Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety

26. 03. 2023 13:56:11
Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.

Jiří Wolker, vynikající básník, tvůrce takzvané proletářské poezie a „duchovní otec“ (původně přerovské, pak pražské a nakonec brněnské) literární revue Host (do domu), kam přispívali snad všichni významnější prvorepublikoví umělci avantgardy, zemřel mladý a napsal si svůj vlastní epitaf. Je to tragicky smutné, úžasné čtyřverší: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět / a pro spravedlnost jeho šel se bít. / Dřív než moh ́ srdce k boji vytasit, / zemřel – mlád dvacet čtyři let.“

V podstatě totéž se dá říct o Marii Kudeříkové, studentce za druhé světové války působící v domácím odboji, která skonala dokonce ve věku 22 let. Narodila se 24. března 1921 ve Vnorovech v hodonínském okrese, takže nedávno uplynulo 102 let od jejího narození. Zatímco však Jiří Wolker zemřel na tuberkulózu plic, tedy jeho boj a tvorbu ukončil osud, Marii Kudeříkovou popravili v Breslau (dnešní Vratislav v Polsku) němečtí nacisti po dlouhých a těžkých výsleších na vyšetřovnách gestapa v Brně i v Praze, při kterých Kudeříková téměř nepromluvila a nikoho neprozradila.

Ve vyšetřovacích protokolech gestapa měla napsáno osvědčení největšího hrdinství „hartnäckiges schweigen“ – tvrdošíjné mlčení. Až 16. listopadu 1942 proběhl „soud“ ve věznici města Breslau, tehdejší původní součást „Třetí říše“. Soudu se tenkrát zúčastnili oba její rodiče. Marie Kudeříková byla odsouzena k trestu smrti stětím sekyrou. Po rozsudku byla čtyři měsíce v cele smrti. Poprava se konala v pátek 26. března v roce 1943 v 18.42 hodin, dva dny po jejích 22. narozeninách. Dnes si tedy připomínáme 80. výročí její hrdinské smrti. Není pochyb o tom, že Marie Kudeříková byla velmi statečná dívka a že zemřela skutečně hrdinskou smrtí.

Marie Kudeříková se dostala k odboji proti nacistům tak, že se ve Strážnici sblížila se svým spolužákem na gymnáziu Juliem Kramaričem. Ten se hlásil ke komunistickým a socialistickým ideálům a získal pro ně i Marii. Po maturitě v roce 1940 začala dojíždět na jazykovou školu do Veverské Bítyšky, kde se zapojila do odboje ve Svazu mladých, jenž byl napojen na podzemní I. ilegální Ústřední výbor KSČ. V Brně, kam se později přestěhovala, začala pro své schopnosti působit ve vedení Svazu. Tam se podílela na tisku a distribuci ilegálních letáků, převodu členů odboje a organizovala sabotážní akce, než ji 5. prosince 1941 ji zatklo gestapo.

V cele smrti napsala Marie Kudeříková 32 dopisů, v nichž rekapituluje svůj krátký život, který už mohla zachránit pouze milost. Dopisy pomohla vynést její kamarádka a jedna dozorkyně. Její dopisy z vězení vyšly roku 1961 knižně pod názvem „Zlomky života“. Hned po jejich zveřejnění začal pomýšlet režisér Jaromil Jireš na film o Marii Kudeříkové, který se roku 1972 dostal do kin pod názvem „...a pozdravuji vlaštovky“.

V dopisech i ve filmu se odráží Mariina „zatvrzelost“. Kvůli ní odmítla náboženskou víru svých rodičů, aby ji následně proměnila v pozoruhodnou statečnost, přičemž Marie ani při čekání na smrt neztratila svou dívčí naivitu a hravost. Díky tomu všemu učinili komunisté z Marie Kudeříkové ikonu svého odboje, ač Kudeříková jako členka mládežnické organizace vstoupila do komunistické strany teprve dva měsíce před svým zatčením.

Šance k realizaci filmu se však objevila až po srpnu 1968, kdy i v barrandovském studiu nastoupilo normalizační vedení. Tenkrát Jirešovi hrozil vyhazov a zdánlivě konformní látkou o ikoně komunistického odboje se mohl zachránit. V samotném snímku však není odboj nijak ideově identifikován. Paradoxem je, že se dramaturgie snažila z filmu vytěsnit některé autentické citace z Mariiných dopisů. Na přání z ÚV KSČ se údajně zase měla vystřihnout slova „Neklesejte na mysli!“, protože prý mohla být vnímána jako poselství pro lidi v souvislosti s okupací ze srpna 1968.

Ve filmové dabázi FDB.cz se můžeme o filmu dočíst: „V dobovém kontextu začínající normalizace měl snímek parametry umělecké úlitby moci, dnes jej můžeme vnímat jako pokus o průnik do zjitřené mysli člověka na hraně bytí a nebytí. Na naléhavosti mozaiky emocionálních obrazů a situací, jak ji vystavěl režisér už ve scénáři, má zásluhu zejména lyrická i naturalisticky zkreslující kamera Jana Čuříka, asociativní střih Josefa Valušiaka a také hudba – nejen ta vznícená Fišerova, ale i folklorní a dobová. Magda Vášáryová ztvárnila titulní roli s věrohodnou oduševnělostí, zaskočenou odhodlaností i hrdou odevzdaností.“

Jedním z důvodů, proč jsem napsal text o statečné mladé ženě Marii Kudeříkové, je, že jsem na sociálních sítích dnes zaznamenal při příležitosti 80. výročí její smrti pokusy adorovat zločinný komunistický režim, s nímž ale Marie Kudeříková neměla fakticky nic společného, i když se hlásila ke komunistickým a socialistickým ideálům.

Rovněž z Vnorov jako Marie Kudeříková pochází její spolužák ve strážnickém gymnáziu, o rok mladší Pavel Zíbal, který se později stal římskokatolickým knězem. Od počátku své duchovní dráhy byl však pronásledovaný komunisty, následně uvězněný v lágru pro duchovní, který komunistický režim zřídil v klášteru Želiv u Jihlavy, a pak ještě v Hájku u Kladna. Po propuštění pracoval dvacet let jako traťový dělník, napsal knihu „Šéfe, znáte Želiv...?“, vytvořil absurdně obdivuhodný kříž z krumpáče podbijáku, bronzové sošky Ježíše Krista, polodrahokamu záhnědy, jejž našel ve štěrku, kterým se zasypává prostor kolem kolejí, a kovového německo-latinského nápisu „Arbeit macht frei per Jesum Christum.

Až do své smrti se P. Pavel Zíbal věnoval duchovní službě v Domově důchodců (domě pro seniory) v Radkově Lhotě na Přerovsku. Muž, který zdědil jeho kříž, jej propůjčil jezuitům na expozici Martyrion – svědkové víry 20. století v podzemí baziliky slavného Velehradu. O tom všem ale napíšu až v příštím textu.

Autor: Jaroslav Kvapil | neděle 26.3.2023 13:56 | karma článku: 25.54 | přečteno: 689x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

Pravda o Červené Karkulce

Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.

1.4.2023 v 12:48 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 633 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ježíš na krumpáči

Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.

26.3.2023 v 15:34 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 444 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu

(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.

21.3.2023 v 14:06 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 370 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 209 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 284 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 495 | Diskuse
Počet článků 646 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 993

Neidentifikuji se s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. 

https://kvaj.blogspot.com

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...