O svobodě nestoudně žvanit

Právo na svobodu projevu (slova) je lidské právo zakotvené v českých zákonech i v mezinárodních deklaracích a paktech. K lidským právům zakotveným v zákonech a úmluvách však patří i právo na vlastnictví. Jak to souvisí?

Uvedu problém na právu vlastnit, neboť to je lidem srozumitelnější. Pokud záležitost zjednoduším, každý má právo vlastnit téměř cokoli s výjimkou jiných lidských bytostí a některých dalších věcí jako například vody v přírodním prostředí. Vzniká však z práva jedince vlastnit komukoli jinému povinnost toto právo druhému zajišťovat? Kdekdo asi pochopí, že nikoli. 

Jestliže by jeden občan přišel za druhým, aby mu dal prachy třeba na luxusní jachtu, protože má zákonné právo ji vlastnit, nejspíš by se nikdo nedivil, kdyby požádaný hnal žadatele „svinským“ krokem, jak se říká. Nikdo nemusí druhému poskytnout peníze ani na housku, aby ji pak ten druhý podle práva nakládat libovolně se svým vlastnictvím mohl sníst. Proč je potom pro mnohé tak těžké pochopit, že nikdo nemá povinnost druhému „hmotně“ zajišťovat ani právo na svobodu slova? 

Jistě, každý má „právo mít názory“, a to bez překážek. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Nikdo tudíž nesmí tato práva jakkoli omezovat. Vzniká z těchto práv ale komukoli povinnost poskytovat jiným médium k jejich realizaci? Stručně řečeno, nevzniká. Nemusím nikomu dát ani osmerku papíru a tužku, aby mohl vyjádřit své mínění na cokoli a dotyčný pak může své názory nanejvýš hulákat pod oknem, když tím nebude rušit nad míru obvyklou. Pak na něj mohu totiž poštvat policii.

Představy některých lidí o tom, co je právo na svobodu slova, občas ale nabývají rozměrů přímo absurdních. Tak si tady například jeden zdejší bloger postěžoval, že mu na serveru Seznam.cz zablokovali na měsíc jeho diskusní účet a následně mu blokaci prodloužili o další měsíc. Dotyčný bloger pak napsal: „…takové jednání považuji doslova za tyranii podobnou dobám tuhého komunismu minulého století u nás.“ 

Je výrazem faktické existence práva na svobodu slova, že kdejaký bloger může beztrestně hlásat takové nehoráznosti a ani se přitom nezastydět. Škoda však, že není možné vždy po podobném výroku svolat třeba 25 lidí skutečně postižených bolševickou perzekucí, aby každý z nich dotyčnému plácl jednu přes hubu. Možná by se mu potom rozsvítilo v kotrbě a nežvanil by dál kraviny.

Když to vezmeme věcně, žádný server nemá povinnost otvírat pod svými články diskuse a je dobrá vůle každého webu, pokud tak činí. Konečně ani na zdejším blogu nemusí nikdo pod svým textem otevírat diskusi. Logicky z toho vyplývá, že ten, kdo diskusi umožňuje, také určuje její pravidla a má právo na čas nebo navždy znemožnit diskutovat osobám, jež tato pravidla porušují.

Fňukat nad tím, že zablokováním diskuse na nějakém serveru konkrétní osobě porušují administrátoři serveru "zcela beztrestně a nikým nekontrolovaně práva lidí, naši Ústavu, svobodu a demokracii", jak tvrdí zmíněný bloger, není jen hloupost, ale přímo nestoudnost. A vážně se mi dělá špatně z těch, kteří kvůli kdejaké své bolístce, a tedy blbosti veřejně a beztrestně řvou, že se vrací totalita, že jsou porušována jejich lidská práva, že je současná situace stejná jako v dobách nejhorší komunistické diktatury. Naopak podobné přepjaté výkřiky jsou pliváním do tváří všem, kteří byli skutečně vystaveni bolševické zvůli a perzekuci, a hlavně těm, kteří byli umučeni zrůdami ve službách totalitní moci.