Ať je prezidentem Petr či Pavel, hlavně když ne Babiš

Předesílám – dlouhodobě zastávám názor, že naše země jako parlamentní demokracie žádného prezidenta nepotřebuje, a přímo voleného už vůbec ne. Leda prezidenta na ten způsob, jakého mají v Německu či Rakousku.

Také jsem si vždycky myslel, že komunistická strana měla být po listopadu 1989 u nás zakázána a že předlistopadoví komunisté by se neměli drát k moci. Jenže – co by se podle mého názoru mělo a nemělo dít a stát, a jaká je realita, jsou dvě různé věci. Faktem je, že máme už dvě volební období přímo voleného prezidenta, že zanedlouho budeme volit dalšího a že nejvyšší preference zatím mají bývalý premiér Andrej Babiš a generál ve výslužbě Petr Pavel.

Nedávno jsem si přečetl, že podle předsedy Poslaneckého klubu ODS Marka Bendy by neměl být prezidentem ani Babiš, ani Pavel, že si zasloužíme jiného prezidenta než bývalého komunistu a že koalice Spolu brzy představí kandidáta, jenž splňuje kritérium, že nebyl a není komunista, a přitom je věrohodnou osobností, která dokáže oslovit většinu voličů a uspět v prezidentských volbách. Byl bych jedině rád, kdyby pan Benda a spol. „vytáhli takovou osobnost z klobouku“, ale jsem k tomu skeptický. Hned vysvětlím proč. 

Zvláštní je, že před listopadem 1989 téměř každý věděl, kdo je svině, a kdo slušný nebo aspoň relativně slušný člověk, a to bez ohledu na to, zda byl či nebyl v KSČ. Totiž tehdy bylo prakticky každému jasné, že vedle KSČ existovala řada zparchantělých organizací navázaných na bolševickou stranu a uznávajících takzvanou „vedoucí úlohu“ KSČ, v nichž se „namočili“ skoro všichni lidé. Těch, kteří stáli proti, skutečných disidentů, bylo málo, a ti, kteří stáli mimo, se rekrutovali většinou z lidí zcela pasivních, nebo z „polosvětů“.

Znal jsem také řadu lidí, kteří se před listopadem 1989 „cpali“ ke komunistům, neboť chtěli většinou dělat kariéry, ale komouši je mezi sebe nevzali. Po sametové revoluci se jim tento fakt naopak velmi hodil a prezentovali se jako odjakživa bytostní antikomunisté. A pak se objevily výroky – „jednou komunista, vždycky komunista“, „bývalý komunista je jako bývalý černoch nebo pečený sněhulák“… S jedním veřejně známým člověkem, jenž vystupoval na veřejnosti podobně nekompromisně, jsem se po jistém mítinku bavil soukromě a zjistil, že jeho matka byla v KSČ a že on chápal, proč tam vstoupila…

Paradoxní je, že zmíněné i nezmíněné radikální výroky nahrávají právě těm bolševickým kreaturám. Jim se totiž náramně hodí, když se hází do jednoho pytle potentáti bývalé KSČ na různých úrovních, kteří lidem ničili životy, s kdejakým čičmundou, který vlez do partaje komunistů ze strachu, nebo aby dosáhl nějakých směšných výhod, ale nejspíš nikomu neublížil (i když se tím podílel na prodlužování totalitního komunistického režimu). Tak se totiž dobře zastře zlo, které ony kreatury páchaly.

Samozřejmě, že Petr Pavel jako kariérní voják čs. lidové armády nebyl zcela řadovým komunistou. A já také nejsem odvázaný z toho, kdyby měl být českým prezidentem bývalý lampasák. Je ovšem zajímavé, že Pavlova minulost pro vysokou funkci v NATO nevadila. Neznám moc Američanů (třeba), nějaké ale přece, a tak vím, že se paušálně dívají na všechny lidi z bývalých vazalských zemí v podstatě jako na komunisty, ale zřejmě to nepovažují za tak zásadní životní diskvalifikaci. Oni totiž zároveň asi chápou, že bylo těžké žít v totalitě, a přitom se od ní „neumazat“.

Také jsem slyšel, jak se o Petru Pavlovi vyjadřoval rocker a bývalý ministr Michael Kocáb, pro něhož je generál ve výslužbě na postu prezidenta nepřijatelný. Připadá mi ale směšné, když člověk, jenž byl ve vrcholné politice a udělal pramálo, aby dnešní i minulí komunisté neotravovali ovzduší vrcholné politiky, nyní dalekosáhle rozebírá, že Petr Pavel byl před 33 lety předsedou ZO KSČ a kvůli tomu nemůže být prezidentem. Problém je, že většina voličů pana Kocába nebude žádat o dovolení, koho smějí volit. 

Určitě nechci, aby se prezidentem stal Andrej Babiš. Bylo by to hrozivé po katastrofálním prezidentování Miloše Zemana. Myslím, že nejsem v tom směru sám a že komunistická minulost Petra Pavla málokoho odradí, aby ho volil proti Andreji Babišovi, nastane-li taková situace. Pokud Marek Benda, Michael Kocáb a další nechtějí za prezidenta Babiše, ani Petra, ani Pavla, musí představit nějakého opravdu většinově přijatelného a věrohodného kandidáta.  Jestliže ho mají, na co čekají? Nebo ho skutečně budou teprve hledat?