,,Může za krizi demokracie svoboda slova?"

Tzv. svoboda slova je vskutku spíše dána tím, co přináší pokrok jako takový. ,,Zdroje", přenos info obecně a přístup k nim. A čím více toto bylo, dříve i později omezováno, tím více onen ,,hlad" vznikal. Vždy pak hrál nemalou roli tzv. šum. A ten ani s pokrokem nezmizel, spíše naopak. A šum, ač zdánlivě marginální, mnohé ovlivní. Často pak i vědomě a účelově vyvolávaný. A tomu ani ,,demo" nejen že nemůže zabránit, naopak o to větší prostor dává. A pak zase ta ,,zpětná vazba" se projevuje různě, tedy i mnohými formami ohrožení, potažmo tedy i možnou krizí

S tou důležitou rolí pokroku jako takového na svobodu slova máte pravdu. O hladu po informacích a informačním šumu jako o vlivových faktorech jsem příliš nepřemýšlel. Jestli se k tomu tématu vrátím, a věřím, že jo, budu je muset zapracovat. Díky.

Děkuji.

Těší mne, že jsem vám dal určitý podnět k napsání takto zajímavého článku. Já jsem se ve svém blogu prakticky pouze zaobíral negativy přímé demokracie a do jisté míry jsem i její neopodstatněnost zjednodušoval. Vy kladete otázky v širším rozsahu. Absence elit je skutečně zásadní problém, stejně jako fakt, že je těžké se tou skutečnou elitou stát. Všímám si v této souvislosti jakéhosi začarovaného kruhu. V informačním Babylonu je v podstatě jedinou možnou zárukou seriózní informace kredit jejího autora (nebo skupiny tzn. třeba redakce), tedy jakési elity. Elitou se však lze stát téměř pouze prostřednictvím toku informací, tedy velkou převahou těch pozitivních nad těmi negativními. A je to "pes jitrničku sežral"

Tento princip také vysvětluje velké množství podivných lidí v politice. Do politiky se dostávají bez přípravy lidé z rozmanitých oblastí lidské činnosti. V podstatě ti, kteří se někde pozitivně zviditelnili, ale nezkompromitovali. Tak tu máme sportovce, lékaře, umělce, vědce atd. jejich úspěšnost ve svém oboru je však prachbídnou zárukou jejich schopnosti "dělat politiku" a bohužel i zůstat morální (pokud vůbec morální kdy byli). Ukázkový případ: Úspěšný, vzdělaný, oblíbený a snad i morálně způsobilý lékař je přesvědčen, aby vstoupil do politiky. Během krátké doby má s ostudy kabát, nezvládl post, na který byl dosazen a čelí trestnímu stíhání. Buď selhal, nebo byl málo opatrný, nechci předjímat. A to jsem načrtl jen jeden z mnoha aspektů. Asi: "Houston, we hawe a problem"

Ten podnět byl dost výrazný a když už jsem se k tomu tématu rozhodl vyjádřit z pohledu vlivu svobody slova a médií na demokracii, chtěl jsem to udělat co nejzodpovědněji. Tudíž jsem si tím dal práci a formulace stále upravoval a doufám, že i zpřesňoval. Opustil jsem proto i svou oblíbenou metodu fejetonu s nadsázkami a ironií, kterou řada lidí v těchto souvislostech obtížně chápe nebo nechce přijímat. Pokud můj text hodnotíte vy kladně, je to pro mě signálem, že se to snad povedlo.

V této vaší reakci se pak projevilo, že jsme schopni se navzájem inspirovat, doplňovat a některé nahozené myšlenky a témata rozvíjet. To jak jste můj spíše celostní pohled konkretizoval, se mi jednak líbí a jednak je to pro mě inspirativní. Děkuji.