Jelikož víc píšu, než čtu (mnoho autorů z důvodu vlastní duševní hygieny nečtu vůbec), tak jsem musel dostudovat - hezká debata.

Psát, že souhlasím s tím, že významné historické osobnosti jsou významné tím, co významného učinily, mi přijde stejně zbytečné jako to, že kromě postav rozporuplných, jsou postavy evidentně pozitivní, stejně jako evidentně negativní.

Relativizovat pozitivní roli Masaryka mi přijde stejně idiotské, jako třeba relativizovat negativní roli Hitlera. To nám nijak nebrání přečíst si životopisné perličky o jejich vadách, selháních a vrtoších, což platí i v obráceném smyslu. Může mi být sympatické, že měl Hitler rád psy, ale moc mu to nepomůže. Více než osobnostní projevy, které jsou mnohdy dobově universální, je třeba posuzovat zásadní činy a postoje fokusem příslušné doby. A to je asi kámen úrazu. Někteří lidé se prostě asi nedokážou oprostit od hodnocení na základě důsledků. Z lidského pohledu mohu chápat, že má někdo za zlé Havlovi, že dnes nevyjde s důchodem, ale v případě TGM se dá těch jednoznačně negativních důsledků najít asi hodně málo, stejně jako bych těžko hledal nějaké jeho pochybení principiální. Ba právě naopak. Upřímně nechápu snahu naše osobnosti dehonestovat bez patřičných argumentů. Asi je to, jak píšete, snaha vyrovnat se s vlastními poklesky.

Vystihl jste to dost přesně a opět a znova jste doplnil a obohatil můj text. Děkuji.