Pane Kvapile, jak s Vaším článkem, tak diskusním příspěvkem Radky Kielbergové více méně souhlasím - a Vám jsem "zvýšil karmu". Ale malou námitku přece jen vznesu. Idoly a symboly jsou hezká věc a většinou sehrávají pozitivní roli, ale jen do té doby, než to někteří (či dokonce mnozí) s jejich velebením a oslavováním nepřeženou. Pak se z nich totiž stávají nekriticky uctívané kulty, které začínají plnit retardující roli. V tu chvíli přicházejí - a oprávněně - ke slovu "smějící se české bestie", které je z kultovních a do různé míry opravdu nedotknutelných "oltářů" stahují za nohu zpátky na zem...

Cokoli se přehání a přežene, je špatné a změní-li se idol v kult, může to mít velmi neblahé následky. Ostatně to známe z historie. Avšak z naší příliš ne. S výjimkou TGM v krátké epizodě první republiky jsme neměli snad žádnou jinou osobnost, jejíž uctívání by dosáhlo masových rozměrů. A Masaryk navíc byl specifický případ. V době, kdy se z něj stal prezident Osvoboditel, byl již poměrně starým mužem a měl toho hodně za sebou a po celou dobu, kdy působil ve funkci hlavy státu, čelil dost tvrdé opozici. To bylo způsobeno tím, že se snažil dělat vlastní politiku (Hradu či hradní skupiny), a to zase ovlivnila i skutečnost, že měl jisté "monarchistické" sklony. Ty našly výraz v jeho zálibě v uniformách, jízdě na koni, v paternalistickém přístupu k řešení problémů (ač se sám zasadil o zrušení šlechtického stavu). Myslím, že i v reakci na opozici vůči němu rostlo uctívání TGM mezi obyčejnými lidmi. TGM byl také nepochybně dost samolibý, ovšem, kdo by tomu v jeho pozici odolal.

Jinak jsem v textu napsal, že by veřejnosti měl být poskytnut reálný obraz slavných osobností. To je podle mého největší prevence kultu. Ale Jiří Hermánek ve svém textu nic, co by se podobalo reálnému obrazu, neposkytl. On sám sice tvrdí, že vlastně jen sděluje svůj názor a čeří hladinu, ale já v tom cítím ideologický záměr. A tento můj cit mě v životě skoro nikdy nezklamal. A logicky, jaký smysl má dnes navážet se do Havla a tím spíš do Čáslavské, když o ní před její smrtí dlouhou dobu nebylo slyšet? Pan Hermánek ale reagoval na nějaký text o výročí smrti Odložila, což ho poněkud omlouvá, ale v textu to neuvedl.

To jsem se poněkud rozkecal, nicméně, pokud jde o uctívání a kulty, s vámi souhlasím a děkuji za příspěvek.

pustila bych se do rozsáhléhopříspěvku,ale řeknu... souhlas... a to nejhorší tady na blogu... Do osobností politických a sportovních si akorát otírat boty...každý třetí, kdo umí napsat slovo ... je historik oponent... líbí se mi , jak argumentujete...až to bude vyvracet ...ano...Kosatík,Šebek, Ćornej,.pak budiž oponentura

a ještě cosi.... Pan Jílek Ladislav uveřejnil blog o Legiovlaku... Byl to můj cíl v Praze s paní Magdou Jogheeovou. Nelituju a studentům jsem dvě hodiny váznam legií cpala do hlav. Je vhodné prostě znát.... kdyby tohoto Masrykova plánui nebylo... bylo by těžší nás jako samostatné uznat. Mám nafocené panely.... a zaznamenanou odvahu a snahu těch chlapů bojovat, zapojit se... nevzali je Britové, šli do Kanady....houfali se všude po světě....smekám a podporuju tyhle snahy lidem ukázat naši minulost...

podívejte se na karmu Hermánka J....někde... to je jedno.. A podívejte se na karmu a návštěvnost tohoto blogu pana Jílka....Mnozí lidé mají plná ústa vlasti... ale nectí symboly a jejich snažení dělat pro nás všechny, nectí odkaz a nectí význam. A kritika je vždy lepší než chuť na poučení a jistý konzens, komrpomis, uznání...

ano...omlouvám se za rozsáhlý příspěvek:))))

Jelikož víc píšu, než čtu (mnoho autorů z důvodu vlastní duševní hygieny nečtu vůbec), tak jsem musel dostudovat - hezká debata.

Psát, že souhlasím s tím, že významné historické osobnosti jsou významné tím, co významného učinily, mi přijde stejně zbytečné jako to, že kromě postav rozporuplných, jsou postavy evidentně pozitivní, stejně jako evidentně negativní.

Relativizovat pozitivní roli Masaryka mi přijde stejně idiotské, jako třeba relativizovat negativní roli Hitlera. To nám nijak nebrání přečíst si životopisné perličky o jejich vadách, selháních a vrtoších, což platí i v obráceném smyslu. Může mi být sympatické, že měl Hitler rád psy, ale moc mu to nepomůže. Více než osobnostní projevy, které jsou mnohdy dobově universální, je třeba posuzovat zásadní činy a postoje fokusem příslušné doby. A to je asi kámen úrazu. Někteří lidé se prostě asi nedokážou oprostit od hodnocení na základě důsledků. Z lidského pohledu mohu chápat, že má někdo za zlé Havlovi, že dnes nevyjde s důchodem, ale v případě TGM se dá těch jednoznačně negativních důsledků najít asi hodně málo, stejně jako bych těžko hledal nějaké jeho pochybení principiální. Ba právě naopak. Upřímně nechápu snahu naše osobnosti dehonestovat bez patřičných argumentů. Asi je to, jak píšete, snaha vyrovnat se s vlastními poklesky.

Vystihl jste to dost přesně a opět a znova jste doplnil a obohatil můj text. Děkuji.

Ano, myslím, že jste autora zmíněného textu ohodnotil dost přesně a výstižně. Za dobu jeho "publikování" zde jsem došel k závěru, že nic špatného a není nemorálního mu není cizí, pokud se domnívá, že z toho bude mít nějaký profit a užitek.

Vám tkeskám.

Děkuji pěkně.

Oznaceni jako glorifikace Masaryka byla na miste. Pro progresivce, socialisty a vlastne levici to byl hrdina. Pro ty druhe urcite ne. Na nestesti je dnes vetsina CR levicova, dalsi cast malo informovana, takze dnes prevlada urcity pozitivni pohled na tohoto politika. To ale nemusi znamenat, ze jeho dilo bylo v celku pozitivni pro historicky vyvoj naseho statu.

Hodnotit Masaryka jako levicového nebo snad socialistického politika může jen ten, kdo vůbec nepochopil dobu v jejím vývoji, v níž působil. Masaryk nebyl ani zdaleka jen politik a navíc psát o pozitivním či negativním přínosu pro historický vývoj našeho státu v případě člověka, bez kterého by ten stát ani nebyl, je poněkud komické.

Tak jako nic, tak ani nikdo není toliko ,,černej, či bílej". Pokud kdokoli křičí o čísi nedotknutelnosti, vždy to bude mít i svůj kontrast, tedy nevůli u těch, kteří je chtějí mít pouze za nedotknutelné. O zásluhách mnohých nelze pochybovat, ovšem ani o jejich lidskosti ve všech směrech. ,,Svatořečení" z kohokoli svatého nedělá

Doufám, že jsem ve svém textu nikoho nesbvatořečil.

Jeden ze zakladatelů naší sociologie Emanuel Chalupný napsal studii Národní povaha československá, v úvodu se letmo dotýká i rysů typických pro jiné národy. Současný pohled bude asi úplně jiný, ale mně to zní logicky.

Národní povaha je jiný jev než obecně lidské vlastnosti a typy chování a jistě se dají vystopovat určité charakteristiky společné pro větší část národa a hovořit pak o nich jako o povaze národa.

Tvrzení, že jisté vlastnosti či druhy chování jsou typicky české, mi vždy připadala hloupá a nesmyslná.

Zdroj:http://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552719

mám jen tuto poznámku.....jak to můžete posoudit a proč se vám to zdá nesmyslné..myslíte si, že jsme stejní jako černoší, nebo indiáni u Amazonky? nebo jako cikáni? nebo jak jste to myslel?

Nemyslel jsem, že jsme všichni stejní. Ostatně se mohu zeptat, co vy myslíte tím "stejní"? V něčem jsou lidé všude stejní, v mnohém zase ne. Koukáte na to ovšem úplně z opačné strany. Myslel jsem to tak, že žádná vlastnost, například závist, není typicky česká nebo vůbec něčí. Jsou to lidské vlastnosti. Někdo závistiví je, někdo méně, někdo minimálně.

A ještě otázka. Proč uvšechvšudy citujete z textu, navíc s odkazem, pod kterým diskutujete, Nevím, jak vy, ale já si pamatuji, co jsem napsal.

Dobře, pane Kvapile. Když odkaz, tak odkaz. Ani já jsem nepsal "out of the blue", ale inspirací mi byl článek pana Tomáše Holka

Josef Odložil - 23. výročí jeho úmrtí, http://holek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=551769

A když jsem trochu opožděně četl diskuzi k tomuto článku, tak přišla ta inspirace.

Věra Čáslavská vstoupila mezi Nedotknutelné. Stejně jako Václav Havel.

Historická pravda je zde zašlapována do země. Když se naprosto slušně zeptám, jak je možné, že "antikomunista Havel" hovořil na komunistickém sjezdu spisovatelů, tak mi sice není nějak fyzicky ublíženo, to ne.

Ale jsem okřiknut jako malé dítě: "Ale Jiříčku, to už jsme přece probírali stokrát". Možná, ale ne s výsledkem, který by odpovídal tehdejším realitám.

A to jsem Havla opravdu šetřil a vůbec jsem se nezmínil o tom, jak on s dalšími chartisty v pátek 17. listopadu, na pokyn StB, zmizel po anglicku z Prahy, aby se "do něčeho nezamotal".

Prostě revolucionáři, nedotknutelné ikony.

A on byl tehdy nějaký nekomunistický svaz spisovatelů? Existovali jen spisovatelé (většina), kteří byli ve svazu spisovatelů a pak ti (menšina), kteří v něm nebyli. Členství nebo nečlenství ve svazu spisovatelů by mohlo být jistým rozlišovacím znamením mezi spisovateli, ale tak jednoduché to není. A podle účasti na sjezdu svazu spisovatelů v roce 1967 nemůžete nikoho hodnotit. Ten byl totiž velice specifický. Ale o něčem podobném jsme se už bavili. Vy to dnes záměrně mastíte všechno dohromady - všichni byli komunisté nebo jejich přisluhovači, tak co - a snažíte se tím relativizovat a vylepšovat vlastní obraz. Může být pro vás potěšitelné, že vám na to mnozí skáčou.

Trochu poopravím vaše vlastní vyjádření: "Ale jsem okřiknut jako malé dítě: "Ale Jiříčku, to už jsme přece probírali stokrát". Možná, ale ne s výsledkem, který by odpovídal mým představám." Tak by to podle mého bylo správnější.

Tech nekolik vami vzpominanych byli realnymi lidmi, tu a tam v necem osobnostmi, tu a tam malymi lidmi, tu a tam jeste mensimi nez malymi. Rozporuplnymi osobnostmi je udelali ti, jez je zacali programove zbavovatt tech casti, ktere se k 'piedestalovani' nehodi.

Jedna dobra zprava tu pro vas vsak je. Mezi temi zdanlive 'malymi' se jich najde spousta, na ktere na druhem konci tuzky gumy netreba.