Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Jsou to ošklivé vzpomínky. Ještě dnes nemohu udržet slzy, když vidím záběry z okupace 1968. U nás na dědině jsme slyšeli jen střelbu v okolí. Měla jsem dvacet pět let a dvouletého chlapečka. Ten strach, co bude s naší rodinou byl hrozný. Zklamání z našich opěvovaných někdejších bratrů - osvoboditelů bylo velké. Můj děda měl v té době 83 roky a dvě světové války za sebou. Jen mlčel, ale jak mu asi bylo po tom všem, co hrozného v životě zažil.

Jeden zážitek z té doby už jsem dřív v diskusi napsala. U Hodonína stál porouchaný ruský tank. Z tanku vylezla oholená hlava, pak vykulené chlapecké oči. Málem plakal, když jsme mu tvrdili, že je okupant, nechtěl věřit. "My jsme tady jenom na velkém vojenském cvičení". Ten kluk to určitě neměl v životě tak jednoduché, jak ti politici - naši i cizí.

4 0
možnosti

Vy jste byla ve věku, kdy jste to prožívala asi hodně špatně. Obavy o budoucnost vaší dcery a rodiny byly nejspíš velké. Ve svých čtrnácti jsem byl pořád ještě kluk, čekala mě ještě 9. třída, a to se člověk o budoucnost zase tak moc nestrachuje, neboť nemá potomky. Kromě toho jsem zásluhou hlavně svého otce od Rusů nikdy nic neočekával. Otec mi také jednou vyprávěl, že jim učitel, když ještě chodil do školy, vykládal takovou vizi, že náš národ zažije krátkou porobu ze západu a pak dlouhou z východu. Řekl bych, že se ta vize splnila. Ti obyčejní ruští vojáci samozřejmě neměli moc na výběr a kromě toho ani mnozí nevěděli, co se vlastně děje.

3 0
možnosti
Foto

M86a64r46i18o 38H26l28a57s

16. 8. 2016 15:11

Moc děkuji za autentickou vzpomínku ! Mně je 85, samozřejmě si pamatuji víc a z jiného úhlu, zažili jsme to ve velkém městě, takže i vzpomínky moje i mých dětí jsou trochu jiné. - Jako 9tiletý jsem zažil i Mnichov a to co následovalo. Ale je třeba si stále připomínat, že jako každý malý stát jsme byli vždy hříčkou velmocí, máme omezený výběr jen toho, ke které se přichýlíme. A ještě bych rád připomenul Churchillův výrok, když vystupoval proti oslavě mírotvorce Chamberlaina : "Kdo se nepoučí ze své minulosti, je idsouzen ji prožít znovu."

3 0
možnosti
Foto

R^Výrok W.CH. byl varovný. Především v to smyslu, že snaha vyhnout se válce k ní může opět napomoci. V tom se nemýlil, navíc byl realista a dobrý analytik s bohatou živ. zkušeností i znalostí dějin.

0 0
možnosti
Foto

R^ Dobře popsaná osobní vzpomínka a zážitky.

P.S.: HODNOTIT i ,,hodnotit" co, jak a proč pak bývá často ošidné. Vždy jde i o osobu ,,hodnotící";-)Jinak domněnka, že Moskva nechá dojít změny v tehdejší ČSSR dále, byla naivní a zcestná. Uvolnění po r. 60 (po přiznání kultu a ,,jistých omylů") se kom u nás postupně ,,vymklo" z rukou.

Pro ,,západ" bylo klíčové to, co bylo od prvopočátku i v doktrině NATO. Udržet USA v záp. Evropě, Rusko mimo záp. Evropu a Německo při zemi (komu se to nezdá, nechtˇ si ,,vygůglí" projev prvního tajemníka NATO po jeho založení). To vše skončilo až přirozeným pádem dále již života neschopného kom. systému a následně sjednocením Německa, schváleného vítěz. mocnostmi II.WW, včetně přijetí podmínek Polska (záruka status cuo na hranicích O/N).

2 0
možnosti

Děkuji a v tom post skriptu máte pravdu.

1 0
možnosti
Foto

Díky za text, je třeba takových vzpomínek jako protipól rusofilům, kteří ́68 bagatelizují a dělají z něj téměř druhý ́45.

Pro mne ́68 také hodně znamenal. Vytvořil ve mně celoživotní odpor k agresi, okupaci, anexi, útlaku a jiným formám úhlavního "kamarádství", jak jsou tu některými pochybnými jedinci popisovány.

Další hluboký vryp bylo poznání, jak se lidé odkrývají a na povrch vystoupí skutečná povaha a charakterové rysy. Samozřejmě jsem tomu tenkrát takto nerozuměl, ale trvalé vzpomínky na mně postupem doby zapracovaly. Jak se z kamarádů stávali donašeči, z domnělých srábků rebelanti..... Jsou mi proto odporní bývalí estébáci a jejich poskokové, navíc pokud se tváří, jako by vlastně o nic nešlo.

Dík a karma.

10 0
možnosti

Já také děkuji. Přesně kvůli tomu, coby protipól rusofilům, jak jste uvedl, jsem tuhle vzpomínku stvořil. Je to fakt, že ve vypjatých chvílích se projeví povahy. Ještě jednou díky.

2 0
možnosti
Foto

Velmi působivá reportáž. :-) Já jsem "pamětník" spíše pamětí svých blízkých, byly mi tři roky, ale řada těch příběhů je hodně podobná tomu vašemu, pominu-li ten otcův, ten byl v té době na vojně u výsadkového praporu, který hodně "otálel" se složením zbraní a užil si pak své. Výsledkem bylo klima nenávisti a nedůvěry, které mě provázela celé dětství. Minimálně z té nedůvěry něco přežilo dodnes.

2 0
možnosti

Snažil jsem se to napsat prakticky bez hodnotících momentů, hodnocení jsem si ponechal až na úplný konec. No a postavit to na kontrastu poklidných prázdnin ve venkovském prostředí a přejíždění kolon tanků. A máte pravdu, pocity lidí, co to zažili, byly hodně podobné, ačkoli se jejich osudy samozřejmě poněkud lišily. Když jsem později šel na vojnu, byl jsem u útvaru, který také v roce 1968 otálel se složením zbraní. Za normalizace ale rozprášili celý sbor důstojníků a zůstali tam jen dva se zaraženým služebním postupem. To byli také asi nejlepší chlapi, co já si tak pamatuji. ;-)

1 0
možnosti
Foto

Pro mne to bylo také hrozné. Ten den jsem měla odjíždět na chmel. Moc jsem se těšila. Při usínání se mi hlavou honily písně ze Starců na chmelu. Ve snech mi zněly čím dál víc, zesilovalo se to, pak to začlo dunět a řvát... Půl třetí ráno a zvonění... Hlasy na chodbě... Máma rozrazila dveře od mého pokoje silou a stylem, které jsem doposavad nepoznala... "Vstávej! Nikam nejedeš! Je válka! Obsadili nás!" Nechápavě civím: "Kdo?" Mamča řve: "Všichni, Rusáci!"

Takto mi skončilo dětství. A mému mládí byla násilně ustřihnuta křídla, která se právě začínala klubat.;-(

7 0
možnosti

Popsala jste to výstižně a trefně. Je fakt, že když jsme potom v září šli do školy, byli jsme nějak dospělejší a bavili se ve třídě s učitelkami o tématech, která notmálně lidi v takovém věku neprobírají.

6 0
možnosti

Zažil jsem to v Praze. R^

7 0
možnosti
Foto

Je hezké, že jste popsal, že u nás sovětští vojáci obávali střetnutí s vojsky NATO:

z popsaných letmých zážitků mi je jasné, že hlavně sovětští vojáci byli 21. srpna 1968 připraveni válčit a také by bez rozpaků bojovali a stříleli do lidí, kdyby se jim někdo postavil na ozbrojený odpor

Zdroj: http://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=544207

0 6
možnosti

Člověče, co to plácáte v té první větě? A citovat mě nemusíte. Na rozdíl od vás si pamatuji a uvědomuji, co píšu.

4 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS