Čas bílých nevěst a gerber barevných

Už dlouho jste zde na blogu neuveřejnil nějaký svůj básnický pokus. Nyní tak učiním verši, které kdosi už označil za mazec, ale já cítím, že bych je sem měl právě teď dát, ač jsou v ostrém protikladu k čtenářské oblibě pohádek.

Parťačka

Jedna holčina, kamarádka a parťačka pro chlastačky,
neměla vůbec štěstí na chlapy. Štíhlá, milá a veselá,
jen její brácha říkal, že má prsa jak závodní slípka.
Jednou jsem ji potkal, jak se chystala vdát. 
Tehdy jsem vzal notes a zapsal si, že je jaro – 
čas bílých nevěst a gerber barevných.

Gerbery měla vždycky ráda a také manžela.
Byl to ale parchant, který ji týral a věčně 
spával s jinými. Měla potom druhého muže
a gerbery pořád ještě stejně milovala.
Její chlap byl ale jen nový zmetek,
který všechno, co měli, prohrál v automatech.

Zůstala ona a syn, což byl další grázl,
který přece nebude nosit tenisky od Vietnamců.
Vzdala se gerber a snů, aby mu mohla koupit
adidasky za tři litry, zatímco ona ani nejedla.
Byla tak vyzáblá, když jsem ji viděl naposledy, 
až později jsem se dověděl, že umřela hlady.