Švédsko z uprchlíků kolabuje a co bude dál?

Nikdo nevidí do budoucnosti (kromě Pytie, Sybily, Nostradama, Libuše atd., ti však neřekli nikdy nic konkrétního). Běžným lidem, ba i politikům ale zůstává utajené, co se stane. Či snad nechtějí vidět, co je zřejmé...?

     Švédská ministryně zahraničních věcí Margot Wallströmová hovoří o vážném kolapsu země kvůli přílivu uprchlíků, říká, že ho Švédsko nedokáže moc dlouho zvládat a chce po Evropské unii, aby zatlačila na ostatní státy, aby se o imigranty podělily. Německo také už má s uprchlíky nějaký čas problémy v rozsahu, jaký nepředpokládalo. A vzhledem k tomu, že příliv imigrantů zřejmě hned tak neustane, dostanou se do potíží další země, co se o uprchlíky podělí dobrovolně, nebo k tomu budou donuceny. A pak, když zkolabují všechny země osmadvacítky, až bude jasné, že nepomáhá ani uplácení Turecka, možná dojde i Evropské komisi s Jean-Claudem Junkerem, dalším politikům, kteří oplývali vstřícností a humanismem a snad i Angele Merkelové, že tudy cesta od začátku nevedla.
     To bylo řečí o lidskosti, o potřebě pomáhat strádajícím lidem, o vstřícnosti, o tom, že v EU nesmí zvítězit xenofobie a nenávist... To bylo a je okřikování a osočování těch, kteří varovali před možnými důsledky tak velké imigrační laviny. Dnes se zvolna začínají jakoby naplňovat ony chmurné scénáře a hatefree politici si náhle přestávají vědět rady. Ovšem pokoru od lidí, co měli a mají takových a podobných slov plná ústa, nečekejte. Dál budou udílet rady, poznámky, důtky a případně tresty všem, kteří mají jiné názory a nebudou chtít jednat v součinnosti s nimi. Nejspíš tak dlouho, než jim to zatrhne chalífa.
     Už ale nebudu brečet a zkusím se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Řekněme třeba v roce 1937 veřejnost a politici také nevěděli, co se stane v blízké budoucnosti. Ale mohli to předpokládat? Myslím, že mohli. Mussolini a Franco tehdy už jen nenaznačovali, nýbrž konali a Hitler o svých agresivních plánech mluvil otevřeně. Přesto se evropští politici báli víc sovětského bolševismu než nacismu a fašismu. Ne že by nebyl důvod bát se Stalina, ale nebezpečí hrozící od Hitlera bylo sakra aktuálnější. Jenže tehdejší demokratičtí politici netušili, čeho bude nacismus a fašismus schopen, že se totiž nezastaví vůbec před ničím, že se nebudou štítit žádné agrese a podlosti. Nebo to tušili a nechtěli si to připustit.
     Dá se však pochopit, že evropská politická elita roku 1937 nevěřila, že něco takového bude možné. Neměli žádné srovnání, žádnou zkušenost. Dnešní politici ale tou historickou zkušeností disponují a předobraz toho, co by mohlo nastat, mají před sebou v Islámském státu. Ale poučit se... Jsou snad současní politici a multi-kulti intelektuálové a sluníčkáři tak málo prozíraví, že nevidí to, co je zřejmé už dlouho kdekomu? Nebo jsou tak arogantní, že to vidět nechtějí či odmítají?