Pane Kvapile moc zdravím... tak koukám, budu se drze cpát mezi chlapy... já toho svého nic moc neřeknu, jen cosi opíšu. Je to z analýzy Karla Pecky- Polemika se švejkovstvím, přičemž vynechám pasáž o odpornosti Švejka a o geniálním postižení lokajství,atd... p. Pecka řekl v rozhovoru s Janem Lukešem :,, Myslím, že v genech národa jsou vlastnosti Švejků i Palachů, záleží na okolnostech, kterými národ nebo stát zrovna prochází jako celek a které ten nebo onen postoj pěstují. Čtyřicet let zdejšího komunismu bylo ideálním pařeništěm pro bujení švejkovských povah, a proto si lidé ani nepřipouštějí jejich nepřijatelnost : každý trochu kradl, každý trochu lhal, každý trochu podváděl. Nemohou tedy ve Švejkovi spatřovat nějaké slizké , odporné individuum - jsou mu totiž podobní. A nemilosrdnou kritikou švejkovství se cítí podvědomě dotčeni."

Možná si teď říkáte, proč tohle píšu, ale je v tom názoru o tom našem

,, přiznání si a hlubším pohledu- který nechceme,, - řečeno poměrně dost. Líbí se mi názor v článku... že jsem se více zabývali tím, kdo?, jak?a použít to k napadání... než zkoumat podstatu komunismu. A vůbec celá ta složitost s odsouzením kvůli zpochybnění integrity státu... Tenhle odstavec je hodně zajímavý.

pěkný večer

Rovněž zdravím a moc děkuji. O tom švejkovství je to pravda. On tedy sám Hašek byl jako osoba docela kreatura. Myslím si ale, že chtěl spíš parodovat rakušáctví a podivnou pozici mocnářství ve světové válce a ve vztahu k porobeným-neporobeným národům, jestli mi rozumíte. Nevím, jestli vůbec tušil, jaký ohlas jeho Švejku bude mít. Je ale pravda, že se v něm mnozí zhlídli a stal se tristním fenoménem našeho národa. Přesto bych to švejkovství tak negeneralizoval a kromě toho to náš národ každopádně neměl celé 20. století vůbec lehké. Ještě jednou děkuji za příspěvek do diskuze. Fakt z těch názorů zkusím udělat takovou mozaiku.

Náš národ si prošel po Bílé hoře dost těžkým obdobím, kdy reálně hrozil přirozený zánik národa germanizací obyvatelstva. Tehdy se lidé semkli a vyzdvihli české národní hodnoty, historii, kulturu atd. Ne že by postavili ploty nebo vyhnali němce z měst. Podporovali v lidech to, co bylo třeba podporovat.

Během první republiky zažil náš národ první svobodu se svojí vlastní českou vládou a vůbec ničemu nevadilo, že tu žila spousta němců. Kulturně i technicky jsme na tom nebyli ve srovnání se světem vůbec špatně, spíš naopak. Pak přišla jedna diktatura a po ní hned další. Národ byl zdeptaný a začal ničit sám sebe ... udávání gestapu ... a pak státní bezpečnosti. Popravy vlastních lidí a drakonické exemplární tresty pro lidi, kteří se nechtěli přizpůsobit rozhodnutím dělnické třídy. Pro ty, kteří byli buď dost stateční, aby se nebáli bojovat proti předchozí diktatuře se zbraní v ruce (jen na špatné světové straně) nebo pro ty, kteří byli zvyklí živit se vlastníma rukama ve vlastní firmě či na vlastním poli.

Píšete, že naše identifikace s EU se vzdaluje, protože se nám snaží něco vnutit a máme tendenci se schoulit do klubíčk a nastavit ostny. Já to vidím malinko jinak - EU nám otevřela svou náruč a bere nás jako sobě rovnou, nicméně očekává, že jako sobě rovní budeme schopni jednat vyspěle. Ve skutečnosti mám spíš pocit, že nejen že nejednáme vyspěle, ale my jednáme sebedestruktivně. My nevystrkujeme ostny na naši obranu ... my se těmi ostny zraňujeme. Jen se podívejme do diskusí, jak jedni napadají druhé, kolik tady lítá vlastizradných titulů apod. Podívejte se na ten rozpor oproti národnímu obrození ... a to se tu vlastně vůbec nic neděje. Má tento národ sílu se semknout a SPOLUPRACOVAT na řešení problémů a nebo je jen schopen označit některé své občany za zrádce a ty následně exemplárně popravit, aby náhodou někoho nenapadlo se jim protivit?

Chceme se připravit o veškeré výhody, které nám naši předci předali tím, že se sami zničíme? Ne že nás zničí islám, zničíme se my.

Velmi vám děkuji za příspěvek do diskuze. Vůbec nezáleží na tom, jestli to vidíte malinko jinak. Také jsem u svého textu uvedl, že nic netvrdím a tedy to nechci vydávat jako nějakou poznanou pravdu. To, že se těmi ostny sami zraňujeme, je zajímavá myšlenka.

Pokud se mi podaří shromáždit dostatek názorů, mohl bych se to pokusit nějak zpracovat. Ještě nevím jak, ale mohla by to být zajímavá mozaika.

Je tezke pro nasi spolecnost odsoudit komunizmus. Tak se te ideologii rikalo. Kolaborovari jak si pamatuji skoro vsichni. Zil jsem 10 let na Slovensku a mohu rict, ze Slovaci byli napred Slovaci a az potom komunisti. U Cechu to bylo naopak. Ti byli napred komunisti a az potom Cesi. Ale to uz dnes neni dulezite. Neokomunizmus u nas neexistuje. Nas problem je proruska pata kolona. Ruske imperium se nas jeste nevzdalo.

To máte pravdu, na tu proruskou propagandu jsem ve své úvaze zapomněl a přitom hraje velkou roli. Lidi si to kolikrát ani neuvědomují, že místo informací často čtou a sledují proruskou desinformační a desinterpretační proruskou propagandu.

Děkuji za příspěvek do diskuze.

Nechci nijak vyvracet či naopak vychvalovat tento článek. Jen několik postřehů. Nechci ani zlehčovat dílo Francoise Mayer, nicméně je to subjektivní pohled autorky žijící mimo, tedy jednostranný pohled zvenčí. Souhlasím, že spousta lidí se nedokázala vypořádat s minulostí, tedy ji přijmout, brát ji jako něco co bylo, z čeho se mohu maximálně poučit, ale nemohu na tom nic změnit. Minulost nebyla po revoluci pojmenována a potrestána, to je fakt. Ponechali jsme si komunistickou stranu. To je dnes však jen skupina lidí, kteří žijí ze setrvačnosti minulosti a z toho plynoucích plateb pro poslanecké strany. Nic víc, nic míň, nic nedělají, jenom se vezou a příležitostně politicky kupčí. Na mě dělají dojem, že jsou tam do počtu.

Závěrem bych dodal, že si nemyslím, že by se naše identifikace s EU vzdalovala, ale EU sama se vzdaluje nám, protože nás nebere jako partnera, ale její postoje už hraničí s diktaturou a to područí, jak píšete, začíná být více jak patrné. O to víc, že už jsme jedno masívní područí zažili. Nemyslím si, že bychom ostny chtěli nastavit pohromám. My se jim snažíme předcházet, což se vždy ukázalo lepší, jak hasit vzniklý požár. Tedy k nadpisu bych dodal : Řešíme reálnou hrozbu islamizace, poučeni vlastní historií.

Francoise Mayer u nás poměrně dlouho žila, nicméně si je vědoma svých omezení a sama svůj pohled také charakterizovala jako do jisté míry ambivalentní, přínosem její knihy však je, že nehodnotí minulost, ale mapuje a zkoumá z hlediska jejich aktérů a jejich motivací... Tak to jen poznámka k autorce knihy Češi a jejich komunismus. Jinak vám děkuji za příspěvek do diskuze.

V komunismu jsem ještě nežil, ale před rokem 1989 jsem chodil do školy, pracoval, prožíval první lásky, oženil se, měl rodinu. Nemyslím si, že by mě to nějak poznamenalo. Jenom mi dnes připadá, že když už někdo neví, jak by argumentoval, tak používá minulý režim.

V Evropě asi není národ, který by se vyrovnal s minulostí.

Teď čelíme daleko největší hrozbě od vpádu Turků do Evropy.

Můžeme diskutovat, navrhovat různá řešení, ale vše se odehrává na úrovni slovní a komutativní. Jenže Islamista nediskutuje, jeho pravda je jediná a konečná. Pro svoji pravdu zabije, nechá zabít. Zemře a s ním lidi okolo, které nezná, jen pro svoji pravdu. Je mu jedno, kdo zemře jen, když způsobí škodu.

Ptám, chce někdo takové riziko přijímat do Evropy?

Jak jsem slíbil, nepřu se s vámi. Jen doplňující otázka: Rozumím dobře, cítíte se nepoznamenán životem v socialistickém Československu? A k vaší závěrečné otázce - ano chce a už ho také leckde přijali. Nebo myslíte, že ne?

Souhlas. Ale šel bych ještě dál, komunismus byla epizoda, kterou jsme mnozí prožili. Ale v našem kolektivním "nevědomí" jsou uloženy mnohem starší dějinné události, které ovlivnily život našich předků: např. husitství, Bílá Hora, první republika, Mnichov, Únor, rok 1968, 1989, atd. A myslím si, že tím je také ovlivněna mysl i chování mnohých. V součtu to pak vyjde docela slušně, jak jste popsal.

Ano, to máte pravdu. Pracuji už nějaký čas na historii školství v jedné obci blízko Prahy (nyní už Praha), která se začíná v poslední čtvrtině 19. století, a tam jsou ty vlivy událostí od husitství a Bílé Hory, jak jste je vyjmenoval, velice patrné. Navíc je to v kronikách jaksi autentické z první ruky a je až legrační, jak různé jevy, události a výročí učitelé vysvětlovali dětem přiměřeně jejich věku z hlediska toho (té ideologie), co u nás zrovna vládl. No a to všechno se promítá do našeho vidění světa, dnes samozřejmě prostřednictvím vyrovnání se každého s nejčerstvější (totiž komunistickou) minulostí.

.......

Děkuji. Vám se to tak líbilo?

Děkuji.