? Asi ano. Možná, že to Krylovo fluidum ovlivňuje.

Jaroslave, příliš často si kladu otázku, co by tomu dnes Karel Kryl říkal. Ale obávám se, že by mu bylo mnohem blivněji než dříve. Před nedávnem jsem na něho psal vzpomínku, ve které jsem mimo jiné připomněl i toto :Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze, které se účastnilo kolem čtyř tisíc lidí. Lidí, které tento pomyslný tulák a věčný emigrant oslovil svými postoji, názory a písněmi. Tehdejší politická reprezentace však Krylovi neodpustila ani na jeho poslední cestě. Alespoň soudě dle jejich minimální účasti na této mši. K tomuto postoji se později vyjádřil i Ivan Martin Jirous :

„Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jackson“.

Zdroj:http://pavelvrba.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=502603

Abyste mohl Havla nějak nemít rád za to, že se neúčastnil, tak byste se musel vyzkoumat, kde a kolika pohřbů se účastnil osobně jako prezident, a kolika v zastoupení Medkem, který tam měl proslov.

Přestože jsem velkým obdivovatelem Karla Kryla i kritikem vámi zmíněných politiků, nepřijde mi šťastné stavět je vedle sebe. Naopak je dobré ho srovnávat s jinými folkaři, a to jak po stránce básnické, tak i jeho zásadovost a nesmiřitelnost. Z tohoto pohledu ho mohu do jisté míry konfrontovat s Havlem - disidentem a dramatikem, ale těžko s Havlem -prezidentem. Myslím si, že je velké štěstí pro KK i pro nás, že se v politice neangažoval, byť asi chtěl. Nedokážu si představit, co by tam dělal. Každá doba asi potřebuje své Kryly i Havly. My bychom teď potřebovali také nějakého Masaryka. Po sto letech by nějaký mohl někde dozrávat, ale ať koukám, jak koukám...

Srovnávat s jinými folkaři? Nevím, to moc nejde, Asi bych užil spíš slovo písničkáři. Ač se to zdá stejné, minimálně v chápání u nás doma má pojem písničkář proti pojmu folkař trochu posunutý význam. Tím spíš, pokud jde o ty, co přicházejí v úvahu v Krylově době (Krylova doba? To si musím zapamatovat.), tedy Vlastu Třešňáka, Vladimíra Mertu, Jaroslava Hutku, Petra Lutku, Pepu Nose, Karla Plíhala či Jaromíra Nohavicu, možná by se k nim ještě někdo dal přiřadit. Tyhle jsem ale poznal osobně, ale s Krylem je lze těžko srovnávat. Oni mohou v jistém smyslu splynout, ale Kryl byl jedinečný. I vy jste napsal ...své Kryly a ne třeba Hutky nebo Merty. A právě na té jeho jedinečnosti jsem vystavěl tuhle svou eskapádu. Karla Kryla, k němuž jsem se tady už párkrát vyjádřil, jsem teď vzpomněl ze dvou důvodů. Jednak mi ho připomněl nedávno pan Jiroudek pod jedním svým textem a jednak je to pokračování mých pokusů, které jste inicioval vy, když už mi nevyšly znásilněné školačky a musel jsem je z titulku stáhnout pro porušení kodexu blogera. Usadil jsem ho na pozadí nejčerstvějších událostí politiky (Havlovy narozeniny byly také politikum) a přirovnal poněkud absurdně k českému pohádkovému hrdinovi. A hle - ono to funguje. Kryl je prostě fenomén.

S tím, že jsme měli štěstí a on také, že se v politice neangažoval (tedy fyzickou účastí na politické scéně), máte samozřejmě pravdu.